Jak to vidí Dominik Duka - 7. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem arcibiskup pražský a primas český monsignore Dominik Duka. Dobrý den.
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vítám vás premiérově v dnešním Jak to vidí. Nejdříve se ohlédneme za vaším pobytem ve Spojených státech. Vy jste se zúčastnil oslav při příležitosti 170.výročí narození významného českého skladatele Antonína Dvořáka. Jeho hudbu si také Američané zamilovali. Zněla také během mše, kterou jste celebroval. Co na vás na tomto pobytu nejvíce zapůsobilo?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
No, tak ona to byla celá řada. Můj pobyt nebyl ryze církevní. Jak jste zmínila, skutečně jaksi na prvním místě byla účast na Dvořákově hudebním festivalu, to proto, že už v Hradci Králové s naším regenschorim jsme byli velkými propagátory Antonína Dvořáka. Magistr Zadina by ho dokonce chtěl vidět jako svatého, po stránce jako jeho hudby a jeho duchovního života. A na druhé straně to bylo také i setkání s řadou církevních představitelů a institucí, setkání také s významnými osobnostmi amerického kulturně nábožensko politického života, ale také tedy i setkání s krajany. A právě závěr vlastně se odehrál v té bazilice, národní svatyni mariánské, kde jako Češi máme i také svůj zvláštní kapli, ale do ní bychom se nevešli. Takže jsme byli v té podzemní části kostela, kdy při této bohoslužbě, na kterou se sjeli krajané z různých oblastí, z New Yorku, z Texasu, samozřejmě, že i z okolí Washingtonu, Philadelphie, tak při této bohoslužbě zazněla Dvořákova mše Lužanská a myslím, že to bylo pro mě opravdu překvapení a musím se vyznat, že jsem tuto mši hrát a zpívat slyšel poprvé. Zpíval chór katolické univerzity a řídil ho dirigent Mary Sideni, který Dvořákovského festivalu se účastnil i Pražského jara před několika lety zde v Praze.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste celebroval mši na počest Antonína Dvořáka nejenom v češtině, ale také v angličtině. Pokud vím podruhé ve vašem životě, ve vaší profesní dráze. Jaká to byla zkušenost?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Tak já musím říci, ano, skutečně jako hlavní celebrant, bylo to podruhé, měl jsem svého sekretáře, který studoval v Irsku na slavné koleji při Dublinu, takže angličtina je opravdu jeho jazykem, že ji ovládá, takže mě opravdu každý den zkoušel, abych nenadělal chyby. Přiznám se, že tři chyby, které jsem dělal, jsem zcela jistě v rámci trémy zopakoval i při této bohoslužbě. Ale hudba Antonína Dvořáka to určitě vyrovnala. Ale protože se účastním různých setkání, jak dominikán, jako biskup, tak částečně se těch anglických bohoslužeb účastním, takže to úplný šok nebyl. Bohoslužba tam v této bazilice ve Washingtonu skutečně je chápána i z hlediska této kaple jako vzorová, je to takový americký Vatikán, takže byla to opravdu slavnostní bohoslužba.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste skladatele Antonína Dvořáka na vaší glose na sesterské stanici označil za příklad světovosti, kosmopolita, ale zůstal Čechem. V čem tkví podle vás monsignore, odkaz Antonína Dvořáka? Z tohoto úhlu pohledu.
