Je čas být režisérem svého života, říkají terapeuti a koučové Jana Látalová a Libor Jeřábek

Změnu nabízí projekt Umělcova cesta s Janou Látalovou a Liborem Jeřábkem.

Je pro každého, kdo má zájem vést tvůrčí život. A jak říká Jana: „Naše osobní zkušenost je, že kreativita je naše pravá přirozenost. Život nám byl dán Stvořitelem a tvoříme tedy rádi všichni už od dětství. Jako děti jsme byli velmi zvídaví a rádi jsme pozorovali jakoukoliv činnost dospělých, kdy něco vznikalo pod jejich rukama. Také jsme se rádi zapojovali do tohoto procesu zrodu, třeba by to byl jen hrad z písku.“

Děti, čím jsou mladší, častěji vědí, co chtějí a umí i docela přesně popsat obrazy a vize ve své hlavě. Mnohé dítě si toto dokáže i prosadit. My dospělí si však nosíme ve svém vědomí spoustu bloků a máme mínění o sobě zaskládané strachy, pocity viny a nedokonalosti své osoby. Tyto překážky nám brání se přirozeně projevit a přijmout nejen sebe, ale i své dílo.

Terapeuti Jana Látalová a Libor Jeřábek|foto: Petra Ševců

Jsou to naše mnohaleté pokusy literární, hudební či malířské, které u ostatních velmi obdivujeme, sami však nemáme žádnou podporu v rodině ani okolí. Píšeme tedy básničky do spodního šuplíku stolu a obrázky, které malujeme, nikomu neukážeme. Na tanec si netroufneme, abychom se nezesměšnili a o zpěvu ani nemluvě. Zkrátka, bojíme se vyjadřovat tvůrčím způsobem.

Pracujeme v kanceláři a cítíme se vyhořelí, bez jakékoliv jiskry a radosti ze života. Naše duše přitom tolik touží se projevit! Jak na to?

Kde je touha, tam je talent

Každý z nás podle něj může objevit svůj skrytý potenciál, najít vnitřní rovnováhu a sílu rozvinout své vize, radovat se z tvořivosti, ze života. Pomoci prý může tříměsíční práce ve stálé skupině lidí. Vytvoří se tak harmonický prostor pro srovnání obou mozkových hemisfér při společné tvůrčí práci, při práci s představivostí a obrazy v hlavě, aby mohlo dojít k jejich realizaci.

Pokud neznáme základní odpovědi na to, kdo jsme a kam jdeme, chybí nám uvědomění, sebevědomí. Bez tohoto sebevědomí těžko můžeme žít naplněný a šťastný život. Tam kde chybí sebe-vědomí je prázdno. Vakuum, které se postupně plnilo tím, kým bychom měli být. Tím co jsme slyšeli kolem sebe od rodičů, přátel, známých i neznámých z televize a ostatních médií, plných dokonalých lidí.

Tak se lehce stává, že věříme více někomu jinému než sobě a svým pocitům. Stáváme se loutkou v rukou jiných. A proto Jana Látalová Libor Jeřábek apelují na lidi kolem sebe: „Je čas být sami sobě režiséry svého života!“