Janovický zámek nahradil jako sídlo panství hrad Rabštejn
Janovice u Rýmařova jsou jedním z center podhůří Jeseníků. Poměrně rozsáhlou obec, která je dnes místní částí Rýmařova, tvoří dvě původní osady – Janovice a Janušov. Oběma vévodí zámek, který byl kdysi sídlem pána celého okolního kraje.
První zmínka o obci pochází z roku 1398, kdy byl ještě správním sídlem panství hrad Rabštejn vybudovaný na mohutné skále v nedalekém lesním masívu Hraběšické vrchoviny. Na konci 15. století bylo rabštejnské panství vypleněno. Jeho zástavním držitelem se stal pán šumperského zámku Petr ze Žerotína. Právě on se rozhodl přenést sídlo zdejšího dominia z nehostinného hradu v horách do příjemnější krajiny nedaleko města Rýmařova. Volba padla na Janovice.
Některé prameny tvrdí, že zde už tehdy stála tvrz. Pokud zde však nějaký dvorec byl, byla jeho funkce spíše čistě hospodářská, protože o opevněné stavbě není v listinách rabštejnského panství ani zmínka. Nicméně z popudu Petra ze Žerotína zde mezi léty 1520 až 1530 vyrostl renesanční zámeček.
Nebyla to velká stavba, postupně však kolem ní rostly hospodářské budovy jako zázemí panství. Z nejstaršího období zámku se dodnes zachovala jen část přízemí s věží. Zástavní držitelé panství, jak Petr ze Žerotína a jeho synové či, tak po roce 1535 Vilém Kuna z Kunštátu, zde nebydleli a jezdili sem jen občas. Podobně na tom byli i další majitelé panství.
Zámek prošel řadou přestaveb
Důlní podnikatel Marek Weiczinger z Weiczingu ani příslušníci dalšího důlního podnikatelského rodu Ederů ze Štiavnice zde také trvalé sídlo navzdory mnohým aktivitám v okolí nenalezli. Šimon Eder si raději postavil reprezentativní tzv. Vysoký dům v Rýmařově. Dnes už bohužel nestojí. Osobou Vavřince Edera tedy podnikatelé raději kupují nedaleký Sovinec a panství i se zámkem získává od císaře v roce 1583 nyní již do dědičné držby jeho osobní přítel, prezident královské komory Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu.
Tento luterán byl nejen velmi vzdělaný a mocný muž ale také skvělý podnikatel. Reorganizoval zdejší doly a zasadil se i o úpravu hutních provozů, které za jeho časů patřily k nejmodernějším v monarchii. Když byl pro svou víru donucen opustit dvůr, přestěhoval se právě do Janovic. Zámek kompletně přestavěl v renesančním slohu a vybavil jej nejen pro své pohodlí, ale například i svou rozsáhlou knihovnou.
Po Ferdinandovi sídlil v Janovicích i jeho syn Ondřej a patrně se zde chtěl usadit i Wolfgang Bedřich, protože v roce 1663 povolal italského stavitele Alessandra Cannevala, který začal s přestavbou zámku v raně barokním duchu. Krátce na to však Wolfgang Bedřich umírá a zámek i s panstvím se sňatkem jeho dcery dostává do majetku Ditrichštejnů. Část mobiliáře mizí na zámku v Mikulově a rozvoj zámku opět stagnuje.
V roce 1721 se opět sňatkem dostává panství do majetku rodu hrabat Harrachů. Ferdinand Bonaventura provedl ve 40. letech 18. století zásadní přestavbu zámku s pomocí významného stavitele Gottfrieda Weissera v pozdně barokním slohu. Zámek dostal dostavbou nových křídel tvar písmene L. Díky své prostornosti a příjemné poloze se stal sídlem janovické větve rodu Harrachů až do roku 1945. I nadále jej provázely mnohé přestavby a úpravy. Například přístavba pivovaru a klasicistní přebudování. Po roce 1945 padl zámek do majetku státu. Sídlil zde archiv, od roku 2002 je však zámek prázdný. Rekonstrukci by si zasloužil, je to totiž překrásná stavba na kouzelném místě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