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
To já myslím, že tady jsou dva momenty důležité. Jednak, už Antonín Dvořák jako hudební skladatel vstupuje do určitého připraveného prostoru jeho předchůdcem, Bedřichem Smetanou a na druhé straně dokázal teda do své hudby skutečně vstřebat nové prvky. Proto ho Američané považují v USA za zakladatele americké hudby a my musíme říci také, že Antonín Dvořák je asi jeden z nejznámějších skladatelů, českých skladatelů vůbec ve světě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže těší se i dnes velkému renomé v Americe?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Beze sporu. To potvrdilo to, tento festival, protože vlastně to bylo po dobu téměř jednoho kvartálu se odehrával nejenom v kostelích, ale i ve velkých koncertních prostorách Washingtonu, ale i New Yorku, na dalších místech. Čili Dvořák skutečně tento rok v USA byl velice přítomen.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká se někdy: Doma není nikdo prorokem. Myslíte, že jsme tady u nás doma v Česku na Antonína Dvořáka a další velikány dostatečně pyšní?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Já bych nebyl pyšný, jenom hrdý. Tak já myslím, že to upozadění Antonína Dvořáka má takové trošku jako rysy člověčiny, víme tedy, že to byl jisté zklamání ze strany tehdejšího ministra kultury Zdeňka Nejedlého, který jaksi neobdržel ruku dcery Antonína Dvořáka a to hrálo svoji roli.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty oslavy Antonína Dvořáka ve Spojených státech byly součástí festivalu, který se věnoval vzájemným vlivům Ameriky a Evropy, potažmo Česka. Jakou roli hraje v současnosti vůbec národnost být Čechem, Němcem, Američanem?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Tak je to opravdu zajímavé, protože čechoameričané, kteří žijí v USA, jsou si vědomi toho, že měli jejich předci rozličné kořeny. Jsou to skutečně jaksi Češi, českého jazyka, jsou to ale naší dnešní terminologií sudečtí Němci z Lanškrounska a z dalších oblastí, ale protože se narodili na našem území, tak se hlásí k čehoameričanům. A podobně jsou to lidé židovského původu, kteří hovořili jejich předci zde u nás německy nebo česky, ale též se hlásí ke svému původu a považují se za Čechoameričany. Myslím, že Spojené státy jsou takovou jistou laboratoří budoucnosti, kde můžeme vidět, jakou roli hrají duchovní, tedy náboženské, kulturní a historické kořeny a přičemž tito lidé dokáží v této zemi v USA, hrát velice důležitou roli v nejrůznějších pozicích, na vysokých místech. Koneckonců jsme si mohli připomenout v přítomnosti čechoameričanů před hlavním nádraží při odhalování sochy Woodrowa Wilsona, paní Albrightová, pan Malek, Málek tedy, muž velice důležitý, který má svůj význam v dějinách Spojených států, moderních Spojených států.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vůbec přistupujeme v současnosti k těm termínům jako je vlast, vlastenectví, jak bychom je měli používat? Ono mám pocit, že někdy k nim přistupujeme s jistou opatrností. Protože je naopak jistá skupina společnosti zneužívá ve svůj prospěch.
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Ano, víte, já myslím, že my obecně tvrdíme, že pocit vlastenectví, pocit patriotismu u nás není. Pak můžeme tedy vidět určité projevy šovinismu. Ale přiznejme si, že to je okrajový jev. Naproti tomu stojí zase určitá póza těch, kteří říkají slovo vlast mi nic neříká, jazyk, český jazyk, na co, kdyby uměl lepší anglicky, bylo by mi lépe. Ale protože jsem jako řeholník žil v mezinárodních komunitách, například i zde v Praze, tak víme, že i my dokážeme být poměrně velmi výrazně nacionalističtí a přitom to popíráme, ano. Já to znám z naší praxe. My neřekneme Polák, že bychom řekli pan ten a ten, ten Polák, ten Vietnamec, ten Němec. Čili uvědomme si, do jaké míry v sobě neseme Kosmovu kroniku. Přičemž se budeme dušovat, že tento pocit jaksi přináležitosti k této zemi a k tomu jazyku nemáme. Ale co myslím, že opravdu je slabé a to je naše chyba, že nemáme hlubší vědomí historických kořenů minulosti, kulturní, politické, náboženské, abychom dokázali na svou zemi být opravdu dostatečně hrdí. Protože jako malý národ máme své místo a také bychom měli říci poctivě, že ve vývoji Evropy jsme tak malí zase nebyli, protože jsme vytvořili jeden z výrazných velkých celků, kde ovšem národ nebyl chápán ve smyslu jazyka, ale ve smyslu obyvatel určitého území.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z čeho podle vás, pane arcibiskupe, pramení ono menší nebo nižší povědomí právě o naší historii, o našich tradicích? Často tuto otázku klademe právě v období svátků, ve kterém se ostatně nacházíme i nyní.
