Jezernice není jen viadukt. Najdeme zde prastarý kostel i muzeum
Jezernice je vesnicí ležící pod hradbou Oderských vrchů na stejnojmenném potoce, který se pod vesnicí vlévá do Bečvy. Už odpradávna to byla ves zemědělská a její nejstarší dějiny jsou spojeny s nedalekým hradem Drahotuš.
Právě na panství, které bylo z hradu spravováno, je Jezernice poprvé uvedena v roce 1353. Jméno obce vychází z podstatného jména jezero a není vyloučeno, že se jedná o pojmenování potoka vytékajícího z nějaké vodní nádrže, která však časem zanikla. Kdo založil Jezernici, dnes už nevíme. Je určitě starší než první zmínka a její počátky lze zařadit do přelomu 13. a 14. století.
Jak se postupně střídala vrchnost, podílela se i na rozvoji obce. Ta byla postižena zmatky v dobách husitských a českouherských válek. Za držby obce Janem z Pernštejna mezi lety 1521 a 1547 byly kolem obce zakládány rybníky. V roce 1594 postihnul obec velký požár, který ji z velké části zničil.
Po Bílé Hoře bylo panství helfštýnské, se kterým bylo původní drahotušské dominium spojeno, zkonfiskováno ve prospěch císaře a následně předáno do držení kardinála Františka z Ditrichštejna. Ten zahájil rekatolizaci všech, do té doby vesměs protestantských vesnic a zároveň vypukla třicetiletá válka. Jezerničtí obyvatelé stranili protestantskému vojsku, které podporovali, ale pokuty od nové vrchnosti byly tak drakonické, že je brzy přiměly k poslušnosti.
V roce 1622 jsou v obci uváděny dva mlýny. Robotou byla obec příslušná k Lipníku nad Bečvou. Teprve v roce 1778 zřídil Karel z Dittrichštejnu v Jezernici dědičnou rychtu, která zastupovala zájmy vrchnosti a zároveň měla nižší soudní pravomoc. Zdá se však, že rychtář zde působil už dříve, protože její první držitel je uváděn i na starších listinách jako držitel tohoto titulu. Součástí rychty však bylo právo čepovat pivo, víno a kořalku z panských provozoven.
Po zániku vrchnostenského zřízení byla obec nejprve součástí hranického, od roku 1854 lipenského okresu. Do historie obce zasáhla stavba císařské silnice a zejména železnice z Přerova do Bohumína, která sice zabrala pozemky, nicméně dala zdejším lidem práci a lepší možnosti odbytu.
K obci patří také osady Zadní a Předni Familie, ležící za císařskou silnicí směrem k Bečvě. Původně zde stála zájezdní hospoda U Zlatého kapra, které se však podle majitele říkalo Na Kristiánce. Zastavovaly se zde kočáry s cestujícími i voraři a lodníci cestující po řece. Později měla hospoda pověst nekalého doupěte, kde se konaly velké pitky. S rozvojem železnice význam hostince upadal a tak v roce 1870 prodal hostinský nejprve část pozemků směrem k Bečvě a později i zbytek směrem k silnici. Na místě se usadili noví osídlenci a tak vznikly obě kolonie.
Už od konce 14. století existují zprávy o zdejším kostele sv. Martina. O pozdějších osudech zdejší farnosti však informace chybí. Pravděpodobně zde působili protestantští kněží, kteří museli po Bílé hoře odejít. Následně byla zdejší farnost zrušena a kostel byl součástí drahotušské farnosti.
V roce 1785 byla farnost obnovena. Současný kostel byl pravděpodobně přestavěn v 15. století a později mnohokrát upravován. Na věži kostela najdeme historicky velmi cenný zvon Maria ulitý v roce 1601.
Díky farnosti zde byla rovněž škola. Poprvé je jmenována už v roce 1696. Původní škola byla jen malým domkem s bytem pro učitele a jednou třídou. Novou budovu školy postavila obec až v roce 1853.
Dnes je Jezernice středně velkou obcí a najdeme zde i zajímavé památky. Kromě kostela, třeba pomník padlým, drobné sakrální stavby i malé muzeum obce. Asi nejznámější místní pamětihodností je železniční viadukt 343 m dlouhý a 10 m vysoký s 41 oblouky, jehož současná podoba pochází z roku 1873, kdy zde byla dostavěna druhá kolej. Tvoří jakousi bránu do vesnice, za kterou ale rozhodně stojí za to zabrousit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka