Jan M. Heller: Loď a Dvůr

Železná nádoba na vodu, kamínka. Vzadu za firhaňkem prostor, kde spí rodiče. Jak se tam vejdou, netuším. V roku kýbl na vykonávání tělesné potřeby a informace o tom, jak často a jakým způsobem byl tento odpad odstraňován. Replika obydlí rodiny ze spodních sociálních vrstev z konce 19. století, kdy do měst za prací v rozvíjejícím se průmyslu proudily tisíce nových obyvatel a musely se někam naskládat.

Čtěte také

Jan M. Heller: Jsem prostě pryč

To se dělo v celé Evropě. Konkrétně tahle místnůstka je v Amsterodamu a je součástí expozice o Amsterodamské architektonické škole, protože kurátoři pokládali za vhodné nejprve ukázat, co jí předcházelo. Amsterodamská škola se totiž realizovala nejdříve na projektech sociálního bydlení, poté co byl v roce 1901 přijat zákon o bydlení. Muzeum sídlí v jednom takovém bytovém domě, v němž dělnické rodiny dostaly možnost mít ve svém obydlí přirozené světlo a tekoucí vodu. Podle typického tvaru se jmenuje Het Schip, tedy „Loď“.

Architektura Amsterodamské školy oku lahodí. Vychází zjevně ze secesního a pozdějšího, expresionistického tvarosloví. Oblé linie, barvy zdiva i kachliček, skleněné plochy, litina, integrované sochy a sošky, ozvěny přírodních forem, a protože jsme v Nizozemsku a lodi Východoindické společnosti ještě dovážejí čaj a kávu, také původní architektury Indonésie.

Čtěte také

Jan M. Heller: Průvodce středovýchodní Evropou

V době, kdy pražská avantgarda sice melancholicky toužebně hledí za takovými loďmi, ale její serióznější zájem se stáčí spíš k Paříži a lecorbusierovským čistým geometrickým liniím a strojům na bydlení, tady se provádějí docela dekorativní psí kusy. Architekti jako Michel de Klerk domýšleli také do detailů, součástí projektů byl i design nábytku, drobného mobiliáře i typografie domovních čísel. Navíc zakomponovali do staveb řadu vtípků a zábavností, které třeba nejsou zřetelné na první pohled, ale lze je s radostí objevovat.

Jestli je nám Amsterodam moc daleko, můžeme se podívat do Vídně. Také zde docházelo za sociálnědemokratických vlád na radnicích k mohutné sociální výstavbě pro dělníky a jejich rodiny. Nejznámějším je kolosální komplex Karl-Marx-Hof z roku 1930, Dvůr Karla Marxe, více než kilometr dlouhá nudle nacpaná mezi železniční trať a pahorek v okrese Döbling. Architektonicky to není takový odvaz jako na severu, estetika je tu jednoznačně podřízena sdělení: rudé fasády a heroické skulptury představují zdvižený prostředníček oponentům jak z liberálního tábora, tak z toho pozvolna se fašizujícího. Ostatně, pro předválečná léta se zde oficiálně používá název „rudá Vídeň“.

Čtěte také

Jan M. Heller: Kostelní sourozenci

Amsterodamská loď i vídeňský Karl-Marx-Hof slouží dodnes původnímu účelu, k ubytovávání sociálně slabých rodin. Dnes, s odstupem let, si už můžeme dovolit konstatovat, že filozofické podbudování takových projektů je v konečném důsledku zrůdné. Původní myšlenka, vycházející z biologického determinismu, říká, že změnou životního prostření na vědeckých základech lze vytvořit nového člověka.

O tom a o ničem jiném snily utopie levého i pravého střihu a od utopie k totalitě je přesně tak krátká cesta jako od rigidních domovních řádů, které se postupem času v těchto společných domech prosadily, k řádům vězeňským. To už ale není problém architektury a to už dnes také víme.

Čtěte také

Jan M. Heller: Go West(splaining)!

Ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že nakonec na tom vydělali všichni. Opravuji se: Nakonec jsme na tom vydělali všichni, protože se dnes můžeme dívat na pěkné stavby. To nicméně mohli i tehdejší obyvatelé celého města, kde například téměř vymizely epidemie nakažlivých nemocí šířených v oněch kýblech. A hlavně a zejména ty dělnické rodiny.

Měly štěstí, že se narodily do své doby, a ne řekněme o sto let později. My už jsme totiž chytřejší a víme, že před vším sociálním je třeba mít se na pozoru. Co je sociální, vzbuzuje podezření, že je socialistické, a my bychom tady žádnou rudou utopii netrpěli. Všechno přece vyřeší trh a měli se lépe snažit, případně si najít druhou práci. Že by to tenkrát nevěděli?