Jindřichov na Šumpersku je dítětem papírny, kterou nakonec přežil

21. září 2022

Jindřichov na Šumpersku je jednou z několika obcí dokonce i na severní Moravě, která nese toto jméno. Rozhodně je však nejmladší z nich, byť místní části, které k vesnici patří, mají historii docela dlouhou.

Samotný Jindřichov najdeme v údolí řeky Branné mezi Hanušovicemi a Brannou, na staré obchodní cestě mířící tudy na Jesenicko a dále do Nysského knížectví. Centrum Jindřichova leží v poměrně sevřeném údolí řeky. To se v minulosti negativně projevovalo zejména následky velkých povodní. Ta v roce 1997 zničila v obci několik domů a vyžádala si i lidské životy.

V dávných dobách se i proto obydlená sídla budovala spíše v bočních údolích a na náhorních plošinách nad řekou. Však bychom také až do 19. století hledali Jindřichov na mapách zcela zbytečně.

Přesto zde jedna stavba stála. Na levém břehu Branné zde odpradávna existoval mlýn. Snad byl zřízen už krátce po vysazení osady Pusté Žibřidovice, která je poprvé zmíněna už k roku 1325. Mlýn najdeme i na mapě prvního vojenského mapování ze druhé poloviny 18. století.

Na počátku 19. století už mlýn nebyl v dobrém stavu a tak jej koupil v roce 1862 pražský podnikatel Josef Abrahám Winternitz. Zaplatil za mlýn prý 35 000 zlatých a požádal o povolení k jeho přestavbě a k výrobě papíru. Už za několik týdnů se nová „C&K. privilegovaná strojní továrna na papír v Pustých Žibřidovicích“ začala stavět. Výstavbu tehdy nejmodernější a nejvýkonnější papírny ve střední Evropě projektoval vynálezce moderních papírenských technologií Prosper Piette. To už kromě bratří Winternitzů přibyl do spolku i lübecký podnikatel Heinrich Kaiser. Nakonec to byl on, kdo byl vůdčí silou výstavby a tak se není co divit, že papírna a kolonie několika domů kolem vznikajících, dostala jméno Heinrichsthal, česky Jindřichovo údolí krátce Jindřichov.

Opustíme-li papírnu, která však v životě obce vždy hrála hlavní prim, můžeme sledovat, jak se osada kolem ní pomalu rozrůstá. Budovaly se nové domy a 1. října roku 1888 přijel do Jindřichova i první vlak na trati Hanušovice - Glucholazy. Tím papírna a s ní i obec získala přímo spojení se zbytkem monarchie na jihu a s českým i pruským Slezskem na severu.

Přesto byl Jindřichov stále jen osadou Pustých Žibřidovic. To se změnilo až v roce 1953, kdy byla založena nová obec Jindřichov, a situace se otočila, kdy byly Pusté Žibřidovice s osadami Pekařov a Sklenné začleněny do Jindřichova jako místní část. Stejně dopadla osada Pleče, patřící do té doby k Habarticím. Kromě toho připadly k Jindřichovu i části Hanušovic, Nových Losin a Vikantic. V roce 1968 pak byly k Jindřichovu připojeny Habartice a v roce 1976 zbývající část Nových Losin s osadami Labe a Františkov. Katastrálně v té době obec zasahovala od vrcholu Vozky až po Potůčník a od Pekařova až k řece Krupé.

Z někdejší kolonie domů kolem papírny se také postupně podařilo vybudovat vesnici, byť poněkud netypickou. V roce 1951 vyrostly domy v nových lokalitách Kozmálov (podle jména gen. ředitele Kozmála) a Rakousko, která dostala jméno podle typu domů pocházejících z Rakouska. O deset let později se staví další domy v Nové Kolonii, a tak to pokračovalo po další desetiletí. V roce 1965 byla postavena mateřská školka, jesle a zdravotní středisko nad pilou. V sedmdesátých letech si lidé z obce svépomocí postavili i kulturní dům, v následujícím desetiletí pak vznikl i dům služeb a ještě v devadesátých letech byly dokončeny panelové domy.

Dnes v celé aglomeraci žije více než 1100 obyvatel. Ti se museli vyrovnat i s ukončením činnosti papírny v roce 2008, ale i po téměř patnácti letech obec žije dál.

Spustit audio