Jan Fingerland: NATO se přestěhovalo do Skandinávie
„Vladimiru Putinovi za zásluhy o rozšíření Severoatlantické aliance.“ To stojí na fiktivní žertovné plaketě, jejíž obrázek někdo vyrobil na počítači a miliony lidí jej teď sdílí na sociálních sítích. Jako všechny dobré vtipy i tento vystihuje něco důležitého.
Čtěte také
Přijetí Švédska do NATO, necelý rok po Finsku, je totiž událost, jejíž význam přesahuje pouhé zvětšení organizace o dvě relativně populačně nevelké státy. Rozšíření je zlomem v uvažování tamních společností, ve vývoji evropské politiky, i v sebepochopení samotné aliance, která jako kdyby překonala onu „mozkovou smrt“, jak o ní před pár lety provokativně hovořil francouzský prezident Macron.
Brát věci vážně
Aliance získala nový pocit smyslu, ale také se mentálně a geograficky posunula. Na „západ“, tedy o staré demokracie, se rozšiřovala naposledy v roce 1982, kdy bylo přijato Španělsko. Po ruském útoku na Ukrajinu neutrální státy podstatně změnily své uvažování o svém postavení v Evropě, a svým vstupem do NATO změnily i alianci.
Její těžiště se posouvá severovýchodním směrem, oba státy jsou takříkajíc frontové, Finsko má s Ruskem dlouhou pozemní hranici, Švédsko se obávalo, že v období po přijetí Finska zůstane jediným nečlenským státem v okolí. A bude tedy snadným terčem ruské provokace, například prostřednictvím útoku na obtížně hájitelný ostrov Gotland vystrčený daleko do Baltu.
Čtěte také
Švédsko i Finsko jsou populačně malé, ale rozlohou velké, patří k vůbec největším evropským státům, což je tváří v tvář Rusku současně výhoda i nevýhoda. Každý se zařídil podle sebe – Finové mají rozvinutou pozemní obranu, obrněné sily a dělostřelectvo, Švédové zejména letectvo. Finové se spoléhají na skoro milion rezervistů, kteří prošli povinnou vojenskou službou, Švédové částečnou braneckou povinnost zatím jen rozšířili.
Je ale patrné, že i v tom se aliance posouvá na východ, vlastně se oba severské státy uvažováním o obraně nejvíce podobají svým sousedům přes moře, od Polska až po Estonsko. Mnohé středo a západoevropské společnosti by obnovu vojenské služby zatím nedokázaly zkousnout.
Výkonní neutrálové
K paradoxům dosavadní Evropy patří, že mnohé neutrální státy jsou současně významnými výrobci technologicky pokročilých zbraní, platí to i pro oba nové členy.
Čtěte také
Jejich vlastní výzbroj je moderní a zcela slučitelná s NATO, stejně jako organizační uspořádání a další náležitosti, protože švédská i finská armáda cvičily se starými členy, zejména svými sousedy, Dánskem a Norskem.
Je tu ovšem ještě jeden posun. Švédsko následovalo až skoro rok po Finsku, a to kvůli zdržování ze strany Turecka a Maďarska, aliance je tedy na jednu stranu semknutější, ale současně nejméně dva státy byly ochotny riskovat osud potenciálního spojence.
Dále, nerozšiřuje se jen NATO, v posledních dnech hned dvě separatistické oblasti Moldavska, Podněstří a Gagauzie, požádaly Rusko o „ochranu“, ať už to bude znamenat cokoli. Hranice mezi oběma světy je tedy na jiném místě Evropy o to více zanícená a nejistější.
A v neposlední řadě, prezidentem v nejdůležitější členské zemi, Spojených státech, se už brzy může stát muž, který ve smysl NATO nevěří a asi mu ani moc nerozumí. Evropská komponenta NATO se už jen tímto výhledem stává silnější a důležitější než kdy předtím.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
