Jan Potměšil v Tandemu
V Tandemu byl s Janem Rosákem herec Jan Potměšil. Ten na sebe prozradil, kde se narodil a jak vzpomíná na své dětství a na filmové natáčení dětského herce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Příjemný den a hezké svezení na Tandemu přeje vám všem Jan Rosák. A kdo vás dneska při té projížďce bude provázet? To je cesta ke svobodě, když si uvědomíte, že nejste středem světa a život trvá a každá maličkost je najednou zajímavá. To říká můj dnešní vzácný host, herec Jan Potměšil. Honzo, vítám vás, dobrý den.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Dobrý den, děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Česká nás skoro celá hodinka povídání. Měl bych vlastně říct jenom hodinka povídání s neobyčejným člověkem, výtečným hercem, příjemným společníkem. Nebudu tedy zdržovat a pustíme si první písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je tedy herec Jan Potměšil. Honzo, narodil jste se, to mám tady poznamenáno, 31. března 66. Netutláte to doufám.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Ano, je to pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Narodil jste se v Praze?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Narodil jsem se v Praze na Štvanici v nemocnici nebo v porodnici, která už teďko neexistuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je tam ten tenisovej kurt.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Ale tak je to příjemný místo v centru Prahy, krásný místo, no tak ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, dneska se tam místo tedy křiku čerstvě narozených dětí ožívají výkřiky tenistů a údery tenisových raket. Ale jaké bylo to vaše dětství, když, říkám to v kontextu s tím, že samozřejmě přesně vím, že určitě narazíte na herectví, protože vás jako malého herce si pamatuju velice dobře samozřejmě z Ocelového města i z jiných věcí, čili bylo provázeno to dětství už takhle jaksi pokusy s herectvím, anebo to bylo ještě úplně něco jiného?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Když si tak vzpomenu, tak jsem měl moc hezký dětství a moc rád na to vzpomínám. Zpočátku jsme bydleli vlastně na Červeném vrchu, nahoře na Praze 6 a byl jsem skoro pořád venku, tam jsem si hrál, nebo nějakým způsobem blbnul s ostatními dětmi a s kamarády.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ten Červeňák ještě byl docela takový divoký místo, to nebylo ještě tak úplně ...
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Za rohem v podstatě Šárka, bylo to moc krásný, no. A tatínek navíc byl velký sportovec a i s mamkou jsme jezdili pořád do přírody na hory, v zimě, v létě na chalupu, takže si na to vzpomínám jako opravdu na čas úžasnej, kdy jsem si užíval a užívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale u vás, u vás v rodině, jestli se nepletu, tak nebyla nějaká tradice třeba herectví nebo komedianství nebo vůbec nějakého ...
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Nebyla, nebyla přímo u rodičů, ale postupem času jsem se dozvěděl o dědečkovi z tatínkovy strany, který pocházel z jižních Čech a původně byl tesař, potom si tam založil hospodu nebo zařídil a v tý hospodě, to si ještě pamatuju, když jsme tam jezdívali na tu chalupu za babičkou a za dědečkem, tak byl jeden sál jako u výčepu a ještě jeden sál takovej prázdnej nebo když jsem ho potkával já, oddělenej jenom jakýmisi skládacími dřevěnými dveřmi. A to byl sál na tancovačky, ale taky se tam dělalo divadlo ochotnický. A dědeček občas vybral nějakou hru, upravil počet postav, aby to tam mohli sehrát ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aby na to stačili.