Jak chutná pečený ježek v Náhorním Karabachu? To ví cestovatel Ladislav Zibura

Ladislav Zibura tvrdí, že pokud chceme na světě žít všichni spolu, musíme se znát osobně: „Myslím si, že to je skvělý rozměr cestování. Všímejme si místních lidí.“

Při vyprávění o cestách po Náhorním Karabachu si vzpomněl na zážitek s místní gastronomií. „My jsme se s místníma klukama opili a oni mě pozvali na šašlik. Nejdřív jsme jedli ten tradiční z vepřového masa a pak mi dali něco, co bylo odporné, tučné a smrdělo to zvěřinou. Ježci a hadi jsou jejich národní specialita,“ říká Ladislav Zibura se smíchem.

Má rád okamžiky, kdy neví, co bude za další zatáčkou, kde bude spát, co bude jíst. „Mám rád příběhy a mám veliké štěstí, že se mi lidé svěřují. Tak jsem si třeba vyslechl, jak v malé arménské vesničce nedaleko Jerevanu, šel jistý pan Levon kopat do sklepa díru na brambory a zůstal tam 23 let. Vykopal 30 metrů hluboký podzemní chrám s 90 schody a několika místnostmi,“ vypráví cestovatel. Prý onen muž nemohl snést ženu, tak raději pracoval.

A takových příběhů si Ladislav Zibura vyslechl na cestách spoustu. Právě času stráveného s místními si cení nejvíc.

autor: voj
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.