Jaroslav Wykrent

Když jsem v roce 1965, jako doprovodný kytarista přerovského bigbeatu SYNKOPA, prvně vešel do budovy tehdejšího Československého rozhlasu v Ostravě, netušil jsem, že mi tohle „veřejnoprávní médium“ pronikne tak hluboko pod kůži, že si bez pravidelné spolupráce s ním nebudu schopen časem svou existenci na této planetě vůbec představit.

Po počáteční elévské etapě muzikantské, se díky „rádiu“ dostala moje maličkost postupně do éteru také pěvecky, autorsky a nakonec i moderátorsky. A ať už to bylo ve vzpomínané Ostravě, Praze, Brně nebo v posledních letech v Olomouci, všude jsem měl obrovské štěstí na moudré, chápavé spolupracovníky, kteří byli nejenom schopni mou redaktorsky „věčně externí maličkost“ podpořit i v těch nejtěžších životních okamžicích, ale přes narůstající věk ještě navíc mnohému lidsky i profesně naučit.

Takže až na vlnách Českého rozhlasu Olomouc narazíte náhodou (či raději úmyslně) na mé pravidelné týdenní Hudební vzpomínky, zkuste k nim posluchačsky přistoupit jako k melodické půlhodince, kterou pro všechny milovníky mírně pamětnické světové populární muziky připravuje člověk, jemuž v žilách (přinejmenším ze dvou třetin) koluje „rozhlasácká krev“.