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Aby na to stačili a to už znám potom z vyprávění tatínka a opravdu nazkoušeli tu hru a hráli. Měli řadu repríz, dokonce snad jednu až 18 repríz, což je neuvěřitelný, ale údajně největší pozdvižení na vsi vzniklo v okamžiku, kdy vyvěsil dědeček to obsazení, protože dvě stejně krásné mladé dívky hrály jedna tu princeznu a jedna tu čarodějnici. Takže vlastně měli ty tábory, které za ně lobbovaly, tak byly nespokojené. Ale myslím si, že v tu dobu měli lidi potřebu se setkat, vlastně společně trávit ty večery, specielně v zimě a ta hospoda nebo takovýhle, takováhle příležitost třeba dělat to divadlo byla ideální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, takže určitá, určité zázemí jaksi herecké, i když ochotnické, což ovšem jaksi není nic proti ničemu, protože ochotníci, to je velice zdravý potenciál, tam byl, ale řekl bych rodina s Láďou Potměšilem asi ne. Čistě náhoda.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Ne, ne, nejsme příbuzní, čistě shoda jmen, protože i tatínek, který potom se vydal na dráhu pedagogickou, tak to taky nemá tak daleko od toho herectví nebo od toho, že člověk je před lidmi. Tak dokonce mě jednou doprovázel už jako malého kluka, protože jsem měl tu možnost hrát dětské role v divadle, tehdy v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, v nynějším Švandově divadle u pana Pistoria. Já jsem hrál třeba Honzíka ve Strakonickým dudákovi jako malej kluk a táta mě tam doprovázel. Takže se s panem Ladislavem Potměšilem, kterej tam byl v angažmá, vlastně o tom docela dlouze bavili a hledali ty kořeny a zjistili, že jsme úplně z jiných koutů republiky.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem. V něm dnes velice příjemného vzácného hosta Honzu Potměšila. Honzo, zítra bude Štědrý den. Čili já sis myslím, že už a každého, nejenom na nás dva tady ve studiu, ale vidím to i přes sklo, už padá taková trošičku sváteční předvánoční nálada. Cejtíte to taky tak jako ...
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Ano, cítím to přesně tak, jak to říkáte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A přemejšlíte v těhle těch chvílích taky o trošičku jinejch věcech než za normálních okolností třeba? 14. prosince, teda pardon, 14. července třeba by to bylo úplně jiný.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Přemýšlím, přemýšlím. A mám Vánoce nesmírně rád, protože mám pocit, že to je takový období opravdu zklidnění, sebrání se a vlastně rodiny a nějakého úklidu nejen v těch pokojíčcích nebo tak nebo na ulici, ale v sobě. A právě tu možnost si strašně rád dopřávám nebo velmi rád už nejen dneska třiadvacátého, ale vlastně v tom prosinci tak jako cítím, že už ten shon okolo přestávám vnímat nebo nechci se jím nechat zahlcovat a tlačit ke zdi v uvozovkách, ale vlastně si najít ten čas, klid, setkat se se svými blízkými, se svými přáteli a posléze při vánoční tabuli, při vánočních svátcích s rodinou svojí okolo stolu a vlastně opravdu být spolu, komunikovat a nějakým způsobem se setkat v tom jakoby klidu. Najednou mám pocit, že ta inspirace a to nabrání, ta slavnost, ten důvod, proč se všichni scházíme, je opravdu mimořádně velikej. Je jednou jedinkrát za rok a mě osobně velmi povzbuzuje, posiluje, podporuje a duchovně mu přikládám velkej význam.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě jste se s tím potkal taky sám, že je dnes takový trend, neříkám, že přímo jako móda, ale takový trend ty Vánoce tak bagatelizovat, dokonce někdy je i úplně jaksi vyškrtnout z programu, odjet třeba někam, já nevím, do Karibiku, na Maledivy a tam prostě trávit jaksi úplně mimo kontext střední Evropy Vánoce bez ryby, bez stromečku ...
