Javorník byl původně jen vesnicí. Město se vyvinulo z někdejšího podhradí prastarého sídla

Podíváme-li se do historie, byl Javorník zmiňován mezi nejstaršími obcemi Jesenicka v roce 1290. Tehdy se uvádí také sídlo jménem Scalicza poblíž vsi Javorník, snad hrad na místě dnešního zámku. Opětovně je hrad zmiňován ještě ve 14. století. Ve stejné době se vesnice svojí zástavbou přibližovala k hradu a část podhradí začala připomínat městečko. Brzy jej jako město zmiňují i úřední listiny, zatímco severní část zástavby je stále nazývaná Javorníkem – Vsí. Obě části byly de jure propojeny až v roce 1976.

Oblast velmi utrpěla za husitské revoluce a zdejší hrad byl zničen. Obnova sídla začala až na konci 15. století a dokončena byla až o století později. To už byl Javorník opět správním centrem. Rozvíjelo se však i hospodářské zázemí. Kromě nového mlýna si postupně biskup Jan Thurzo zajistil právo vaření piva přímo na svém zámku a zahájil i těžbu rud. Dolovalo se v údolí Javornického potoka v části Podměstí, přímo na Jánském vrchu, a také na hřebenu mezi Podměstím a Komáří dolinkou. Těžilo se hlavně stříbro, později však i železná ruda, která se zpracovávala v hamru přímo pod zámkem.

Javorník se díky dolování dočkal prestiže a v roce 1549 i písemného potvrzení městských práv včetně výročního trhu. Kromě toho se zde každé úterý pořádaly týdenní trhy. Město dostalo práva podle nedaleké Nysy a také dovolení pro zdejší řemeslníky sdružovat se do cechů.

Kromě těžby rud Javorník bohatnul i díky klučení rozsáhlých lesů v okolí. Dřevo kupovali jak místní důlní podnikatelé, tak zejména majitelé důlních děl ve dnešním Złotém Stoku. Jenže, rud v šachtách ubývalo a navíc v roce 1576 postihnul Javorník velký požár, kdy shořela velká část města, které bylo patrně postaveno ze dřeva. Následná třicetiletá válka úpadek města jen dokončila. Obnova města a kraje trvala ještě patnáct let po Vesfálském míru.

V roce 1661 kupuje městská rada šoltéství v Javorníku – Vsi a definitivně tak vkládá soudní správu obou částí do rukou města. Do konce století město vzkvétalo nejen hospodářsky, ale i stavebně. Byl zregulován potok hrozící Javorníku pravidelnými povodněmi a postaveny nové domy. Ještě v polovině 17. století se o Javorníku tvrdilo, že to je město s „…kostelem ve vsi, radnicí u hnojiště a náměstí u kurníků“, v roce 1702 se už o něm píše jako o malebném městečku s mnoha cechy a už dokonce čtyřmi výročními trhy.

Války o rakouské dědictví město zanechaly na samotné hranici monarchie. Pruský král sice naléhal, aby Javorník připadnul také k jeho zemi, nakonec však ustoupil. Díky tomu, že se na zdejší zámek po rozdělení v roce 1766 uchýlil sám vratislavský biskup Gotthard Filip Schaffgotsch, rozkvět města pokračoval. Jeho sídlo totiž dělalo z městečka na hranici centrum celého rozsáhlého panství na rakouské straně hranice.

V 18. století se začala ve městě rozvíjet textilní produkce. Vznikly zde dvě textilní manufaktury na výrobu harasu, což byla vlněná hrubá látka. Javorník se tak stal centrem její výroby pro celé Slezsko. Rostl i počet obyvatel a byla založena samostatná osada Jánský Vrch.

V roce 1825 pak město opět poničil obrovský požár. Zničil 104 domy, faru a částečně i kostel. Vyhořel vrchnostenský úřad a zář ohně prý byla vidět až do Wrocławi. Přesto se ještě město vzpamatovalo. Rozvíjel se textilní průmysl a také vápenictví. Později však s krizí textilního průmyslu město opět upadalo. Nakonec se z něj stalo provinční městečko kdesi daleko na hranici.

Nepomohlo ani to, že od roku 1897 byl Javorník spojen se světem lokální železnicí a ani skutečnost, že ve městě vznikly i v pozdějších letech různé menší podniky a živnosti. I proto zde po první světové válce rostl nacionalismus vrcholící v čase Mnichova obsazením města Freikorpsem. Po válce tak většina místních musela odejít a Javorník zůstal malým městem kdesi na severu. Přesto je to místo velmi malebné, kde kromě zámku najdeme půvabný kostel, budovy někdejšího kláštera, opravený soud s muzeem i radnice, která je centrem světské správy. Město má i pěkné okolí a to je dost důvodů k návštěvě.