Jaký je život dětí ve válce? Ve speciálním dílu Děti se ptají mluvili fotografka Klicperová a lékař Šebek
První díl podcastu Děti se ptají se natočil v týdnu, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu, kde i dnes žijí lidé ve permanentním nebezpečí. Mezi nimi jsou často děti. A jelikož je 17. listopad v Česku svátkem svobody, rozhodla se redakce z Dismanova souboru věnovat válkou sužovaným dětem celý živý speciál svého podcastu, který už druhý rok uvádí ve spolupráci s Korzem Národní.
Na Novou scénu Národního divadla dorazili za dětmi společně s více než dvěma stovkami diváků válečná novinářka a fotografka Lenka Klicperová a lékař Tomáš Šebek. Ten s organizací Lékaři bez hranic působil například na misích v Afghánistánu nebo Jižním Súdánu.
Během třičtvrtěhodinového rozhovoru se děti zeptaly na děsivé sny, příběhy se šťastnými i smutnými konci nebo i na to, co si oba respondenti říkají s dětmi, se kterými se ve válečných zónách setkají.
Řeč těla i zpěv koled
„Paradoxně tam není skoro žádná jazyková bariéra. Ty dětí mluví, jak jsou zvyklé, já na ně klidně mluvím česky a dorozumíme se řečí těla. Ale v Jižním Súdánu jsem potkal skupinu dětí, které měly výborný hudební sluch. Tak jsem jim začal zpívat Narodil se Kristus Pán, ony po mně opakovaly s nějakým „žižkovským” akcentem. A až později mě kolega Havlíček upozornil, že jsme v zemi, která je z 99% muslimská. Tak dochází i k takovým vtipným situacím,” popisoval jeden ze svých zážitků Šebek.
Novinářka Lenka Klicperová zase dětem vysvětlila, v čem je důležitá disciplína válečné fotografie, v jakých situacích techniku z etických důvodů ani nevytahuje z batohu nebo v jakých zemích by rozhodně nikdy nechtěla žít. „Zatím jsem si po návratu do Česka oddychla úplně vždycky. Hodně špatné to bylo třeba v Angole, která byla rozvrácena dlouhou válkou. Ale kdybych měla jmenovat tři země, které jsou nejhorší pro život dětí nebo i žen, tak jsou to Afghánistán, Haiti a Kongo,” uvedla fotografka.
