Irena Pavlásková - režisérka

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den z Tandemu přeje všem, kteří se naladili na naše rozhlasové vlny, Jan Rosák. Dnes tady se mnou je ve studiu žena, o které jsem si přečetl, že je narozená ve znamení Vodnáře. A o lidech v tomto znamení se říká, že považují duševní život za mnohem důležitější, než ten hmotný. Mají silně vyvinutou intuici, jsou to všestranní, velmi vynalézaví lidé, rádi riskují a experimentují. Dokonale dokáží realizovat své myšlenky, které by se přece jen na první pohled nemuseli jevit reálně a láká je tvůrčí samostatná práce. No, já si myslím, že tohle všechno docela dobře pasuje na režisérku Irenu Pavláskovou, dobrý den.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenom se vám musím přiznat, že u Vodnáře tam ještě stálo, to jsem si také přečetl, aby si dal pozor na Panny a Býky. Já jsem Panna, i když na to nevypadám, takže uvidíme, jestli to tady dneska zvládneme hvězdám navzdory. No, já doufám, že jo a začneme písní, která téměř pro všechny bude možná úplně premiérová, ale zase ne tak úplně, alespoň pro televizní diváky. Hned po písničce všechno vysvětlíme.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď si mnoho z vás asi řeklo, tohle jsem někde slyšel docela nedávno a máte pravdu. Slyšeli jste to, jestliže jste to samozřejmě slyšeli, tak v televizi v neděli večer jako první díl třídílného filmu Bludičky, ten díl se jmenuje Pád důvěry a režisérkou je, jak vás určitě už napadlo, Irena Pavlásková. Tak to je úplná novinka, která vás pravděpodobně zaměstnávala až do poslední chvíle, když režisér vypustí takhle dílo buďto na plátna kin, anebo do televize, tak pomine už ta nervozita nebo ještě ne.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Tak teďko teprve nastává ta nervozita, s jakou odezvou se to dílo setká. Takže já jsem strašně moc zvědavá, já si myslím, že to téma je strašně důležitými, kterými se Bludičky zabývají.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zkuste to přiblížit trošičku aspoň.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
A je to vlastně, já myslím, že je to poměrně zajímavý, napínavý, dramaticky, emocionálně silný příběh tří sourozenců, kteří opouštějí brány dětského domova, je jim už 18 a více let, dostudovali nebo se prostě doučili. Odcházejí do života, do reálného života, o kterém strašně málo vědí. Teďko představte si to, že jejich rodiny jsou z drtivé většiny případů nefunkční, nemají se kam vrátit, nemají byty, nemají domovy, kam se vrátit, takže začínají žít svoje životy vlastně úplně z ničeho, na zelený louce staví svůj život. Nemají se o koho opřít, mnohdy se nemají s kým poradit a mnohdy třeba hledají, hledají v mezilidských vztazích, tápou, jsou často třeba dezorientovaní v některých vztazích, vazbách, takže začínají vlastně od píky a mně ten příběh ohromně zajímal a ohromně dojal vlastně tím, jak ty lidi ohromně bojují o ten život, jako hledají tu lásku, hledají přátelství, hledají svoje místo pod sluncem. A uvědomila jsem si, že se to týká nejenom teda dětí, kteří odcházejí z dětského domova, ale že se to vlastně každý z nás se může někdy ocitnout v situaci, kdy si třeba neví rady, nemá se o koho opřít a musí se postavit na vlastní nohy.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ztratí, ztratí rodinu třeba a najednou je sám.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
A jít dál, musí jít dál, prostě musí to překonat a musí ten život prostě žít naplno. A ti sourozenci jsou strašně dojemní v tom, jak se, jak se o ten život strašně perou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, režisér vychází jaksi ve své práci buďto z toho, že si přečte skvělou knížku, dostane od scénáristy vynikající scénář, anebo zažije podobnou věc třeba na vlastní kůži, anebo o ní třeba slyší, vidí ji před sebou. Jak to bylo u vás?

