Jadran Šetlík: Chcete se vyfotit s legendou? Smyslem projektu je motivovat mladé
Slavný fotograf pracuje na novém projektu s názvem Naši junioři, naděje budoucnosti aneb ve stopách legend. „Základní kritérium je být pro něco zapálený.“
Fotografie Jadrana Šetlíka evokují obrazy malované starými mistry. Zakládá si na tom, že stále fotí na analog a fotografie neupravuje. „Zásadně neretušuju vrásky – to je otázka precizního nalíčení, které dělá moje manželka Gábina, a světla. Tam je otázka, jak správně nasvítit, jaký úhel, jaký druh, jaký zdroj světla použít. A vždycky používám jen jedno světlo, protože říkám, že slunce je taky jenom jedno.“
Jadran Šetlík se pustil do nového projektu, který se zrodil přímo u něj doma. Na myšlenku ho přivedly vlastní děti. „Mám 13letého syna Fabiána, který třikrát týdně hraje tenis, lyžuje, mezitím zpívá v muzikálu, hrál ve filmu Děti Nagana. Do čeho se pustí, tak se zakousne a věnuje tomu maximum času. Pak mám úžasnou dceru Sofii Miu, které je 17 let, a ta je jiná. Tu trochu víc baví ty sociální sítě. Takže to byl impuls.“
Junioři a legendy
Na novém projektu intenzivně pracuje. „Fotografuji mladé, talentované juniory, kteří jsou zapálení pro to, co dělají. Jsou tak pohlceni svým koníčkem, že nemají čas na hlouposti a nemarní čas sezením na sociálních sítích. Mají nějaký vzor, nějakou legendu a s tou já je vyfotím. Takže mám třeba úžasnou devítiletou houslistku a jejím vzorem je legendární virtuos Jaroslav Svěcený. Nebo malou hokejistku, která obdivuje brankářskou legendu Dominika Haška. Ale může to být i mladý nadšený svářeč, který vzhlíží ke svému mistrovi.“
Plánuje výstavy, rozhovory, besedy. „Termíny budou na mých internetových stránkách. Smyslem je to jejich zapálení ukazovat a popularizovat, najít další a další, a mladé tak motivovat, aby také chtěli jít ve šlépějích těch, kteří se už někam dostali a neseděli jen u těch laptopů. A to je projekt, který bude pořád otevřený. Být pro něco zapálený je v podstatě jediné kritérium.“
Zachytit emoce a charakter
„Objekt musím vždycky poznat, to je to nejdůležitější. Chci mu udělat portrét, který ho bude nejlépe charakterizovat, aby z toho vystoupil on. Tím, že nedělám s digitálem, nedělám tím pádem postprodukci, kde se dá něco odstranit nebo přidělat. Takže setkání jsou důležitá, řešíme oblečení, vlasy, u žen make up. Portrétování je přece jen věc psychologická než to mačkání spouště.“
Fotografování si oblíbil už jako malý kluk a pořád je do něj také zapálený. První profesionální fotky vznikly, když mu bylo 13 let. „Rád se k tomu vracím. V Římě se mi povedlo vyfotit Claudii Cardinale. Tehdy to bylo opředeno těmi emocemi, který dnes už tak nepociťuju, což mě docela mrzí. Tenkrát jsem si dával odvahu, abych třeba oslovil Olinku Schoberovou, tehdejší sexbombu. Volal jsem jí na několikrát, vždy jsem před tím, než se ozvala, zavěsil.“
Může se do projektu zapojit kdokoli jiný? Jak probíhá přenos fotografie na plátno? Vystavuje v sálech hraběte Kinského, proč ještě nedošlo k jeho portrétování? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
