Jan Smigmator: Swing je hudba, která nepodléhá moderním trendům a její publikum se stále omlazuje
Láska ke swingu je znát z každého vystoupení i rozhovoru Jana Smigmatora, který patří k předním interpretům tohoto žánru. „To, jak to dělám já, je ale trochu jiné,“ vysvětluje hudebník zažité představy o swingu jako o hudebním stylu hlavně dřívějších generací.
Historie swingu se začala psát již téměř před sto lety a největší rozmach zaznamenal tento styl jazzu první dvě desetiletí po svém vzniku. Swing v podání Jana Smigmatora však rozhodně není stará hudba a myslí si to i publikum. „Rozhodně je to hudba, která vznikla už dávno, ale nepodléhá moderním trendům a je tady pořád. Je aktuální a stále se na ni nabalují noví posluchači. Když jsem začínal zpívat, poslouchali nás nejvíce lidé 60+, ale v posledních letech se publikum výrazně omlazuje. Babičky vodí dcery, dcery vodí svoje dcery, takže chodí celé generace, což je pro mě strašně motivující. Také máme tím pádem vystaráno do budoucna.“
Pravověrní swingaři, jako Ondřej Havelka nebo Pavel Klikar, kteří se věnují swingu z jeho takzvaného zlatého období, prý přesně řeknou, který měsíc swing začal, ale i ve kterém měsíci podle nich skončil. Na to má Jan Smigmator jiný názor. „Já si myslím, že swing nikdy neskončil, swing může být cokoliv, co swinguje a má nádech pohody a toho houpání. Můj swing je rozhodně ale jiný než třeba swing R. A. Dvorského nebo Oldřicha Nového.“
U současného publika slaví Jan Smigmator se svým pojetím swingu úspěch, svědčí o tom i jeho popularita srovnatelná s hvězdami showbyznysu. „Někdy mám pocit, že jsem paralelní linie showbyznysu. Myslím ale, že navždy půjdu svojí cestou a ten takzvaný showbyznys občas jenom navštívím.“
Jméno jako obchodní značka
Spojení Smigmator a swing už je zažité jako velmi dobře fungující obchodní značka, což nositele nezvyklého příjmení samozřejmě těší. A to nejen proto, že jeho rodina je jediná tohoto jména u nás. Se svým původním příjmením, Šmiktátor, zápasil hudebník až do doby, kdy se vrátil k latinskému překladu původního jména svých předků, tedy Mydlářů.
S rodinou známého pražského kata však jeho prapředek nic společného neměl, byl farář a latinský překlad jména si zvolil právě proto, aby nebyl s katovským rodem spojován. „V té době, někdy kolem roku 1600–1637, nebylo vhodné kázat v kostele a jmenovat se Mydlář. To by ovečky asi do kostela moc nechodily, takže to hodil do latiny a všechno bylo v pořádku.“
Murphyho zákon
Při angažmá v orchestru Václava Hybše se s ním kvůli jménu dohadoval i legendární kapelník. Byl přesvědčený, že mladý umělec s takovým jménem nemůže prorazit. Dokonce mu navrhoval umělecké jméno Honza Š. Jan Smigmator to ale odmítl slovy: „Vašku, to já ale nechci. Já si stojím tady za tím jménem a budu dělat všechno proto, aby si to lidi zapamatovali, a když si to zapamatují, tak už to v životě nezapomenou.“
Nevšední slovní spojení Jan Smigmator – dámský fenomén mělo být názvem nového pop-swingového alba, které hudebník právě vydává. Změnil však názor a novinka se jmenuje ‚Jan Smigmator – Murphyho zákon‘. „Původně se tak album mělo jmenovat. To by byl ode mě ale asi spíše fenomén narcismu, tak jsem ho přejmenoval,“ vysvětluje se smíchem.
Proč nakonec pojmenoval nové album právě Murphyho zákon, jaké koncerty a nahrávky ho v nejbližší době čekají a kterou swingovou píseň považuje za nejslavnější? To vše můžete slyšet v záznamu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka