Jednoduchý, dvojitý, trojitý,… Jak tato řada v češtině vlastně pokračuje?

12. červen 2018
Sportovní dvojice Anna Dušková a Martin Bidař

Kolega z rozhlasu mi položil zajímavý dotaz. Na papír napsal přídavná jména jednoduchý, dvojitý, trojitý a k nim pár teček. Jak tuto řadu doplnit? ptá se.

Co když se něco skládá ze čtyř, pěti, šesti, sedmi částí? Lze říct nebo napsat čtveřitý, pětitý, šestitý nebo sedmitý?

Není to poprvé ani naposled, co se i v našich jazykových okénkách setkáváme s jevem, kdy má jazyk nějaké meze, nějaké hranice, za které nejde, protože asi ani jít nemusí. Jedna ze základních pouček jazykovědy zní, že všechny jazyky světa jsou stejně dobré. Žádný není z podstaty dokonalejší než jiný, protože každý živý jazyk světa dovede označit a vyjádřit všechno, co potřebují říct nebo napsat jeho uživatelé.

„Proč tedy v češtině nemáme přídavná jména čtveřitý, pětitý, šestitý nebo sedmitý?“ ptá se ten můj kolega. Odpověď je, že něco z toho v češtině přece jen máme, například v krasobruslení. Více se dozvíte v dnešním jazykovém okénku.

Spustit audio
  • Vzdělávání
  • Publicistika