Jiří Prager v Tandemu

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Příjemný den a ještě hezčí zábavu s naším tandemem vám všem přeje Jan Rosák. Vím, že se vždycky těšíte, kterého zajímavého hosta si zase posadím na můj Tandem. Dneska vás jistě nezklamu. Ve studiu se mnou bude hned několik slavných herců, které vídáte na televizní obrazovce a plátnech kin a všichni dohromady mají společný český hlas. A právě herec, který propůjčuje svůj podmanivý hlasový orgán třeba Woodymu Allenovi, Dustinu Hoffmanovi, Samuel L.Jacksonovi, Al Pacinovi, Danny de Vitovi, Peteru Sellersovi, Johnu Cageovi nebo Danu Icrodovi, sedí teď proti mě ve studiu Tandemu. Vítám prostě herce Jiřího Pragera. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Dobrý den. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ahoj Jirko. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Všechny zdravím. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když Jirka začínal namluvením role Michaela ve slavném Spielbergově IT Mimozemšťanovi někdy v 80.letech, tak asi těžko mohl tušit, že se dabing stane jeho osudem. O tom osudu, ale i o dalších peripetiích života Jiřího Pragera, například co má třeba společného s autorem Starých pověstí českých, si dneska popovídáme. Všem přeju příjemnou jízdu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je tedy herec Jiří Prager. Jirko, jsme to tady tak teď tak trošičko prozradil už, ale neřekl jsem to jméno, tak doufám, že každýmu došlo, že když mluvím o Starých pověstech českých, že myslím Aloise Jiráska. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Ano, už je to tady. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to tady. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Ano, už je to tady. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme ti takhle s kamarády říkali mladý Jirásek. A je to fakt, že jseš jeho potomek? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Ano, no ne potomek ne. Já jsem pravnuk. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
pravnuk.

Jiří PRAGER, herec
--------------------
No, babička byla dcera. Babička moje byla dcera, můj tatínek je vnouček. Ještě mám samozřejmě fotografie, kde si s ním Jirásek hraje, má ho na rukou a takže já jsem jenom pravnuk. No a samozřejmě tím pádem k Hronovu mám poměrně blízko, protože můj bratr tam dělá lékaře, v Hronově přímo. Kdy tam bydlí ve vilce po dceři Aloise Jiráska, po Lídě Jiráskový. Hronov mám hrozně rád a s Jiráskem, zatímco můj. O Jiráskovi se ví, že strašně krásně třeba maloval. Můj brácha malovat umí. Já jsem asi z nějaký jiný větve. Tam ty geny přeskočily, já nenamaluju ani jablko. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty zase hezky čteš jeho texty třeba, že jo. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
No a já jsem se ale k tomu nikdy nedostal. Já jsem nikdy do toho, nikdy nebyl obsazen. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavý. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Takže nikdy jsem tohleto nedělal. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej ale, ve škole třeba. Ve škole, věděli to třeba tvoji spolužáci a paní učitelka, že když se mluvilo o Jiráskovi, že jsi potomek? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
No samozřejmě, samozřejmě, že se to vědělo, protože všichni, včetně mýho táty jsme chodili na jednu školu do Bořický, takže se to všechno vědělo. A já z toho měl, jak už to bývá, vždycky docela průšvih, protože děti se trošku příčej aspoň v čem to jde, svým rodičům, takže jak nám bylo vštěpováno, honem čti, přečti si svýho dědečka a tak, ne! Prostě přečetl bych cokoliv jako dítě, ale tohle ne, takže veškerý zkoušení bylo vždycky mezi 4-5 no. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Jiráska 4!

Jiří PRAGER, herec
--------------------
No jo, já prostě já to odmítal. Já byl schopnej o jakýmkoliv spisovateli, ale Jiráska prostě jsem absolutně odmítal. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jirko nestydíš se trošku, když jedeš teď přes Jiráskovo náměstí? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
No, na Jiráskovo náměstí mám taky docela pěknou vzpomínku, protože když se odhalovala socha Aloise Jiráska, tak tenkrát to odhaloval tehdejší ministr Zdeněk Nejedlý, což už byl ve věku, kdy asi nevěděl ani, že je někde na náměstí a tenkrát mě rodiče říkali: prosím tě, hlavně Jirko neříkej, co se říká doma. To by byl hroznej průšvih, tatínka by zavřeli a podej mu ruku tak, jako pevně a podívej se mu do očí a ta ruka musí být pevná, jak si podávají ruce chlapi. No a první, co bylo, že když podával ruku a já mu koukal do očí, on mě prakticky asi nevnímal, ale já mu jí stiskl tak, že málem omdlel a řekl jsem, otočil jsem se a říkám: maminko, on jí podává jak leklou rybu. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ježiši. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Takže to bylo taky strašný. Jinak jak jsi říkal, jak jsem se k tomu dostal. Právě svým způsobem díky Jiráskovi, protože jsme bydleli a sousedka byla jakási redaktorka a já byl pořád nemocnej s ušima, pořád jsem měl záněty středního ucha a ona se znala s Dismanem a tím pádem já asi v pěti letech jsem byl přijat do Dismanova souboru. Protože jsem uměl tím, že jsem byl pořád doma nemocnej, tak mě naučili doma strašně básniček a všeho a tohle to. Číst jsem neuměl, ale v Dismaňáku jsem vlastně v rozhlase od těch pěti let hrál všechny hlavní dětský role ve hrách, musel jsem se je učit nazpaměť, to mě učila matka že jo. Ta mě to přečetla, já v tý době se učí člověk rychle. Takže já od pěti let

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tys je uměl nazpaměť ty rozhlasový role?