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Beze sněhu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Beze sněhu, s kamarády někde ve vlnách. Tohle to asi není váš styl.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Tohle není můj styl, to není můj šálek kávy, protože opravdu ten okamžik, že jsem na místech mně blízkých s lidmi, kteří mi jsou nejblíže, a když pánbůh dá a nasněží, tak Vánoce opravdu miluju, když najednou, ať už v Praze nebo třeba potom odjedeme na chalupu na chvilku po svátcích vlastně do klidu v tom smyslu, že najednou v zasněžené přírodě vedle lesa ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já dokonce vím, že jste začal lyžovat zase, že jo?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Ano, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K tomu se taky ještě dostaneme samozřejmě, ale to je důležitý, že u vás tedy v rodině fungují takové ty tradiční vztahy.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Ano, ano, snažím se tak vést i děti a v rodině to tak jako nastavit, že to je tradiční záležitost, na kterou se musíme nachystat vnitřně, jak říká malý princ, nebo když si povídají s liškou, že musí přijít přesně ve stejnou hodinu, abych mohla vyzdobit své srdce, nachystat se na to. Takže často si i třeba čteme večer nějaký zajímavý povídky nebo nějaký pohádky nebo postřehy, podíváme se třeba na pohádku, ale jdeme ven na procházku nebo na půlnoční mši. Toužím po tom, aby to proběhlo pokud možno přirozeně, ale tímhle způsobem a dohromady jsme mohli takovouhle atmosféru zažít.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídáme si v takovém hezkém předvánočním čase s Honzou Potměšilem, výtečným hercem a také člověkem, který leccos zažil. Už od dětství si myslím, že ten život nebyl úplně jaksi běžného kluka malého, protože kterému malému klukovi se splní to, že si už jako ..., kolik vám bylo, šest sedm let, zahraje ve filmu, v televizi.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Poprvé asi sedm osm, tak nějak. Ve druhý třídě jsem byl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste byl takovej drobnej, takovej sympatickej klučina s velkejma očima. To vám zůstalo, ale sympatickej jste pořád a malej klučina už ne samozřejmě, ale jak vzpomínáte na to, co to bylo pro toho malýho kluka dostat se najednou mezi velikánské hvězdy a zahrát si po boku takových herců?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Mě to ohromně bavilo a bylo to dobrodružný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak s to vlastně stalo? Teď jsem si uvědomil, že vlastně každému se to nepovede takhle jako.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Byla to shoda okolností. Nechci říkat náhoda, protože potom postupně během života už jsem zjistil, že náhody neexistují, že jsou to jenom námi zatím nepoznané souvislosti. Ale tehdy, když jsem chodil do druhé třídy, přišli filmaři do třídy, že potřebujou nějaký děti vybrat a že nic nepotřebují jako, ať se chováme normálně během přestávky. Tak jsme samozřejmě strašně blbli, lítali a tak se asi předváděli jako kluci i holky. Pár si z nás vybrali a pozvali na konkurs. Ale stejně tak z jiných škol. Takže tam bylo spousta dětí. No, a nakonec to dopadlo tak, že tři z nás vybrali a mezi těmi třemi jsem teda byl. V tom smyslu, že si myslím, že v tom věku záleželo na tom, jestli ten dotyčný, dotyčná si zapamatuje jednu dvě věty, že to dokáže říct třeba beze studu před tou kamerou, a v každým případě už si nás vybrali ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to už bylo na Tajemství ocelového města?