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Tak je to pokaždý jinak, já jsem, většinou jsem si psala ke všem svým filmům, ať to byl Čas sluhů, Čas dluhů, Corpus Delicti, tak jsem si psala scénáře sama a vlastně vycházela jsem, jak říkáte, z reality. Mě vždycky něco prostě inspirovalo, nějaký osud, nějaký příběh, někdo, kdo mi co vyprávěl, já strašně jsem dobrý posluchač, já ráda poslouchám, když se mně lidi svěřují nebo mi něco vypráví. Ne, že bych to pak zneužila, honem to dala na papír, to ne, ale jako inspiruje mě to třeba k nějakým určitým potom úvahám a příběhům jako dílčím způsobem. Nikdy to není tak, že bych úplně převzala úplně stoprocentně nějaký, nějaký příběh. No, a jinak to bylo třeba v mým posledním filmu Zemský ráj to na pohled, který mimochodem taky půjde 1.ledna, by měl běžet v České televizi, tam jsem dostala scénář už hotový, to mi nabídl vlastně producent, pan Schwarcz se scénáristkou paní Boučkovou, takže je to prostě individuální. V případě Bludiček taky jsem dostala nabídnuto od České televize scénář, který napsal Ivo Pelant.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili neznáte reálný příběh těch opravdových třeba předobrazů.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Ty předobrazy já neznám, ale když jsem ten příběh připravovali, tak my jsme vlastně hodně, měli hodně konzultací s psychology, se sociálními pracovnicemi, s řediteli dětských domovů i s nějakými dětmi samotnými jsem se trošku sblížila, jsme si povídali, takže já jsem hodně, hodně, než jsem se do toho pustila, jsem hodně si zjistila o těch, o té realitě. No, a ti naši sourozenci samozřejmě, oni si dělají chyby, strašný boty dělají, natlučou si kolikrát pusu takzvaně, dokonce ta nejmladší, ta nejproblémovější sestra skončí ve vězení na nějakou dobu, ale jsou to všechno lidi se srdíčkem na tom pravým místě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že o Bludičkách si dneska s Irenou Pavláskovou ještě popovídáme.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My už jsme si s Irenou Pavláskovou zacestovali při té její minulé návštěvě u nás v Tandemu, ale přece jenom já bych ještě pořád neopouštěl tohle to téma, které je velice takové inspirativní, i v případě režisérky Ireny Pavláskové určitě bude, protože ona taky jaksi se pohybuje dost často z místa na místo a to nejenom tedy pracovně, ale i jinak určitě. Ale někdy člověk docela rád se naopak nepohybuje, abych to řekl zcela jasně, čili je někde rád na nějakém místě, kde je mu dobře. Kde je vám úplně nejlíp, máte nějaké místo, kam se ráda vracíte a kde se cejtíte taková úplně nejlíp, jak doma třeba.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
No, docela jste to trefil, že já na jednu stranu docela dost cestuju a na druhou stranu jsem velký pecivál, který je šťastný, když může být doma a když nikam nemusí. A místo, kam se vracím, je doma, já jsem strašně ráda doma a já tam mám takovou tu svoji oázu, prostě to je kolem toho pracovního stolu, kde mám teda neuvěřitelný nepořádek.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to takový ten organizovaný nepořádek, že přesně víte, co kde máte?