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Tak já myslím, víte, že ten důsledek je daný, když vznikl národní stát, tak jsme vytvořili určité pojetí národa a chtěl bych říci, že tady je zapotřebí udělat určitý korektiv. Protože naše země jako křižovatka Evropy, a to výrazná křižovatka politická, kulturní, ale i náboženská, proto i náboženské změny, vedly k tomu, že do jisté míry můžeme říci od husitských válek různě interpretujeme dějiny. Ono bychom možná se mohli vrátit i trošku dál před samotné husitství. A v moderní době, během 20.století jsme dějiny tolikrát přepisovali, že to, o čem bychom řekli historická výpověď, se stalo nevěrohodným. Protože celé generace vlastně si předávali svědectví císař pán, autorita, císař pán odmítavý, tatíček Masaryk přijímaný, to myslím docela vážně, jako reprezentant státu. Koneckonců postavení našeho prezidenta, i když nemáme prezidentský režim, stále nám ukazuje, že zde je to vědomí královského hradu. Pak přichází období komunismu, zase tito prezidenti první republiky jsou prohlášeni za zrádce, odpadlíky, ten způsob, jakým se ideologie zmocňovala dějin, tak vlastně způsobila, že jako velká část jak naší populace si řekne, kdoví, jak všechno bylo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak bude?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
To už je otázka jiná.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání Jak to vidí je arcibiskup pražský a primas český monsignore Dominik Duka. Evropská unie čelí největší krizi ve své historii. To přiznává čím dál více předních politiků. Nejde ale jenom o krizi finanční, ale o krizi sociální a krizi důvěry. Jaké jsou podle vás hlavní příčiny toho současného stavu?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Tak já bych se odvolal na europoslance pana Zahradila, který nedávno prohlásil, že idee Evropské unie, což byly idee Roberta Schumanna, Alcide De Gasperiho a Konrada Adenaura, dávno již neplatí. A to snad nebylo myšleno zle, ale skutečnost byla, že ano, Evropská unie začíná jako společenství uhlí a ocele, protože uhlí a ocel byla surovina, která byla vlastně sporem a vedla k válkám v Evropě, ale víme, že Evropská unie měla mnohem hlubší důvody ke svému založení,kde po druhé světové válce, tak tomu často bývá, se evropské národy a jejich představitel dokázali zastavit a zamyslit a reflektovali tuto situaci. A uvědomili si také, že Evropa nebyla založená jako společenství sobecky nacionálních ekonomik, ale, že Evropa byla po stěhování národů, se stala skutečným společenstvím národů, jazyků, které se shodly na určitém nábožensko-kulturním kontextu a my můžeme říci, před pár lety,kdy jsme vstupovali do Evropské unie i my jako Biskupská konference, jsme tento krok viděli jako dobré řešení. Ale ukázalo se, že současná Evropská unie opravdu není schopna ve svých strukturách adekvátně řešit otázky soužití v Evropě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doba ji předeběhla?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Nemyslím, že ji doba předeběhla, ale Evropská unie rezignovala na duchovní rozměr, rezignovala na etický kodex a domnívá se, že všechno může řešit pouze byrokratickými nařízeními. Ale to potom je skutečně drezúra, zde vlastně chybí motivace. A proto jsme svědky toho, že Evropa a Evropská unie nemůže hrát tu roli, kterou by hrát mohla, protože, kdyby se řídila slovy tedy zakladatelů moderního českého státu, Československého státu, T. G. Masaryka, který řekl, že státy žijí z ideí, na kterých byly založeny a jestliže my odmítneme tyto idee zakladatelů, no tak pak už ten stát není tím státem, kterým měl být.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohla by být ta současná krize eurozóny a Evropské unie, řekněme, i očistná?