Jiří Bubeníček: Čeští tanečníci se pořád zdokonalují. S bratrem jsme tančili do 40 let a konec
Jiří Bubeníček tančil na předních světových scénách ve Francii, USA, Japonsku nebo Velké Británii, působil dlouhá léta v Hamburské státní opeře a také v Semperově opeře v Drážďanech. Po ukončení aktivní taneční kariéry se věnuje choreografii a s tou letos přichází i do Českého Krumlova.
Jiří Bubeníček žije trvale v Drážďanech, teď je ale na skok v Praze. „Dostal jsem pozvání od Gabriely Rachidi, abych vytvořil dvě nové choreografie pro 32. ročník festivalu Český Krumlov. Pak přišla myšlenka vytvořit mistrovské kurzy, takže budeme učit i tanečníky. Myšlenka mistrovských kurzů je hodně čerstvá, letos budou poprvé, chtěl bych na ně ale potom navázat.“
„Věkový limit je od 14 do 30 let, takže kdo chce, může se přihlásit a po dobu deseti dní s námi pracovat. Ty, které si vybereme, budou mít možnost s námi být na jevišti během zahájení a tančit na moji choreografii. Ballet Master Classes budou probíhat od 4. do 14. července, kdy proběhne slavnostní zahájení festivalu.“
Ztvárnit Proces zabere tři roky příprav
Každý projekt začíná jinak. „Někdy mi zavolá ředitel a řekne ‚chtěl bych od tebe, abys pro můj soubor vytvořil balet a máš volnou ruku, dělej si co chceš‘. A to je nejhorší, protože nevíte, čím začít.“
„Takhle mi například zavolal ředitel královského baletu ve Švédsku a řekl mi, že se mu vždycky líbily moje choreografie. Požádal mě, abych udělal pro celý soubor novou věc. Vždycky jsem měl slabost pro Kafku a navrhnul jsem, že uděláme Proces. Tak jsem začal tím příběhem, pak začala těžká práce na hudebním konceptu. Pak jsem šel dvakrát třikrát do souboru a vybral si z těch lidí. Potom přišly na řadu kostýmy a světla. To mám taky moc rád, protože tohle udělá s představením opravdu moc. Pak následovala práce s orchestrem. Zkrátka tohle všechno vyjde tak na tři roky příprav.“
Tanec s jednovaječným dvojčetem
Se svým bratrem, jednovaječným dvojčetem Ottem, tancoval dlouhou dobu ve dvojici a přiznává, že to, že jsou dvojčata, mělo vliv na synchronicitu pohybu. „Když nám bylo 18, nastoupili jsme do Hamburku do sboru a ve 22 jsme se stali prvními sólisty v divadle. Tam jsme spolu ale zas tak moc netancovali. Jako duo jsme hodně tancovali gala. To si ani nedovedu představit, že bych tancoval s někým jiným. Když se k tomu zpětně vrátím, bylo to vzácné a hodně jsme si to užili.“
Kariéru ukončil před osmi lety. „Protože choreografuju, tak tancuju pořád a hodně lidí mi říká, že bych mohl dělat třeba to gala, ale vždycky, když se vidím na jevišti, tak si říkám, že jsem starej, že už na jeviště nepatřím. S bráchou jsme si řekli, že do 40, pak střih a konec.“
Podle něj je o tanec v Česku zájem a je u nás hodně mladých talentů. „My jsme byli průkopníci, šli jsme jako první na Západ a české umění jsme proslavili všude. Teď se ale Západ a Východ spojil. Myslím, že český tanečník a umění se zdokonaluje. Jestli jsou na úrovni, kde by mohli nebo měli být, to těžko říct,” dodává v pořadu Alex a host.
Jak se vytváří choreografie? Jak se mu pracovalo v La Scale? Poslechněte si v záznamu pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
