Ješov stával kdysi úplně jinde, než stojí dnes
Vydáte-li se po silnici z Litovle směrem do Konice, projíždíte jakési schody, které stoupají stále výše do kopců Bouzovské vrchoviny. A právě na jedné náhorní plošině, mezi Slavětínem a Lukou se nachází dnešní obec Ješov.
Záměrně je řečeno dnešní obec Ješov, protože s tím umístěním obce v dávné minulosti to bylo trošku složitější. Když dnes dojedete do obce (doporučuji na kole, protože je to opravdu nádherný výlet provázený mnoha výhledy), přijedete do malé vesničky v dolíku mezi kopci, které pokrývají většinou pole nebo pastviny. Ani vás nenapadne, že tady bydleli lidé již před více než 700 lety.
První zmínka o vsi se totiž objevuje v listinách z 1309. Tady se ale dostáváme do problémů, tehdy bychom na místě dnešních domů Ješova patrně našli jen pole nebo les. Původní osada stávala jihovýchodně od současné obce na místě, kterému se dodnes říká „Na starém Ješově“. Dnes je na tomto místě pole a naproti proti bývalé obci, přes silnici stojí dnešní Ješovský dvůr. Podle dobových pramenů měla obec rychtu, panský dvůr a snad i kostel. Jenže, v roce 1492 je tato vesnice uváděna jo pustá. Proč došlo k jejímu zániku, se dnes můžeme jen domnívat. Snad to bylo z důvodu polohy, která zde na kopcích asi nebyla úplně nejlepší, neboť obec byla vystavěna na místě exponovaném větrům, které umí tady na kopcích pěkně řádit, nebo byly důvodem českouherské války. Každopádně je obec po tomto datu uváděna jako pustá a teprve později se objevuje nová vesnice na současném místě. V roce 1602 je už doslova uvedena jak nová obec, tak stará pustina.
Zajímavé je vysvětlení, proč obec stávala na tak nevhodném místě. Podle jedné z teorií procházela právě tudy stará úvozová cesta z Olomouce na Bouzov a je tedy možné, že ves vznikla na této cestě, která se snad později přestala používat a Ješov byl tedy přesunut na přece jen příhodnější lokalitu.
Nový Ješov patřil po většinu své existence k chudobínskému panství. Už to zdaleka nebyla tak významná ves, jakou byla její předchůdkyně. Mimochodem, jméno obce Ješov pochází ze jména Jech nebo Ješek, které se dnes už nepoužívá. Jedinou významnou stavbou v obci býval dvůr, který najdemem na kopci na pravé straně cesty z Ješova směrem na Lukou. Bylo to hospodářské centrum, které spravovalo velkou část panství chudobínského zde v okolí Luké. Mimochodem, podle pověstí se prý právě tady někde zjevoval strašlivý ohnivý pes.
Po zrušení poddanství byla obec samostatná až do roku 1960. tehdy se stal součástí nedalekého Slavětína. Místní lidé to však měli spíše blíže do Luké, ani ne tak vzdáleností ale chodilo se sem do kostela a do roku 1929, než v obci vznikla škola i do školy. A tak v roce 1980 Ješov mění nejen příslušnost k obci ale i k okresu a stává se součástí Luke, ke které patří dodnes.
Když jsme u záležitostí víry, je nutné zmínit, že Ješov míval svoji starou kapli zasvěcenou sv. Václavu už od roku 1913. Ta byla patrně nejprve dřevěná, v roce 1876 byla postavěna z cihel. V roce 1921 se ale stavěla v obci nová cesta a kaple byla stržena. Zvon, který se podařilo uchovat, sídlil na zvonici a později ve skladu zdejší hasičské zbrojnice. Až v roce 2006 kdy místní vybudovali novou kapli a zvon se sem opět vrátil.
A ještě jednu zajímavou památku najdete v lesích západně od Ješova. Osobně jsem ji neviděl a jak píší místní nadšenci na svých vynikajících stránkách, je opravdu těžko k nalezení. Je jí hraniční kámen označující hranici lesa a pastvin z roku 1677.
Dnes je okolí Ješova opravdu krásné. Výhledy z vršků nad obcí jsou neopakovatelné. Však si prý také pohled z Kamenice mezi Ješovem a Kovářovem prý vychutnal i sám Napoleon při cestě od Slavkova. Doporučuji osobně i cestu na kole silničkou na západ od obce, která vás protáhne hlubokými lesy kolem Pandurky až téměř ke Krakovci. Rozhodně je to nádherný výlet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