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Já se domnívám, že každá krize vlastně vede k očistě, ale tak trochu bychom měli říci, že ona to není jenom krize eurozóny, ona je to i krize Severní Ameriky. A víme tedy, že je to určitá krize, která vyrůstá z mentality a to je z mentality konzumu. Jestliže vše založíme na užitkovosti a na pocitu jakéhosi uspokojení se, tak z krize nevyjdeme. Protože víme sami, že s jídlem roste chuť, nežijeme proto, abychom jedli, ale my jíme, abychom žili. My jsme nebyli stvořeni pro peníze, ale peníze byly stvořeny pro nás. Jestliže vezmete, že po listopadu 89 jsem od všech podnikatelů slyšel, každá investice musí za 5 let vrátit. My jsme hovořili o revitalizaci Kuksu, jsme s tehdejším panem hejtmanem Bradíkem řekli, no, proboha, vy si myslíte, že hrabě Špork za 5 roků tady sklízel efekt finanční nebo ekonomický? Ale sklízíme ho my po tolika staletích. Čili, bych řekl taková určitá krátkozrakost, která vylučuje, bych řekl hlubší racionalitu. To je problém Evropské, nebo současné krize.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přepočítáváme všechno, nebo víceméně na peníze? Na tu finanční stránku?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
No, buďme upřímní, že ano, ale myslím si, že především právě ten bohatý svět zjistil, že peníze samy štěstí nepřinesou, že je to zboží, které se nedá kupit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zeptala bych se teď slovy, které použila bývalá ministryně, americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, se kterou jste se ostatně také sešel tento týden v Praze, zda se opravdu musíme připravovat na docela jiný svět?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Tak já myslím, že ano, víte, my jsme tuto otázku kladli ve Spojených státech, jak panu Zbygněvu Brezinskému, tak profesoru a publicistovi George Wigelovi, protože v katolické církvi ve Spojených státech je už dnes nadpoloviční většina španělsky mluvících věřících a ve Spojených státech je to více nežli třetina a víme, že v krátké době jaksi přerostou tím počtem, jako bych řekl, ostatní etnika, ale také víme, že příští prezidentská volby skutečně bude maximálně záviset právě na latinsko-amerických voličích, tedy na těch latinos v USA. To je jiná mentalita, to je jiná kultura. A tady právě se domnívám, že musíme s touto změnou počítat a pak musíme také počítat s tím, že opravdu 8 % z těch nejbohatších, ke kterým patříme, nebude moct stále jako bych řekl bezohledně nechávat ostatní zbytek světa. My budeme muset si uvědomit, že nemůžeme žít jako na úrok. Zatím jsme žili na úrok mnohých generací, protože jsme jim nedali ani, aby se narodili a teď nám budou chybět a na druhou stranu zase nemůžeme žít na úrok tedy toho třetího světa.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přemýšleli jste někdy o tom, jaké nešťastnější povolání na světě, tedy takové, které dává člověku největší míru spokojenosti a pocitu naplnění z vlastní práce? Tak to není otázka pro pana arcibiskupa Duku, ale na to se pokusil odpovědět výzkum Chicagské univerzity a na prvním místě, a to vás nejspíš potěší, je povolání, nebo poslání duchovní.
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
To mě skutečně jako potěšuje, nebo těší, ale současně mě to i překvapuje. Protože to naše povolání, já jsem vystřídal různá zaměstnání, tak pokud jsem pracoval fyzicky, tak jsem viděl za sebou výsledky své práce, úspěšné, či neúspěšné. V té duchovní sféře velmi často člověk nevidí výsledek a nebo do jisté míry také je i svědkem mnohých věcí, které se nepodaří a stále je si vědom, že vlastně ten cíl, pro který pracuje, vždy bude převyšovat. Ale sám ze svého života mohu vyznat, že bych dal autoru této věty zapravdu, ale není to uspokojení tak docela laciné. Ale je to uspokojení určitého vhledu, kdy začíná člověk chápat proč nejenom jak a ví tedy, že tedy jeho práce i někdy bezúspěšná, vlastně je opravdu úspěšná. Protože, když jaksi na co se podívám z toho křesťanského hlediska, tak Kristus končí svou pozemskou práci úplným fiaskem a za 2 tisíce let jsme tedy svědky, že tomu tak nebylo. Koneckonců odhalovali jsme sochu prezidenta Wilsona, když čteme jeho sebehodnocení, své služby, tak říká, že je nejnešťastnější člověk, protože se mu to nepovedlo ve Spojených státech. Tehdá se mu to nepovedlo. Ale jeho myšlenky a jeho přítomnost je tady. Takže myslím, že je to určitá šance i pro ostatní povolání, když se dělají opravdově a poctivě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Napadá mě, jak by podobný průzkum dopadl u nás. Co myslíte, pane arcibiskupe?