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Ne, ne, ne, to bylo dávno předtím ještě. To bylo do takového pořadu, který se jmenoval tehdy Trojlístek, dětský pořad. Řekl bych, že na tehdejší dobu to byl ekvivalent současného toho Hřiště 7 nebo jak se to jmenuje, takové toho bloku dětských pohádek a programů pro děti v neděli. A my jsme vlastně představovali knížky a moderovali v podstatě, jako uváděli pohádku třeba, která se posléze vysílala. Nicméně díky tomu asi si to tak vysvětluju, že už tam člověk měl tu fotografii, tak když potřebovali ať už na Barrandově nebo v televizi potom nějakou skupinu dětí tohohle věku, tak jsem se těch konkursů zúčastňoval a postupně jsem se dostal k natáčení jak v televizi různých pohádek dětských, tak potom na Barrandově třeba s panem režisérem Otou Kovalem jsem vystupoval ve filmu Jakub, kde hrál Filip Renč teda hlavní postavu, ale my jsme ty vrstevníci tam hráli kolem něj tu bandu kluků. A posléze například i pan režisér Ludvík Ráža mě obsadil do Tajemství ocelového města podle Julese Verna, což samozřejmě byla velká, byla velká věc. A ohromě mě to zajímalo, protože najednou se dostat do světa Julese Verna, tam existovat, tak to bylo něco, co se skutečně neopakuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste si prožil to, co my jako kluci jsme si toužili prožít, letět v tom balónu úžasném přes tu řeku. To bylo tak dobrodružné, já jsem to viděl nedávno, to dávali na nějakém televizním kanále a díval jsem se až do konce, protože jednak je to opravdu krásně dobrodružné a bylo to hezky natočené.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Hezky natočený to bylo, myslím, že ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, takováhle kariéra malého herce samozřejmě může pokračovat, ale taky nemusí. Ale u vás pokračovala, pokračovala konzervatoří?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Ne, právě že ne. To jsem chtěl dodat vlastně před chviličkou, že vedle tohoto dobrodružství a pocitu, že člověk je mezi těmi dospělými, to znamená, že vlastně zažívá něco, co je tak jako mimořádné, tak jsem musel zvládnout tu školu a všechny okolnosti, hodně jsem sportoval, hrál jsem fotbal, jezdil na lyže v zimě a vyžadovalo to teda tím pádem i určité záruky, že třeba v tý škole to zvládnu ty věci. A pak na konci osmé třídy se rozhodovalo, kam dál teda na tu střední školu a nabízela se ta konzervatoř, ale je pravda, že jsem o tom nějak skoro neuvažoval a po poradě s rodiči, když je člověku třináct čtrnáct let, tak toho ještě moc sám jako si nerozhodne, tak jsme se domluvili, že zkusím přijímačky na gymnázium, klasický všeobecný gymnázium a tam jsem se dostal. Ale kupodivu nebo možná to bylo logické tím pádem odpadly ty nabídky a přestal jsem točit. Během toho středoškolského studia jsem v podstatě jednou jedinkrát udělal jednu roličku v televizi, ale jinak už jaksi v té mé věkové kategorii v tu chvíli byli kluci samozřejmě z konzervatoře k dispozici třeba při natáčení, takže tak jako se to ode mě oddálilo nebo odstoupila tahle ta oblast a teprve na konci gymnaziálního studia před tím než jsme podali přihlášky na vysokou školu, tak jsem byl rozpolcen, jako kam vlastně bych chtěl směřovat. A znovu se objevil v mém životě v tu chvíli pan režisér Ludvík Ráža, protože na podzim před odevzdáním té přihlášky mě obsadil do role v televizní inscenaci Hrátky. Tam jsem se setkal s Nelou Boudovou a ta práce mě tak zasáhla a posléze teda to třídenní natáčení, že jsem úplně uvnitř uprostřed nebo v srdci věděl, že to bych chtěl dělat. Po tom bych toužil. A s čistým svědomím jsem vyplnil tu přihlášku teda, že bych rád na DAMU vysokou školu a měl jsem jasno. Připravoval jsem se na přijímačky a nedostal jsem se. Takže to dopadlo tímhle způsobem, ale stihnul jsem potom ještě, jelikož ty přijímačky na umělecké školy jsou vlastně hned po Vánocích v lednu, v únoru ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou dřív, ano, ano.