Je Hilsnerova aféra stále živá? Jindřichův Hradec židovský. A před 80 lety začal norimberský proces

Budoucnost utváří minulost

Vražda Anežky Hrůzové v Polné roce 1899. A Žid Leopold Hilsner křivě obviněný z rituální vraždy a 18 let vězněný. A do dneška nerehabilitovaný. Takzvané Hilsnerově aféře, jednomu z nejtemnějších antisemitských procesů v českých dějinách, se věnuje nový film, který byl před několika dny ve světové premiéře uveden přímo v Polné. Snímek Budoucnost utváří minulost natočil americký režisér Bryan Felber. Sleduje příběh od roku 1899 až po dnešek. A zkoumá, jak dávné předsudky dodnes ovlivňují českou společnost, politiku i způsob, jakým čteme vlastní dějiny.

Bryan Felber studoval v Praze a v Brně. „Během studia jsem se rozhodl natočit dokument o dějinách českých Židů. Jsem z židovské rodiny, ale chtěl jsem poznat příběhy českých Židů. A tehdy jsem narazil na Hilsnerovou aféru. Jako Američan, dokonce jako Žid, jsem nikdy neslyšel o mýtu rituální vraždy. A ještě více šokující je, že Hilsner je dodnes oficiálně vinen. Cítil jsem, že je to příběh, který stále žije,“ vysvětluje Felber, proč se do snímku pustil.

Film se snaží rozluštit dvě tajemství. Kdo ve skutečnosti zabil Anežku Hrůzovou? A proč dodnes nebyl Leopold Hilsner rehabilitován?

O to se od roku 1996 snaží badatel Petr Vašíček a právník Lubomír Müller. Opakovaně je však odmítají ministři spravedlnosti nebo státní zástupce. „Myslí si, že případ není důležitý. Ale je to důležité, podle mého názoru. Spousta lidí v Čechách se o to zajímá. Také konspirační teorie na internetu mají stejné vzorce jako mýtus o rituální vraždě,“ říká Felber.

Ovlivňuje tedy podle něj dodnes Hilsnerova aféra českou politiku a společnost? „Myslím, že je to naopak. Česká politika ovlivňuje Hilsnerovou aféru. Tím, že je stát odmítá rehabilitaci, určitým způsobem utváří minulost. Proto se film jmenuje Budoucnost utváří minulost. Politici si vybírají, jak si budou pamatovat minulost,“ dodává režisér Bryan Felber.

Kdo tedy podle něj Anežku Hrůzovou opravdu zavraždil? Poslechněte si celý rozhovor o snímku Budoucnost utváří minulost.

Jindřichův Hradec židovský

Židovská komunita v Jindřichově Hradci byla kdysi neodmyslitelnou součástí tamního koloritu. O její paměť se dnes stará spolek Zikaron. V někdejší synagoze pořádá koncerty, pokládá Stolpersteiny nebo připomíná židovské svátky. V Jindřichově Hradci natáčela Kateřina Havránková.

Tamní synagoga se na rozdíl od jiných synagog v Čechách a na Moravě zachránila díky tomu, že „se stala skladištěm, kam se ukládaly zabavené věci. Zkrátka byla po nějakou dobu užitečná. Po válce ji získala husitská církev, která zde provozuje bohoslužby jednou měsíčně,“ říká Marta Leblová, historička archivářka a také členka spolku Zikaron.

Židé do Jindřichova Hradce přicházeli už od 13. a 14. století. „Ty největší počty v polovině 19. století hovoří asi o 300 osobách, které se hlásily k židovskému náboženství. Na celkový počet tehdejšího obyvatelstva to dělalo asi tři procenta,“ pokračuje Leblová a dodává, že Židé se v Jindřichově Hradci prolnuli s většinovým obyvatelstvem: „Zúčastňovali se různých společenských akcí a života, prostupovali spolky, jako byl Sokol, byli spoluzakladateli hasičského sdružení.“

Připomínat někdejší jindřichohradecké obyvatele se snaží spolek Zikaron. Pokládá například Kameny zmizelých. „Začali jsme je pokládat od roku 2018. A v současné době tu máme něco přes 40 Kamenů zmizelých,“ uzavírá Marta Leblová.

A čemu všemu se Židé v Jindřichově Hradci věnovali? Poslechněte si celou reportáž Kateřiny Havránkové.

Před 80 lety začal v Norimberku proces s německými válečnými zločinci

Letos si připomínáme 80 let od událostí, které se staly v roce 1945. Ať už šlo o osvobození koncentračních a vyhlazovacích táborů nacistického Německa, nebo konec 2. světové války. 20. listopadu uplynulo 80 let také od začátku procesu s německými válečnými zločinci v Norimberku. Norimberský proces tak přinesl úplně první vyrovnání s nacistickou persekucí Židů. Pokračuje Leo Pavlát.

Proces vedly před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku téměř 11 měsíců vítězné mocnosti.

Obvinění byla formulována ve 4 bodech. Poslední z nich se týkal zločinů proti lidskosti. Významné místo náleželo vražedné persekuci Židů. „Během procesu byly při projednávání zločinů proti civilistům předkládány i důkazy o vyvlastňování židovského majetku, transportech, plynových komorách a masových popravách, byly promítány záběry z osvobozených koncentračních táborů,“ připomíná Pavlát.

A dále uvádí, že „během procesu se svět teprve učil rozpoznávat rozsah a souvislosti spáchaných zločinů“. A cituje slova kanadského Michaela Marruse: „Norimberský proces nedokázal zasadit útok nacistů na židovský národ do rámce jasně formulované antisemitské ideologie. Jak žalobci, tak soudci měli spíše sklon vnímat antisemitismus a protižidovskou politiku jako nástroj – prostředek k udržení jednoty nacistického hnutí, eliminaci nepřátel, upevnění moci, mobilizaci podpory nebo k loupežím a zastrašování“.

„Určující německé antisemitské vidění bylo přitom během procesu zřejmé,“ dokládá na příkladu Julia Streichera Pavlát a dodává: „Až myticky nenávistná ideologičnost se později stala ústředním znakem termínu holokaust.“

A kdo v době norimberského procesu přišel s termínem genocida?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.