Jan Hus bojoval za čistotu českého jazyka. Místo germanismů a cizích termínů vymýšlel nová slova
Jan Hus je nepochybně jednou z největších postav našich dějin. Svého času zaujaly jeho názory a činy celou Evropu. Zanechal výraznou stopu také v jazyce a jazykovědě.
Do Prahy přišel jako student asi roku 1386 z jižních Čech, z Husince nedaleko Prachatic. Cesta z jeho rodné vsi do Prahy byla dlouhá asi 140 kilometrů – a to je už dost daleko na to, aby se cestou pozměnila nářečí, která člověk slyší. Je jisté, že Jan Hus, student jazykově i jinak nadaný, si v Praze velmi všímal toho, jak tam lidé mluví. Komentuje to ostatně i ve svých pozdějších kázáních, ve kterých se projevuje jako milovník starších a podle něj i čistších forem češtiny. Jak přesně přispěl k rozvoji jazykovědy, si povíme v dnešním jazykovém okénku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
