Jak vidí dnešní svět mladí Romové ukazuje soutěž Romano suno

Každoročně má soutěž Romano suno čtyři daná témata a jedno volné. O kterém z nich letos soutěžící nejvíc psali, prozrazuje romistka Renata Berkyová.

Renata Berkyová: „Překvapivě přišlo hodně příspěvků na téma Co bys dělal/a, kdybys viděl/a mimozemšťana? To nás hodně potěšilo, protože to bylo nové téma. Každý rok se snažíme vymýšlet nová témata a těch příspěvků o mimozemšťanovi bylo dost jak v literární části, tak i ve výtvarné a velká část z nich se i umístila.“

Další téma znělo Co bys chtěl/a dostat k Vánocům a co bys chtěl/a naopak dát?

Renata Berkyová: „Hodně dětí psalo o tom, že by chtěly darovat dárečky někomu jinému. Ten poměr toho, co by si přály pro sebe a co by přály jiným, byl velmi velký, v těch příspěvcích byly velmi přející.“

Renata Berkyová ještě oceňuje jeden příspěvek na téma Kde bydlíš?

Renata Berkyová: „To byl vítězný příspěvek ve své kategorii, kde Patrik popisoval život na sídlišti Janov v Litvínově. Byl to dost komplexní popis jak těch negativních prvků, které s sebou nese život na tomto sídlišti, tak se v tom snažil najít i to pozitivní, což bylo občerstvující. Tento příspěvek přeložil jeho kamarád do olaštiny, za což jsme rádi, že se ve sborníku objevila i olaština.“

Hodně oblíbené je volné téma.

Renata Berkyová: „Tam jsme se často setkali s příspěvky, které nebyly vždy veselé, ale patří k životu a i pro nás je to takový signál, díky němuž víme, jak ty děti žijí, jak romské děti prožívají různá období a životní situace.“

Smutné příspěvky se většinou týkají problémů v rodině.

Renata Berkyová: „Jeden z vítězných příběhů popisoval život dívky, která se narodila matce narkomance a potom vyrůstala s babičkou a dědečkem, kterým srdečně děkovala v tom příběhu.“

K porotcům literární části soutěže patří také romistka Barbora Šebová.

Barbora Šebová: „Každý rok mě nepřestává fascinovat, jak některé ty příspěvky jsou plné humoru. To se hodně týkalo toho tématu o mimozemšťanech. A jednak jak ty děti dokáží nemyslet jen samy na sebe. Řekla bych, že jak humor, tak schopnost nemyslet jen sám na sebe jsou typické jak pro Romano suno, tak pro Romy obecně a proto se to objevuje v těch příspěvcích, které do Romano suno chodí. Mně se to vždy moc líbí, je to moc příjemné to zjišťovat a číst si to.“

Poprvé se do soutěže Romano suno zapojila Základní škola Floriána Bayera v Kopřivnici. Slovo má její ředitelka Vlasta Geryková, která učí výtvarnou výchovu a také předmět multikulturní výchova.

Vlasta Geryková „Máme velkou radost, že se umístila žákyně Sára Ľuptáková z naší školy ve výtvarné kategorii. Namalovala krásný výkres z oblasti romských řemesel. My jsme se romským řemeslům věnovali, kreslili jsme je a výkresy jsme zaslali do soutěže. Sára si vybrala péči o koně, koňské handlíře, kteří se starali o koně, prodávali je, pečovali o ně. Ona sama má koně moc ráda, věnuje se jim, jezdí na koni. S výkresem se ve své kategorii umístila na 2. místě.“

V kategorii mluvené slovo získal jednu z cen sedmnáctiletý Ivan Tišer z Ostravy. Ve svém videu popisuje, jak se naučil romsky.

Ivan Tišer: „Já jsem žil s rodinou v zahraničí a poté jsem přijel do Česka, takže pro mě bylo těžké mluvit i česky. Přišel jsem do jedné romské školy, kde byla holka, která se se mnou skamarádila. Byla to Romka. A ona mě vedla k tomu, abychom se při poštvávání učitelek mohli domlouvat v romském jazyce. Ale tím, že jsme se bavili o všem, jsem se za ten rok naučil nějaká ta slovíčka, tvorbu vět, takže teď se dá říct, že se dokážu domluvit.“

Do soutěže Romano suno letos přišly tři stovky příspěvků.