Jan Tengler v Jazzotéce: Myslel jsem si, že na basu budu balit holky

 „Na úvod jsem vybral, možná trochu pyšně, takovou svoji vizitku. Je to živá nahrávka ze září 2018, pořídili jsme ji na jednom z gratulačních koncertů Emila Viklického… Konal se v sále Martinů na HAMU a trio Emila Viklického tehdy vystupovalo také se Sukovým komorním orchestrem, i když v tomhle snímku ho neuslyšíme. Pro mě šlo o jeden z mimořádných zážitků, protože jsme si Emilovy skladby mohli zahrát na větším pódiu,“ ohlásil host první kompozici.

Tradičně následuje dotaz na začátky hráčské dráhy hosta. „Jde o typický příběh. K hudbě mě přivedli rodiče, oba jsou učitelé hudby. Můj tatínek hrál v orchestru, hudbou jsem byl obklopený odmala. Často jsme si doma zpívali, měl jsem volný přístup ke klavíru a ve čtyřech letech vedla moje cesta do hudební školy. Můžeme tomu říkat rodové předurčení,“ vzpomíná Jan Tengler.

Jan Tengler|foto: Petr Vidomus

Osudové setkání s basou

Hostitel, sám flétnista, nemůže pominout fakt, že Tengler začínal na flétnu. „Dnes už bych neměl tu drzost prohlásit se za flétnistu, ale studovaný jsem v tomto oboru byl,“ říká dnes. Jeho flétnová studia ovšem skončila maturitou na hudebním gymnáziu:

„Setkání s kontrabasem bylo osudové. Což je myslím typické, znám málo muzikantů, kteří by ke kontrabasu zamířili přímou cestou. Jde nástroj, který si vás spíš sám najde. V mém případě díky setkání s houslovou pedagožkou mého mladšího bratra, paní profesorkou Metelkovou. Bylo mi asi čtrnáct, ona si mě změřila od hlavy k patě a odtušila – ty bys měl být basista,“ vzpomíná host. 

Do kapely Work in Progress přitáhla Jana Tenglera také osudová přitažlivost: 

„Mně se ta představa líbila, myslel jsem si, že s basou budu atraktivní pro holky, a na návrh jsem kývnul. Myslel jsem sice, že si paní profesorka dělá legraci, ale za týden pro mě měla skvělého učitele, Pavla Nejtka, člena České filharmonie.“

Sbírka vinylů od Josefa Suka

Když dojde na výběr inspirativní hudby, posteskne si host, že se mu do jednoho pořadu nevejde zdaleka vše, co by chtěl připomenout. Začne tedy „poctivě od začátku“ a ze svojí „raritní sbírky vinylových desek“ vybere tu, kterou dostal darem od houslisty Josefa Suka. Konkrétně Concert By The Sea tria pianisty Errolla Garnera z roku 1955, ze které zazní úvodní I’ll Remember April. „Garnera doprovázejí Eddie Calhoun na kontrabas a Denzil Best na bicí, myslím, že to je vysoká škola swingu,“ dodá ještě Tengler.

Následují například nadšené vzpomínky na studium i partu na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka. Pochopitelně zazní řada výjimečných nahrávek. Třeba Evansův Waltz For Debby v podání tria Oscara Petersona s basistou Rayem Brownem. Ale víc už neprozradíme.

Nechejte se nalákat a poslechněte si celou Jazzotéku. Buď v premiéře 15. listopadu 2019 od 14:00 hodin, nebo kdykoliv později ze zvukového archivu ČRo Jazz.