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Ano, já si tam všechno najdu, jakmile uklidím, tak nemůžu nic najít, chyba, to je chyba, to se nemá dít. Takže v tom svým takovým tom organizovaném nepořádku nebo neorganizovaném pořádku já si prostě tvořím, sedím, vymýšlím, čtu, přemýšlím, já nevím, prostě telefonuju, já nevím co, odpočívám si. Takže byt, to je taková moje oáza, já vám nemůžu úplně říct přesně, že jsem ten člověk, co chodí do lesa objímat stromy a tam čerpá energii. Nejsem ten typ. Já jsem dokonce, možná jsem to tady už vyprávěla, jsem si na chalupě zřídila pracovnu s krásným výhledem do zeleni, že tam budu ohromně tvořit a odpočívat a mně to tam tak nějak jako uondá k nečinnosti úplně. Já nemám žádný nápady, já nemám nic.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zazíráte z toho okna a konec.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Zírám z toho okna a tak jako si říkám, to je hezký a je mi dobře a nic nechci. A jakmile přijedu do Prahy zpátky do toho šrumce, do toho, kde to na vás tlačí ta atmosféra, tak hned vám začne ten mozek trochu přemýšlet, jak přežít.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, jak vypadá takový, takové pracovní prostředí režisérky, doma teď myslím samozřejmě, to, že stojíte za kamerou, to si dovedu představit nejenom já, ale i naši posluchači, ale třeba doma, co k tomu všechno potřebujete, potřebujete počítač, pracujete na počítači?

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
No, tak dneska už musím pracovat na počítači, já jsem ještě ty první tři scénáře ve svém životě pracovním psala na tom psacím stroji, ano, s průklepovými papíry, s kopíráky, když jste udělali chybu dole, tak na papíře, tak jste to museli celou stránku přepisovat, což bylo dobrých deset minut dalších. Tak jako psací stroj, já do dneška, to je pro mě taková jako modla, to mám strašně ráda, i když ho samozřejmě už nepoužívám, používám počítač. Takže co já potřebuju, já potřebuju počítač a tisíce papírů, protože já kromě toho hrozně ráda si píšou rukou. Takže já si spoustu nápadů píšu propiskou, rukou na papír, čmárám si u toho dokonce různý obrázky, co mě napadá, pak mám miliardy papírků, které pak v životě nemůžu už najít, nebo prostě je najdu samozřejmě, když je potřebuju, ale když je uklidím, tak už je pak nenajdu. No, a potom z toho vlastně, z těch střípků vlastně dávám dohromady práci, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli někdo z vás, milí posluchači, viděl, jak vypadá třeba příprava režiséra na záběry, tak já jsem pár takových jaksi rozkreslených scénářů viděl a zaujalo mě, že mnoho režisérů jsou velice zruční kreslíři, kteří si všechny obrázky, takové ty základní samozřejmě, které se potom rozehrají, ty situace namalují, takže člověk přesně vidí, co, co jaksi bude následovat, je to u vás taky tak?

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Já si nemaluju úplně každý záběr, protože přece jenom na tom place, na tom natáčení potom přichází ještě situace trošku jiný a musíte je prostě reagovat na vzniklou situaci jinak, nemůžete se úplně přesně mít obrázek a teď to dodržovat na sto procent. Já si takový ty základní věci, třeba opravdu, třeba jenom pocitově si třeba namaluju nebo nakreslím, načrtnu, ale co si vždycky dělám, je půdorys situace, jako půdorys, když jsme třeba v bytě nebo v nějakým prostoru, tak si kreslím nebo rýsuju půdorys a přesně, abych věděla jako aranžmá, kde bude třeba stát kamera, nebo odkud by se nejlíp snímalo, jak bude třeba pohyb herců. Protože to jsou takový ty, to aranžmá toho pohybu, tak to zabere poměrně dost času na tom place a abych to nemusela vymýšlet na place, tak to si vždycky připravím jako doma a docela pečlivě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To stačí potom předhodit třeba kameramanovi, on už ví, kam postavit.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Pak to třeba s kameramanem, to pak prokonzultujeme a samozřejmě, že to potom tvoříme společně na place, ale bývám v těhle těch věcech docela pečlivě připravená, abych se pak mohla hodně věnovat hercům a herecké akci.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se teď trošičku vrátím k té písničce, která zazněla vlastně v úvodu hned po našem přivítání s Irenou Pavláskovou. To je písnička z toho třídílného televizního seriálu Bludičky. Poznal jsem tam Honzu Kalouska, kdo byl ten ženský hlas?

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Ženský hlas byla Kateřina Podholová, mladá zpěvačka, která teďko momentálně studuje práva, takže se nevěnuje zpěvu, i když je teda vystudovaná konzervatoristka. A mě strašně zaujal její hlas, takový jako sametový, já mám ráda takový ty sametovější hlasy, nemám ráda ty řezavé vysoké hlasy, tak jsem ji oslovila, požádali jsme ji o spolupráci. Muziku napsal Jirka Chlumecký, který píše muziku ke všem mým filmům a myslím si, že i Bludičky jsou poměrně dost hezký.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A Honza Kalousek už vám nazpíval pár věcí, že.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Honza Kalousek vlastně zpíval Čas sluhů, tu úvodní, titulní píseň k filmu, i když ta píseň potom vznikla dodatečně, ona vznikla vlastně asi až rok po uvedení filmu. Ona to byla melodie z filmu, ale písnička vznikla vlastně až rok poté.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta melodie vlastně pod závěrečné titulky.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Není úplně přesně pod závěrečný, ale objevuje se v tom filmu. I když ten Čas sluhů, to byl film, který vznikl, který se natáčel v roce 88, měl premiéru v říjnu 89 a to byla ještě totalita, Honza Kalousek byl ještě v tý době v emigraci v Kanadě, takže on to vlastně nazpíval až rok po tom, když se vrátil.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já se k Honzovi Kalouskovi dostal úplně záměrně, protože myslím si, že se to o něm ví, že se dal teď do politiky, že se asi rozhodl, že je potřeba něco změnit, protože já Honzu trošku znám a vím, že se se spoustou věcí nerad smiřuje. A já teď využiju té pozice, ve které on je, necháme Honzu, jak se mu bude dařit, já mu samozřejmě držím palce, ale co vy, Ireno, kdybyste měla možnost mluvit do politiky. Já bych dokonce řekl až, protože my si tady můžeme dovolit, co chceme, kdybyste byla prezidentem světa, co byste změnila.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Jo, tak to je hodně věcí, co by se člověk pokusil změnit, otázka je, do jaký míry by to bylo možný, i kdybych byla ředitelem zeměkoule. Já bych jenom chtěla k tý politice říct, že mě jako politika láká docela, jako svým způsobem mě to docela jako hodně láká. No, protože já jsem taková, já bych do všeho šťourala, já chci do všeho mluvit, já bych strašně věcí měnila, mě strašně věcí, když už jdu po ulici, mě napadá desítky věcí, co se dá změnit, tady nefunguje, tam nefunguje.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy byste to režírovala trošku tu politiku.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Trošku bych to režírovala. Já, co mně chybí a proč, já jsem dokonce měla nabídku od jedné strany nejmenované takové, kterou vede jedna žena, tak jestli bych nekandidovala, ale není to paní Bobošíková teda, ne, ne, tak abych kandidovala do Senátu, no, tak to jsem si vůbec, já bych to vůbec nemohla asi skloubit s prací svojí, ale co chci říct. Já nejsem moc velký diplomat na politiku, já bych se možná jako, já bych příliš dávala najevo svoji nelibost, nebo kdybych s někým nesouhlasila, já bych nedokázala s ním prostě diplomaticky diskutovat a nevím, jestli by nedošlo k nějakým šťouchancům z mý strany.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ono se to občas tak stane, jsou takové záběry občas, v televizi nějaká poslankyně nějakýmu poslanci jednu, jednu uštědří, že jo.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