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Jsou dřív, tak jsem potom stihl se připravit ještě na fakultu tělesné výchovy a sportu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes si mezi klasiky českého humoru bude vybírat Honza Potměšil. My už jsme o tom mluvili teď, zatímco vy jste poslouchali hezkou písničku. Honza má výběr, řekl bych, jak se patří. Vladimír Menšík, to je prostě velikán. Ale kdyby jenom Vladimíra Menšíka, ale dokonce vy jste měli příležitost se setkat při natáčení takové věci, která se k tomu dnešnímu datu náramně hodí.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Před řadou let, když mi bylo asi 9, tak jsem měl to veliké štěstí, že mě pan režisér Jaroslav Dudek oslovil a nabídnul roličku v bakalářské povídce, kde hrál hlavní postavu pan Vladimír Menšík. A já jsem tam hrál takovýho kluka, kterej nějak ani na Štědrej den vlastně nemoh vydržet doma a nebyly tam nějak příliš příznivé poměry. A utekl na nádraží, kde se díval na vlaky, na lokomotivy, na vagóny a tam ho to bavilo. A seděl tam tak smutně na lavičce. No, a najednou přijel vlak a z okýnka lokomotivy strojvedoucí vykukuje ven a to byl právě pan Vladimír Menšík. A začne si s tím klukem povídat. Tak se dáme do řeči a pochopí, že mám ohromně rád ty lokomotivy a že mě bavěj mašiny. Takže se zeptá, jestli bych se nechtěl na tu mašinu podívat, že se to sice nesmí, ale že teda by mně tam ukázal tu kabinu. Tak jsem s velkým nadšením přijal tu nabídku, tajně jsem se dostal do tý kabinky, lokomotivu jsem nesmírně obdivoval a pan Menšík navrhul, že teda mě sveze, že jede vlastně do Prahy, to bylo, myslím, že v Kolíně nebo kde a potom zase zpátky, že mě hodí zpátky. Tak jsem s nadšením přijal. Odjeli jsme do Prahy a v každým případě on tam hrál takového samotáře, jako starého mládence a jelikož byl ten Štědrý den v tu chvíli v rámci toho příběhu, tak navrhnul, že si uděláme Vánoce spolu. A teďka jsme přemejšleli, že jaký dárečky si navzájem dát. Já jsem se ptal, hledal nějaký oříšky a tak. On neměl doma stromeček, protože právě byl bez dětí, bez rodiny, tak jsme ozdobili fikus, který tam měl, a zažili neopakovatelný jaksi štědrý večer moc krásný a to setkání s panem Menšíkem se nedá nebo se dá těžko přenést, protože to byl živel, to bylo velké srdce, to byl opravdu velikán, úžasný člověk. A každý den, jsme točili hodně v noci právě na takovém tom specielním okruhu Kolína, kde se testují lokomotivy a vlaky, tak každý den tam přinesl slunce a život a veslí. Přišel večer, byl po celém dnu jistě unavený, al s panem Menšíkem přišlo světlo, radost, velká pohoda a pro mě to byl obrovský zážitek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ne každý může říct, že strávil Štědrý večer s Vladimírem Menšíkem. Honza Potměšil ano.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Honza Potměšil hraje dnes v divadelním spolku Kašpar, v divadle v Celetné, hrajete v několika hrách, ale nepochybně herec hraje to, co je mu nabídnuto, hlavně tedy, je-li v angažmá, a některé věci má třeba radši, některé hraje méně třeba rád, i když prostě herec je vůbec rád, když hraje samozřejmě. Co vás teď nejvíc baví z rolí, které máte teď zrovna v repertoáru?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Je to těžká otázka, ale vlastně jste na ni odpověděl, protože opravdu jsem šťastnej, když můžu hrát a divadlo mám moc rád. Opravdu nerad o tom mluvím, jako že jdu do práce, ale v podstatě jdu někam, kde mě to skutečně těší, baví, kde to mám rád. A zrovna včera jsem se vrátil ze zájezdu večer, kdy jsme hráli inscenaci Růže pro Algernon, kterou hrajeme v podstatě, to je neuvěřitelné, když to člověk spočítá, už 17 let, ale neustále je to nesmírně silný příběh nebo ten příběh je takový, jaký je a je strhující. Já jsem vděčný, že to můžeme pořád hrát. A zrovna včera jsme si to velmi užili a věřím, že i diváci. Je to krásná věc. Premiéru měla dvacátého února v roce 1993. Je to neuvěřitelné. Mám z toho obrovskou