Jak se žilo v habsburské říši v letech 1804 až 1918, ukazuje expozice v olomoucké Pevnosti poznání

Dát si ke kávě sacher, noviny a Straussův valčík v improvizované vídeňské kavárně a pak se podívat, jak před více než sto lety žili lidé v Rakousku-Uhersku. I to je možnost, jak si užít originální výstavu Sbohem, monarchie.

„V českém království v 90. letech 19. století rakouští statistici spočítali, že v Čechách nacházelo 22 milionů ovocných stromů, což dělalo z Čech ovocnářskou velmoc v rámci mocnářství,“ listuje spoluautor výstavy, historik Lubomír Novotný v dobových rakouských statistikách. „Můžeme si tu také přečíst, že pivo české jest odedávna vyhlášené, vyrábí se ročně 5,5 milionu věder, pražské, plzeňské, klášterské a třeboňské se i do ciziny vyvážejí,“ dodává.

Historik Lubomír Novotný provází výstavou Sbohem, monarchie|foto: Blanka Mazalová

Novotný a jeho kolegové chtěli na výstavě ukázat, jak byl život v tehdejším druhém největší evropském státě pestrý. „Nebylo snadné spravovat z Vídně říši, která začínala třeba ještě v roce 1859 v Miláně a končila někde v Bukovině, v Černovicích, přičemž rozdíl mezi Milánem a Černovicemi v Bukovině byl jako rozdíl mezi Paříží a třeba Prostějovem. Spravovat ji a řídit ji možná bylo nad sílu jakékoliv dynastie v tehdejší Evropě. Chtěli jsme poukázat třeba na to, co nabízeli jednotlivé správní celky mocnářství, co se tam vyrábělo, co se tam pěstovalo, co zajímalo tehdejší lidi; ukázat, že přes tu nesouměřitelnost, různé životní styly to mocnářství posledních sto let fungovalo, ač my se dnes na něj díváme jako na kolos, který byl určen k rozsypání,“ říká historik.

Výstava Sbohem, monarchie ukazuje, že jsme byli součástí říše, která sahala až k Jaderskému moři. A právě v prostředí, kde spolu žilo mnoho národů a etnik, kde se mluvilo deseti hlavními jazyky a lidé vyznávali všechna základní monoteistická náboženství, jsme vyrostli v moderní evropský národ. Expozice bude k vidění v Pevnosti poznání až do konce roku 2018.