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Pokud by ten průzkum šel, jak se to dělává posle výše platu, tak bychom skutečně skončili asi někde hodně dole.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jaké prestiži se těší poslání, povolání duchovního?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Tak, já neznám jakoby současné úplně nejnovější průzkumy, jsem je neviděl, ale víme, že končíme někde tak v té dolní třetině úspěšnosti povolání. Ale já myslím, že to je určitý fenomén, ke kterému došlo. Kdy jsme objevili po listopadu 89 hodnotu peněz, kterou jsme před tím neznali a stěžovali si mi tehdy učitelé, učitelky, všechny naše děti, když se ptáme, čím budete, podnikatel, obchodník, bych řekl i jejich vlastní povolání jako učitelé nebylo hodnoceno, ale tady myslím si skutečně, že je určitý problém, že v tý naší společenské debatě se stále hovoří jenom o tom, kolik si vydělám. A to není jako bych řekl míra povolání nebo zaměstnání. Víme, že většina lidí by nám odpověděla trošku jinak.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká arcibiskup pražský a primas český monsignore Dominik Duka. Arcibiskup pražský a primas český monsignore Dominik Duka je hostem dnešního vydání Jak to vidí. Už jste měl čas prolistovat nebo začíst se v klidu do nové Bible, v netradiční verzi s krásnými ilustracemi surealistického malíře Salvatora Dalího, kterou jste dostal darem,
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Tak jistě, že jsem neodolal a že jsem ji prolistoval celou. Prolistoval především proto, abych si prohlédl ony ilustrace. Samotný text jsem už číst nemusel, protože je to překlad jeruzalémské bible, na kterém jsem pracoval, takže spíše jsem hodnotil, bych řekl, jeho grafickou podobu a samotná tato bible je skutečně více na prohlížení než na samotné čtení. To bych pak doporučil jiné texty jeruzalémské bible, kde jsou komentáře a poznámky. Ale je to určité překvapení i pro mne a jsem opravdu rád, že k tomuto vydání došlo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začíst se určitě můžeme také do nádherné ojedinělé publikace, která vyšla před několika dny, rozsáhlé dílo autorů Jiřího Kutana a Jana Roitha s názvem Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, svatyně českých patronů a králů. Katedrála provází naši křesťanskou historii už mnoho let je symbolem harmonie, moci světské i církevní. V čem vy vidíte hlavní přínos této monografie?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Tak, musíme říci, že to je monografie, která zachycuje současný stav historickoarcheologického bádání. Je to kniha, která vlastně nám přináší bohatý materiál, jak po stránce ilustrací, přináší nám vhled do dějin katedrály. Pro mne je to určitý dar katedrále, protože tato kniha by se měla stát odrazovým můstkem pro další publikace, fotografické, pro publikace, které budou sloužit průvodcům, aby z této knihy čerpali odborné znalosti, aby z ní mohli pak vybírat i zkrácený text. Mohu říci, že zde jsem se tedy opravdu začetl do celých pasáží, i když jsem jaksi knihu doprovázel při jejím vzniku, takže některé pasáže jsem viděl v té počítačové podobě, podobně, když jsme ji předávali panu prezidentovi a myslím, že to je kniha, kterou si katedrála zaslouží a po které já osobně jsem toužil a věřím, že ji odborná veřejnost ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S radostí přijme. A přečte. Jaký je váš vztah osobní vztah k tomuto místu?
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Uvědomme si, že to je skutečně nejposvátnější místo našeho národa po stránce náboženské, po stránce kulturní i po stránce politické. Poněvadž tam se odehrávaly naše dějiny, po všech stránkách. Je to také místo, kde se vlastně setkáváme, odpočívají tam knížata, králové, biskupové, arcibiskupové, význačné osobnosti našich dějin.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí arcibiskup pražský a primas český monsignore Dominik Duka. Děkuji za vaši návštěvu, postřehy i typ na dobrou a zajímavou knihu. Mějte se pěkně. Na shledanou.
Dominik DUKA, monsignore, arcibiskup pražský, primas český
--------------------
Děkuji pěkně. Na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zita Senková přeje vám i posluchačům příjemný den.