radost, protože se blížíme sedmisté repríze, což je tedy neuvěřitelné v současných poměrech, když se dělají spíš ty projektové věci, hraje se, dejme tomu osm představení v týdnu, tak to chápu, že se najednou dosáhne vysokých čísel, ale v rámci repertoárového divadla, kde je samozřejmě nasazena řada jiných titulů, je to pozoruhodné číslo. No, ale další novinkou v divadle v Celetné, kterou jsme nastudovali v březnu, byla premiéra, to jsou Dostojevského Běsy. A to je velmi zajímavé představení. Nastudoval to s námi kolega Saša Minájev, herec a režisér původem Rus, který je velmi šikovný a výrazně se tomu věnoval. Najednou i to téma, jak to uchopil, jak s námi pracoval, jak dohromady se ta situace semkla, jak vlastně i vznikl ten nápad. Tak jako ze souboru, že bychom rádi dělali takovou celosouborovou věc, tak myslím si, že to skutečně teďka nás nese na vlně nebo respektive máme to rádi, to představení a rádi ho nabízíme a zaplať pánbůh to zajímá i diváka. A byť to představení vlastně jakoby bylo rozměrné, protože samozřejmě Dostojevského román Běsy, který není zdramatizovaný jím, ale jsme použili dramatizaci Alberta Cumase, která je vynikající, tak vlastně se nedá shrnout do hodinky, hodinky a půl. Tak to najednou je časově jakoby rozlehlejší, ale přesto zatím v těch inscenacích, které proběhly, jsme měli třeba vyprodané hlediště a to je fantastická věc. A vedle toho třeba takovej ještě navíc vedle Kašparu jsem měl možnost s kolegou, s kterým hrajeme i v divadle Kašpar Františkem Kreuzmanem, tak v jeho herecké divadelní skupině zinscenovat Sluhu dvou pánů. A to jsme si zase užili trošku jiným způsobem než toho Dostojevského. Vlastně tu komedii tak zlehka citlivě jsme k tomu přistupovali, protože si myslím, že tam je všechno napsané. Netlačili jsme na pilu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koho hrajete?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Hraju /nesrozumitelné/ toho sluhu dvou pánů, ale na těch kolech jsem nejrychlejší na tom jevišti.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V naší rubrice, kterou jsme nazvali už před léty Kdy mi nebylo do zpěvu, by Honza Potměšil mohl dlouze vyprávět o tom, jak prosinec, zrovna prosinec byl pro něj v osmdesátém devátém hodně osudový a hodně nešťastný. Ale já si myslím, že to je prostě za vámi, tahle ta chvíle, i když samozřejmě se na to určitě vzpomínky občas vrací, hlavně když se blíží třeba datum. Ale pro vás je prosinec dneska už mnohem šťastnějším měsícem. Narodil se vám Honza, že jo?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Přesně tak. Je tam několik impulsů, protože jak jste zmínil ten rok 89, tak pro mě byl vlastně šťastný v tom počátku ten prosinec, protože probíhaly revoluční změny, revoluční kvas, ve kterém jsem byl zúčastněn nebo kterého jsem se zúčastnil s plným vědomím a svědomím a s velkou chutí, radostí. To znamená, že když ty věci nějakým způsobem pozitivně z mého úhlu pohledu, aby se, aby došlo nakonec k těm změnám a ten předchozí režim skončil, tak se vyvíjely dobře, pozitivně. Takže s velkým nadšením probíhal den ode dne a skoro se nespalo a pořád se něco organizovalo, někam jezdilo, přesvědčovalo ostatní. A právě jak jste zmínil toho osmého prosince jsme jeli do Ostravy potom vlastně, kde proběhl dokonce, to bylo takový raritní, první živé vysílání, které jakoby nebylo cenzurované do televize, a na půdě, myslím, Vysoké školy ekonomické nebo báňské, to nevím, v Ostravě probíhalo takové setkání s osobnostmi, které s Ostravou byly propojeny. Byl tam pan Karel Kryl, Jarek Nohavica, pan Jan Kačer, s kterým jsem právě byl ve velmi úzkém spojení v Divadle Na Vinohradech i při práci, takže ten byl pozvaný a jeli jsme tam společně. A tam každý dostal na 5 minutek mikrofon nebo na pár minut k ústům teda a promluvil, nicméně všichni dohromady jsme čekali