Jihočeský Hněvkovický mlýn je na Vltavě jediným mlýnem s původním dochovaným vybavením
Všimli jste si někdy, že prakticky v každé pohádce je mlynář kladnou postavou a mlýn bývá příjemným stavením? Tedy pokud není opuštěný. To se v něm pak zpravidla usadí čerti. Podle potomka mlynářského rodu Královců a Koubků - Karla Koubka z jihočeských Hněvkovic je kladný pohled daný tím, že mlynáři bývali nositelé pokroku a lidé vážení a ctění, bez kterých se ostatní zkrátka neobešli.
Z Hněvkovického mlýna je dnes mlynářské muzeum. Na jeho vybudování pracovali Koubkovi v rodinném mlýně několik let. Měli naštěstí na co navazovat, protože na tomto místě, byť ještě v původní budově, provozoval mlynářské řemeslo už od roku 1842 prapředek Karla Koubka, František Královec.
„Návštěvníci u nás mohou vidět mimo expozice věnované mlynářství ještě další samostatné celky. Vorařství, pohostinství, potom řemesla spojená s mlýnem jako je sekernictví, černá řemesla a elektrotechnika. A nesmíme opomenout Francisovu kašnovou turbínu, která je 103 roky stará a dodnes je v původním stavu,“ upřesňuje Karel Koubek. V další části stavení se pak ještě seznámíte s vojenstvím, domácím vyučováním a školou, domácností či údržbou prádla.
Pokud mlynářské muzeum rodiny Koubkových v Hněvkovicích navštívíte, dozvíte se hodně nejen o mlýnech a mlynářích. Například dnes známe mouku hladkou, polohrubou a hrubou. Ale kolem roku 1900 se takových rozdělení používalo deset druhů. A pokud používáte třeba takzvanou mouku dvounulku, tak tehdy byly čtyři druhy těchto takzvaných nulek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
