Jan Šibík: Nedovedu si představit cestování bez fotoaparátu

10. srpen 2017
02263087.jpeg

Jan Šibík je legendou české reportážní fotografie. Během třiceti let vyfotografoval konec komunismu v Evropě, pád berlínské zdi, sametovou revoluci v Československu či války v Chorvatsku, Bosně, Čečensku, ázerbájdžánském Náhorním Karabachu, v Jihoafrické republice a dalších zemích.

Dále zažil a zvěčnil následky zemětřesení v Arménii i Turecku, byl svědkem masakrů v Sieře Leone a Libérii a hladomoru v Súdánu, Etiopii a Somálsku.

„To že jsem stal fotografem, rozhodlo několik maličkostí. Jednou z nich byla cesta do bývalé Jugoslávie s výletem do Benátek a já byl pevně rozhodnutý, že emigruju. Po příjezdu do Itálie jsem se ale potkal s člověkem z uprchlického tábora, který mi řekl, ať to nedělám, že tamní podmínky jsou hrozné a že kdyby mohl, tak se hned vrátí do Československa. Své rozhodnutí jsem tedy změnil a za peníze, které jsem tam tehdy měl, jsem si koupil videokameru. Myslel jsem si, že budu kameraman,“ zavzpomínal Jan Šibík.

Přestože jako asistent kameramana nakonec pracoval, v jeho životě došlo k dalšímu důležitému momentu. A to když se přihlásil na konkurz do Mladého světa, časopisu, který nabízel výborné reportážní fotografie. „V té době jsem si nedělal vůbec žádné naděje, že mě přijmou. Do konkurzu se tehdy hlásilo asi šedesát výborných fotografů a já, který do té doby žádnou fotografii nepublikoval,“ dodává Jan Šibík, kterého tehdejší vedoucí Miroslav Zajíc nakonec přijal.

Jan Šibík: Rabování a násilí po zemětřesení (Port-au-Prince, Haiti, leden 2010)

Jan Šibík během své kariéry v soutěži Czech Press Photo získal v různých kategoriích 45 ocenění, z toho dvakrát hlavní cenu. V roce 2004 pak obsadil ve World Press Photo třetí místo v kategorii Sportovní příběhy.

Jan Šibík dále v rozhovoru zmiňuje krizi fotožurnalismu v České republice i ve světě. „Problém je v tom, že časopisům neklesá prodaný náklad, ale inzerce a redakce šetří. Když jsem před třemi lety odcházel z Reflexu, byl rozpočet na zahraniční cesty milion korun, v současné době je nulový. Z toho logicky vyplývá, že těch reportáží je méně,“ uvedl fotograf.

Jak to redakce řeší, jaká je nastupující generace reportážních fotografů, co se mu líbí na Olomouci a co ho v současnosti živí, si poslechněte v našem rozhovoru.

Jan Šibík: Uprchlický tábor ve vesnici Atiak