Jak současný pop pomáhá zbavit duševní nemoci stigmatizace

Zayn ale není osamocen, poslední dobou čím dál více mainstreamových muzikantů otevřeně přiznává, že se jim nevyhýbají psychické problémy. Má to pozitivní efekt – interpreti jako Sia, Kendrick Lamar nebo Earl Sweatshirt pomáhají měnit zažité stereotypy o duševních problémech a zbavují je zbytečné stigmatizace.

Nejnovější statistiky prozrazují, že jeden z pěti lidí na Západě se bude muset v životě vyrovnávat s psychickými poruchami. Jenže o nemocech tohoto druhu se málo mluví, a když už, tak často v hodně zavádějících souvislostech. Obraz, který duševní nemoci v médiích mají, je velmi vzdálený realitě. Nedávný průzkum Annenberg School for Communication ukázal, že když se v televizních programech objevují postavy s duševní nemocí, jsou ze 73 procent obdařené násilnickou povahou. O to důležitější je tuto stigmatizaci narušovat, jako se to daří třeba seriálu Homeland, jehož hlavní hrdinka trpí bipolární poruchou, ale scenáristi její problémy zobrazují velmi uvěřitelně.

V popu je atmosféra naštěstí ještě o něco otevřenější. Dalo by se říct, že současný trend realistického zobrazení psychických problémů zažehnula na začátku dekády vlna emo rocku, která do mainstreamu dostala témata depresí či úzkostí. Emo rozervanci ale ještě příliš vězeli v romantizujícím obrazu géniů trpících pro své umění. Teprve když o svých problémech začali mluvit populární muzikanti napříč žánry, pohnuly se konečně ledy.

Popové zpěvačky jako Sia či Demi Lovato přiznaly, že trpí bipolární poruchou, a o úzkostech otevřeně promluvili Kendrick Lamar, Pete Doherty z The Libertines, Adam Granduciel z The War on Drugs nebo písničkář Ezra Furman. Statisíce lidí pak mířily do kin na dokumenty o Amy Winehouse a Kurtu Cobainovi, které ukázaly neveselý svět hvězd za pozlátkem slávy. Deník Guardian dokonce nazval letopočet 2015 „rokem, kdy hudba zničila stigma duševních nemocí“.

Kendrick Lamar|foto: Kmeron

U mužských interpretů je přiznání si problémů ještě o něco komplikovanější – tradiční póza rockových hvězd, kterou přebírají i muzikanti dalších žánrů, je nutí k uchování si aury vyrovnanosti za každou cenu. „Náš obor je o tom, jak jsou lidé vnímáni, a spousta muzikantů nechce, aby si o nich lidé mysleli, že jsou slabí nebo že nemůžou dělat věci, které jsou cool. Nikdo nechce s pravdou ven, natož umělci,“ prohlásil klubový producent Benga, který musel kvůli bipolární poruše a schizofrenii dokonce úplně ukončit svoji hudební kariéru. Muži se ale o svých pocitech učí mluvit a poslední dobou se o psychických problémech otevřeně vyjadřují i mladí rappeři, kteří pomalu opouští masku neprůstřelného machismu.

If you know someone that suffers from mental health issues you'll understand how alone you feel until it's regonised. Many people suffer.

— BENGA (@iambenga) 16. Září 2015

Earl Sweatshirt vloni vydal temné album I Don’t Like Shit, I Don’t Go Outside, o psychických problémech rapuje na albu Cilvia Demo Isaiah Rashad a jejich britský kolega Professor Green natočil pro BBC dokument o sebevraždách mužů. Další hvězdy, jako Future či Danny Brown, prozkoumávají ve své tvorbě temné stránky psychiky.

Danny Brown |foto: Sara Kerens

Nedávný průzkum Help Musicians UK ukázal, že přes šedesát procent muzikantů trpí úzkostmi nebo depresemi, a patří tak k nejohroženějším profesním skupinám, co se týče nebezpečí sebevražd. Přestat své problémy popírat a začít o nich otevřeně mluvit je ale dobrý začátek, jak se dostat ze začarovaného kruhu. A popové hvězdy tím navíc můžou hodně pomoci i svým fanouškům.