na důležitou informaci, kterou měl přinést člověk, jakýsi zástupce "stotisícové" armády ostravských horníků a pracujících jako v těžkém průmyslu, jestli jsou vlastně pro změny nebo nejsou, což bylo docela zásadní, protože přece jenom tyto oblasti měly pro ten minulý režim mimořádný význam. No, a nakonec přišel ten dotyčný a přinesl zprávu, že i obyvatelé a horníci Ostravy jsou pro změny. Takže to byla velká euforie, nicméně abych se dostal k tomu, co jste zmínil, to všechno bylo šťastné při té zpáteční cestě ku Praze vlastně, kdy byla velká zima a ta silnice trošku taková zledovatělá nebo posmrknutá, tak bohužel řidič nezvládl automobil, vyletěli jsme mimo a pan Kačer to velmi sugestivně vypráví, že teda opravdu v tu chvíli bylo absolutní ticho, jenom svist vlastně toho větru, který, jak to auto letělo. Minuli jsme retlanzační stanici. V tu chvíli pravděpodobně bysme skončili všichni. Pak i nějaký strom a auto se skutálelo po jakémsi svážku, který tam v tom místě byl. Nicméně začalo potom hořet. Měli jsme velkou kliku, že za námi jelo, poměrně daleko za námi, ale viděli to, viděl to ten řidič, bylo auto těch televizáků, kteří tam taky natáčeli s náma. Takž zastavili, potom ještě nás, jak nás už jakoby zachraňovali záchranáři, tak všichni byli v šoku, mí kolegové a spolujezdci, ale v podstatě měli, dá se říct, jakoby lehčí zranění lehčího charakteru, tak je dali do sanitky a říkali kolik vás bylo, kolik vás bylo. To znám teda jenom z doslechu. A všichni říkali čtyři jsme byli, čtyři. Vždyť jste jenom tři, někdo chybí. Tak pak zjistili, že teda já tam nejsem mezi nima, tak mě začli hledat a našli mě teprve posléze pod tím autem, pod tím vozem, protože jsem jedinej jako nějak vypadnul z toho vozu, jak se kutálelo a to auto mě vlastně potom zakrylo. Tak mě nakonec vytáhli, vytáhli, odvezli nás do nemocnice do těch Říčan, ale tam jsem údajně teda podle slov pana režiséra Kačera, mě hlídala nějaká sestřička jako na chodbě, na posteli, tak tady v tom okamžiku takový ten poslední záblesk, že jsem najednou otevřel oči a viděl jsem jí a tak jsem jí říkal, jak je hezká, jak vypadá jak anděl, jak jí to moc sluší a pak a potom střih a probudil jsem se vlastně až na konci února. Potom to bylo obtížný období a zaplať pánbůh teda, že se podařilo, že jsem tady zůstal. A taková drobnost, že potřebuju jenom tu zdravotní pomůcku, je vlastně relativně směšná proti tomu, co, jakým svazkem bylo to ohledání těch poranění, které byly na celém těle, na celém člověku. Ale v každém případě jsem to přežil a teďka se velmi raduju a jsem vděčný za každý den svého života. A na to chci navázat, protože to obrovské štěstí mě potkalo v roce 2006, kdy se nám společně s manželkou Radkou, teda jí, ale jako nám dvěma narodil Janík šestého prosince 2006 a je to báječný kluk, zdravý kluk, takže ke svému bráchovi Šimonovi najednou ještě Janíček a život jde dál.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte předvánoční povídání s Honzou Potměšilem na Tandemu. Myslím si, že to, co Honza říkal před písničkou, není vůbec potřeba komentovat. Já bych k tomu jenom dodal to, že Honza je neskutečně plný optimismu, mohl by mu závidět kdejaký "zdravý" člověk, který je zakyslý a zanevřel na život, což teda v Honzově případě vůbec neplatí, naopak jak jsem říkal, třeba jste se vrátil k lyžování, chodíte plavat u moře a podobně, že jo, a taky jsem si přečetl, že venčíte zajímavým způsobem psy. Je to tak, že šlapete na tom kole a oni mažou za váma?