A já si nejsem jistá, že bych se udržela, že bych někomu nestřelila facku. Tak, a to bych pak nerada jako, jo. Takže já si myslím, že na to ještě nejsem dost diplomaticky vyvážená a pokud jde o ženy v politice, tak já jsem teda ostrý odpůrce toho, aby se politici dělili podle pohlaví, aby bylo padesát procent žen, padesát procent mužů, no, proboha nedopusťme to, aby se toto stalo, aby někdo šel do politiky kvůli tomu, že má nějaké pohlaví, do politiky musí jít člověk proto, podle toho, co má v hlavě a ne podle toho, co má v kalhotách, odpusťte mi to. To, jestli jsou ženy citlivější nebo vnímavější k některým věcem, to je strašně fajn, to je pravda možná, ale tady jde taky hlavně o to, aby měly vizi, co s tím vším dělat. Takže berme to ne tak, že prostě skutečně musí být nějaké kvóty, jako s tím já teda moc jako nesouhlasím.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Našim hostům v Tandemu rádi plníme jejich přání, mimochodem Irena Pavlásková, kdyby byla tedy političkou, tak víte, co by se stalo, nebylo by poměrné zastoupení žen a mužů jenom proto, že by to tak bylo předesláno, ale vy byste to zařídila tak, aby tam byli asi ti nejchytřejší, ti, kteří tam patří, viďte.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
No, tak snažila bych se, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak kdybyste měla tu moc, jak už jsem před chvilkou říkal, kdybyste byla prezidentem světa, tak toto je přece jednoduchý. No, ale teď je na řadě jiné vaše přání, a to můžeme zařídit my a velice snadno. Pakliže tedy zvolíte ty, které tady máme na repertoáru, mezi klasiky českého humoru zavítáme. A váš výběr bude znít jak, Ireno.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Tak já jsem si vybrala pan Kaisera s panem Lábusem, protože si myslím, že novodobě oni jsou úplně naprosto jedineční, jsou to skvělí herci, mají takový svůj specifický humor, tak já si myslím, že to stojí za to si je poslechnout občas.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jste je využila někdy ve svých filmech?

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Já jsem s panem Lábusem spolupracovala, on mi hrál ve filmu Čas dluhů a to byla naprosto skvělá spolupráce, jako za prvý je skvělý herec, taky skvělý improvizátor, takže když se to skloubí dohromady, tak bylo to báječný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď to bude zase báječný a budou k tomu dokonce oba dva, Jirka Lábus i s Oldou Kaiserem.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Irena Pavlásková, režisérka, která v současné době je v takovém nervózním, ale myslím, že příjemném očekávání toho, jak dopadne přijetí jejího třídílného televizního filmu Bludičky, který právě teď nebo v neděli měl premiéru prvním dílem Pád důvěry na obrazovkách České televize, tak vy obsazujete herce, myslím, docela jaksi tak odvážně. Vy nemáte asi takovou tu nějakou partičku, jako mívají nebo máte taky svoje, svůj kádr, který neměníte?