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Je to tak. Mám kolo, které poháním rukama, šlapu rukama, a to je ohromně jaksi příznivý nebo otevřený styl nebo prostor, protože najednou se dostanu k jinému pohybu, jsem rychlejší, opravdu se na tom kole dá jet tak, že člověk i s kolegy šlapajícími nohama, cyklisty vlastně dokáže jet na výlet, ale s pejskama, ty to baví nejvíc, ty si najednou navykli, že jedeme společně, já vyhovím jejich tempu, takže teďka když máme jednoho labradora a jednu labradoří slečnu roční, takže mladší, tak ta by běžela rychlejc, ale druhá je už dáma 14letá, ta už je rozvážnější, ta váží každý krok, tak musím vybrat jaksi pro ně příznivé tempo, pro obě dvě, ale mají to nesmírně rádi. A tímhle způsobem se vyběhají úplně dostatečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ovšem pozor, je tu i profesní novinka. To jste se mi svěřil vlastně těsně před natáčením, že jste začal teď učit na FAMU.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Je to pro mě krásná příležitost a jsem za ten nápad nesmírně vděčnej, protože na katedře režie, kde šéfuje paní režisérka Věra Chytilová a je tam pan Jan Němec a Vít Olmer a pan Ivan Vojnar, řada dalších úžasných lidí i pro mě lidí blízkých, že jsem třeba měl tu čest s nimi pracovat, tak jsem dostal příležitost vést hodinu práce s hercem, mladých režisérů v prvním ročníku. A letos v září nebo na začátku října jsme začali a mám z toho velikou radost, protože mám pocit, že si máme navzájem jako co předávat a spolu komunikujeme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou vnímaví žáci?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Jsou velmi vnímaví a na hodiny choděj a maj zájem, beru je i do divadla, beru je na další věci, protože myslím, že to je potřeba nebo že je to fajn nasát inspiraci z okolí, z dalších činností, z lidí a zatím to opravdu klepu na hlavu, mám z toho velkou radost. Jsem za to vděčný, jsem za to rád, protože najednou cítím, jak jsou otevřeni, jak jsou na tom začátku. Jo, takže teďka je čas nasát tyhle ty inspirace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vám může každý jenom závidět, jakým bohatým životem žijete, což je skvělé. Ale když už jsme mluvili o těch filmařích, tak já si neodpustím takovou otázku, protože to proběhlo teď sdělovacími prostředky, taková spíš jenom jako takový signál, že by se snad možná mohlo natočit pokračování slavných Bonů a klidu. Tak co k tomu můžete, Honzo, jestli vůbec můžete říct?
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Já jsem, tak jsem, teďka jsem se nadechl zhluboka ... posluchači, protože rozmýšlím, jak odpovědět, ale opravdu z hloubi duše bych si přál, abysme se k tomu dostali, aby skutečně se to stalo realitou, abysme začli natáčet další pokračování. V případě, že se podaří vytvořit kvalitní dobrý scénář, protože nápad existuje a měl bych velikou radost, kdyby se to podařilo a kdyby se to podařilo vlastně v té původní sestavě, abysme se skutečně ta "stará" parta sešli v čele s panem režisérem Vítem Olmerem, kterej ten nápad původně vlastně přinesl a ty Bony a klid bylo jeho dítě, tak bych si moc přál, kdyby teď se podařilo v této sestavě se opět sejít a natočit to pokračování v současných podmínkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl jste to velice elegantně a diplomaticky, takže teď necháme na našich posluchačích, aby si z toho vybrali. Bude se totič, nebude, uvidíme. Já samozřejmě chci spolu s vámi tomu věřit, že jo, že to dobře dopadne a že vás uvidíme na obrazovkách, že vás uvidíme na filmovém plátně po seriálu Eden, mimochodem o kterém jsme si ani nestačili popovídat, protože toho bylo tolik, co nám Honza Potměšil dneska řekl příjemného, zajímavého. Honzo, přeji krásné Vánoce, všecko dobré samozřejmě, ať se, na co sáhnete, ať se vám daří.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Děkuju mnohokrát. Vám taky všecko dobré, krásné Vánoce a stejně tak všem posluchačům. Mějte se moc hezky a užijte si to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky, na shledanou.
Jan POTMĚŠIL, herec
--------------------
Na shledanou.
Reprízováno 25. prosince 2011.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