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Já nemám partičku, máte pravdu, že dneska ta kinematografie je celá pouze o partičkách, je to o partičkách, jsou partičky producentů, kteří to táhnou prostě s určitými režiséry, ti s určitými herci, potom ta celá partička táhne s partičkou kritiků. A pak si to rozdají mezi sebou partičky, partička si pak rozdá Český lvy. Takže kdo není v partičce, tak prostě nemá, nemá moc šanci. To si myslím, že ta naše kinematografie skutečně jako takový to kamarád, ten kamarádšoft tam je prostě na prvním místě. Ale je to v pořádku, pokud si režisér rozumí s nějakými herci, tak je to v pořádku, že si je obsazuje stále. Mně taky Karel Roden hrál ve čtyřech filmech. Já jsem vlastně v Čase sluhů, když jsem dělala ten svůj debut, tak jsem vlastně tenkrát byla, to byly snad první velké hlavní role pro Karla Rodena, pro Ivanu Chýlkovou, hrála mi tam Evička Holubová, Jitka Asterová, Vilma Cibulková, to byl celý ročník na DAMU. Já jsem od té doby, já jsem s nima kamarádila, ještě když jsme byli studenti, tak samozřejmě, že potom jsem jim nabídla tu spolupráci. S Karlem Rodenem to přetrvalo vlastně, že mi Karel hrál ve čtyřech dalších filmech, nebo teda ve čtyřech filmech dohromady, s Jitkou Asterovou taky i s Ivanou Chýlkovou, takže vlastně ta spolupráce herec - režisér, na tom jako nevidím nic špatnýho, když se jako spolupracuje na vícero filmech. Horší je to potom, když jsou ty partičky jaksi vlastně propojený do všech těch sfér i mezi ty kritiky, mezi ty, co udávají ceny, udělujou ceny. Takže tam potom vzniká takový, vznikají takový nátlakový skupiny, který nějak udávají jakoby veřejný mínění. A tam už si myslím, že to není jakoby úplně všechno úplně v pořádku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste se zmínila o tom taky už dnes, že vám ve filmu zahrál Jirka Lábus, že je taky výborným provizátorem, tím jste mi vnukla zajímavou myšlenku, vy jste z velké části autorkou svých filmů, myslím jaksi v globále. To znamená i jako scénáristka. Jestlipak vám nevadí, když herec potom se zmocní toho textu i po svém, že, to znamená, že improvizuje a že trošičku možná i odbočí z toho, jak jste mu to napsala.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Víte co, já jsem se setkala s tím, že herci jsou natolik profesionálové, že oni si nedovolí si sami začít něco vymýšlet, jako bez konzultace s vámi a já jsem pracovala s takovými veličinami, jako je paní Bohdalová, jako je pan Abrahám, jako je právě Jirka Lábus, a oni, když mají nápad, tak přijdou za vámi a jako poradí se, i takovýhle prostě velký osobnosti, jako se mnou jako tenkrát se začínající režisérkou. Takže herec si nedovolí jen tak vám prostě před kamerou začít něco prostě povídat jenom tak, jak mu prostě narostl zobák. A ty nápady se konzultují. Samozřejmě, že vždycky při natáčení vzniká nějaká specifická atmosféra, specifická nálada, kdy se smějete nebo baví vás nějaké věci, které vám v tu chvíli přijdou strašně vtipný nebo hezký, nebo půvabný. Ale nesmíte se nechat zmást, jo, já ty věci třeba natočím, ale určitě si udělám ještě jinou klapku, která je, která se víc blíží původnímu, původnímu nápadu, protože potom třeba ve střižně zjistíte, že ten nápad byl strašně půvabný v tu chvíli, v ten okamžik, ale v tom celým, v tom kontextu toho celkovýho vyprávění třeba úplně vybočuje nebo se tam nehodí, nebo prostě není to dobrý. Takže já mám ráda improvizaci, abych to zkrátila, nebo uzavřela, ale musí člověk vždycky to hlídat, aby to nějak nevypadlo z celkovýho kontextu.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rád bych při téhle příležitosti, když je hostem Tandemu Irena Pavlásková, tak ji pogratuloval, protože je k čemu. Na festivalu v Moskvě, který je vlastně áčkovým festivalem, takových ve světě moc není, jste za Zemský ráj to na pohled získala tři ceny, je to tak, co to bylo za ceny?

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
No, děkuju mockrát. Vlastně to bylo hrozně hezký přijetí v té Moskvě toho filmu, který se vlastně vrací do doby totality, do doby normalizace. My jsme tam jeli s Vilmou Cibulkovou a Vilma tam dostala vlastně cenu za nejlepší herecký výkon, což je velice prestižní ocenění. Pak jsem dostali cenu mezinárodní kritiky FIPRESCI, dostali jsme cenu ruských filmových klubů a poté film vlastně putoval po celým světě a my jsme ještě dostali v Polsku, jsme v Lagowě jsme dostali Bronzový hrozne, se jmenuje ta cena. No, a poté vlastně film putoval, já jsem procestovala vlastně, my jsme byli v Montrealu na dalším áčkovým festivalu, v Izraeli jsme byli, v Haifě na festivalu, dokonce jsem navštívila Jižní Koreu, festival Pusanu, což je vlastně největší asijský festival, tomu se tak jako přezdívá asijský Cannes. A tam všude teda film už běžel jakoby v přehlídkách nějakých jakoby světový film, už nesoutěžil, protože jakmile film dostane jako ceny na takovým velkým áčkovým festivalu, tak už třeba jiné festivaly už ho nedávají do soutěží. Tak ale jako procestovala jsem s ním strašně moc zemí, poznala reakci nejrůznějších diváků, což bylo strašně zajímavý, tak to byla moc hezká zkušenost.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My se na tom taky nějak participujeme, viďte, Český rozhlas.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Vy jste byli mediálním partnerem, ano. Takže děkuji.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A mimochodem, 1.ledna, jestli se nepletu, tak diváci televizní film Zemský ráj to na pohled uvidí.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Mělo by to tak být.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér filmů, divadla, vůbec televizních záležitostí se často ve své práci dostává i do kontaktu s různými jinými povoláními. Teď nemám na mysli povolání ohledně nebo kolem filmu, kolem televize, kolem divadla, myslím ta povolání, o kterých točí. A mě zajímá, jestlipak jste někdy, Ireno, třeba došla k takovému názoru, tohle je povolání, které by mě v životě bavilo. Jinými slovy, co byste dělala, kdybyste nedělala to, co děláte.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Tak já jsem kdysi chtěla dělat učitelku, když jsem byla menší, to jsem si vedla, jsem měla svoji imaginární třídu, to mi bylo nějakých takových 13, 12, 13 let, měla jsem svoji, svý učitelský zápisníky, měla jsem jména, měla jsem asi patnáct žáků přesně podle jmen. Známkovala jsem je, vyvolávala jsem je, pojď k tabuli, Kaufmane, nebo já nevím, Kolmane, pojď k tabuli, Vykydale, pojď k tabuli, zkoušela jsem je. Současně to bylo pro mě taky, že jsem si malinko tím i cvičila tu látku, přesně jsem věděla, kdo je šprt a blbej, kdo je chytrej, inteligentní, ale neučí se. Měla jsem to takhle všechno, měla jsem takovou celou třídu, jsem si s ní žila v podstatě asi dva nebo tři roky. Pak jsem strašně chtěla dělat architekturu, protože jsme zase měli malý byt, tak jsem si pořád čmárala nějaký bytečky a rýsovala jsem si a rýsovala, až jsem měla tisíce bytečků na papíře. Tak jsem vážně uvažovala třeba o tom, že bych třeba studovala architekturu nebo scénografii, ale to jsem zase nebyla až tak třeba dobrá po tý výtvarný stránce nebo na tu architekturu, to mi chyběla matematika, to jsem nezvládala. No, a takhle jsem si různě psala, různý nápady kreslila a čmárala, až teda jsem došla k tý režii. Ale co bych dělala jinýho dneska, víte co, já si umím představit, já jsem i za totality, když třeba mě vyhodili z Československý televize tenkrát, protože jsem se nelíbila místním bossům režisérským, který říkali, že jsem ještě moc mladá a musím mít nějakou stoletou praxi, než se dostanu k debutu, tak, a tenkrát mi bylo strašně smutno a těžko a tenkrát jsem začala psát ten scénář o zlu v člověku, ten Čas sluhů potom známý později. Tak jsem si říkala, než abych se třeba opravdu ohla a dělala něco prostě, s čím vůbec nesouhlasím vnitřně a nesouzním, tak klidně půjdu dělat úplně nějakou jinou profesi. Takže já bych i dneska, než bych dělala něco režijně, co jsou blbosti, za čím si nestojím, tak bych klidně byla schopna si představit, že.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě, já vás vidím v nějaký výběrový komisi, jak tam před váma stojí, vy je zkoušíte, je to jasné, máte zápisníček.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když si tak povídám s režisérkou Irenou Pavláskovou, samozřejmě, že pořád se mi nějak stáčí myšlenky k současnosti, to znamená k třídílnému televiznímu filmu Bludičky, který měl v neděli premiéru prvním tedy dílem Pád důvěry. To je v podstatě příběh, který na sebe navazuje. To znamená, že bude mít asi několik takových dramatických zápletek, jsou ty díly tak, jako byl ten první, tak nějak jaksi uzavřené nebo bez toho, aniž bychom viděli třeba druhý díl, bychom nevěděli, jak to, jaké jsou souvislosti?

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
No, ony to nejsou samostatné uzavřené jednotky, takže je to jako příběh, který navazuje na sebe. Nicméně kdo neviděl první díl, tak si myslím, že v klidu se může začít dívat na druhý a on si dá ty věci do souvislostí, protože oni se tam vyplývají z děje v podstatě, co se odehrálo před tím. Takže ten příběh je souvislý, je to příběh tří sourozenců, každý má svůj osud a který se proplétá v každým díle. Ale klidně se podívejte i na druhý, pokud jste neviděli první a ty souvislosti vám všechny dojdou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, že máte jaksi, co se sledovanosti týče, veliké konkurenty, ty talentové soutěže, ale vzhledem k tomu, že váš předchůdce v tomto prime timu České televize, to znamená Zelenkovy detektivy porážely ty talentové soutěže, tak já ještě nevím, jak dopadla sledovanost tedy teď, ale doufám, že by to mohlo. Protože cítíte taky ten trošičku jaksi ten příklon diváctva k příběhům, hraným věcem, kde jsou herci, kde o něco jde a nejenom jaksi reality show.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
No, já jsem původně měla strašlivými strach, když jsem se dozvěděla, že kdy budou Bludičky nasazený a že proti tomu vrcholí na obou komerčních televizích takovéhle populární show. Tak jsem si říkala, tak to jsme úplně prostě v háji, s prominutím. Překvapilo mě, že, že třeba ty příběhy, ty detektivky s paní Bohdalovou měly pomalu větší sledovanost nebo takovouhle velikou sledovanost. Větší, větší, tak to mě hodně překvapilo, jako mile mě to překvapilo a myslím si, že tam na tom teda obrovskou zásluhu má samozřejmě jméno paní Bohdalový, protože ona je samozřejmě geniální herečka, ohromně populární. Já v Bludičkách mám méně známé herce v hlavních rolích, taky výborné mladé herce, úžasné naprosto, co oni tam předvádějí, to stojí za to. Ale samozřejmě nejsou tak známí, nejsou tak populární. Ze známějších herců mám v Bludičkách, mi hraje paní Stašová, pan Frej, Pavel Řezníček, takže to herecké obsazení je zajímavé, ale není to samozřejmě taková prostě hvězda, jako je paní Bohdalová. No.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to mladá Bohdalová, že jo, Simona.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Takže já pevně věřím, že příběh, lidský příběh, dramatický příběh a ty naše Bludičky jsou v něčem trošku i takový jako i detektivní, ačkoliv nejde o detektivku, ale některé peripetie jsou téměř detektivní, tak já z toho mám obrovskou radost, že pokud lidi zajímá příběh, táhne, táhnou k dramatickému příběhu, tak z toho mám velkou radost a doufám, že i v Bludičkách to tak nějak jako klapne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doufám taky a hlavně vám to samozřejmě přeju. Irena Pavlásková si to, myslím, zaslouží, protože i práce, která je za ní, svědčí o tom, že je úspěšná a že je ve svém oboru hodně dobrá. Ať vám to pořád vydrží, ať Bludičky najdou hodně svých diváků, není důležité, abyste porážela nějaké jiné televizní kanály, spíš to, aby v lidech z toho něco zůstalo.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Přesně tak, já budu moc vděčná, když to na lidi nějakým způsobem zapůsobí a zaujme, tak děkuju mockrát.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přeju všechno hezké a ať se všechno daří a díky a na shledanou.

Irena PAVLÁSKOVÁ, režisérka
--------------------
Děkuju, vám taky, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Reprízováno 20. července 2011.