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Nazpaměť. Nazpaměť a vlastně jsem dělal se samejma těma bardama, takový z Národního divadla. Vždycky mě dali židli před mikrofon, ostatní si stoupli, takže pánové Nedbal, Leraus.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pamatuješ si některou z těch svejch prvních rolí velkejch? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Vím, že to byl nějakej mlejn a čáp a vím, že tam byla písnička, to se mě právě líbilo, že tady byl skladatel, dirigent Vilém Prokop Mlejnek. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano! 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
A to jsem nemohl nikdy pochopit, že se tak někdo může jmenovat. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je jak příběh viď? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Ano, ano. A to vím, že bylo: na potoce mlýnek klape, klapy, klap. Tjadadadada. Přijde čáp a tohle si pamatuju. No ale hned na to byl udělanej výběr, protože pan režisér Müller natočil prvního a jedinýho mluvícího krtečka a já na něj byl vybrán, takže vlastně jediný krteček jako Kalhoty s kapsami, tak to jsem já v těch prakticky. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je Jiříček Pragerů, vážně. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
To je, ano, dokonce na těch osmičkách ...tak je tam i na titulkách Jiří Prágr. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
A to se pamatuju, že se točilo ve studiu Moskva na Barrandově. Já seděl na takový nebo stál na takový barový židličce, abych mohl k mikrofonu, za mnou stála matka, která mě držela, abych neupadl. Taky jsem se to musel naučit nazpaměť všechno. A zase tam byli všichni ti pánové jako Linomaz, Filipovský a prostě jak to bylo úžasně obsazený a bylo to, mě se tam moc líbilo. A hned na to jsem dostal Müllerovi další nabídku, no tenkrát nabídka. Prostě parchante, budeš to dělat, že jo. A to bylo Jak sluníčko vypilo štěnátku vodu a Štěnátko a žabičky. Takže to jsou mý takový základy. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak vidíte, respektive jak slyšíte, Jirka Prager je u mikrofonu už od útlého dětství jako doma.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Jirkou Pragerem, mým dnešním hostem a hercem, který v dabingu je opravdu velikým pojmem třeba, se známe dost dlouho a vždycky, když jsme se potkali, tak byla vždycky legrace, ale teď, to , o čem si budeme povídat, to tak moc veliká legrace není, protože ty se chceš zastavit u osobnosti, která nás nedávno, zcela nedávno opustila, Jiří Křižan, viď. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Ano, zcela nedávno nás opustil a byl to Jirka Křížan a já jsem měl možnost se s ním seznámit díky tomu, že určitou dobu dělal taky dramaturga v dabingu. Byl to kamarád režiséra Zdenka Syrového a nějak jsme se skamarádili a chodili jsme spolu i občas na pivo třeba a nebo on spíš teda na to vínko. On měl takovou nějakou představu a chtěl si založit kapelu, která by hrála staročeský písničky a tak to dával dohromady ještě s panem doktorem, bohužel už taky není mezi náma, Jirkou Jeřábkem a s celou takovou partou a bylo to hrozně krásný období. A bylo to bezvadný a hrozně hezky se s ním povídalo. To byl opravdu čestnej, férovej, úžasnej chlap. A proto mě strašně zaujalo,když jsem, já už to viděl teda, ale teď to dávali nedávno, film Jiřího Křížana Tichá bolest. A to je film z 50.let, o 50.letech. A jedno je fakt, že to je tak úžasně natočený a je to tak ohromnej silnej příběh, vynikajícně zahranej. Ať to je kolegou Jiříkem nebo mistry, jako je třeba pan Hrušínský. To člověk nevěděl, jsou tam chvíle, kdy se musí opravdu smát a jsou tam chvíle, kdy sedíte a vlastně vám jenom tečou slzy a je to prostě něco. Pro mě to je jeden z nejúžasnějších filmů. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já s tebou můžu jenom souhlasit. Je to senzační biják, kterej jsem viděl taky mockrát a když jednou byl tady v Tandemu Ivan Jiřík, tak jsem si vlastně najednou uvědomil, že je to on, kdo hrál tu hlavní roli a tak jsme si o tom strašně hezky popovídali. Takže Tichá bolest, to s tebou souhlasím, to je moc hezkej zážitek. Dneska se o něj s vámi podělil můj host Jirka Prager.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Jiří Prager začínal svou kariéru, respektive takhle. Já nemůžu vlastně začít tvou kariérou. Já musím ještě před tu kariéru. Jak si se dostal třeba, ty si dělal konzervatoř nebo DAMU? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Ne ne ne ne, já jsem začínal v těch pěti letech v tom rozhlase, potom jsem vymetl všechny dětský role v televizi se Štěpánkou Haničincovou. Posléze jsem začal točit různý povídkový, takový jako byly Bakaláři a takovýhle věci v televizi. No a začal jsem chodit na gymnázium. Mezitím jsem teda hostoval jako chlapec vlastně v divadle Buriána, v městskejch divadlech pražskejch. Takže jsem hrál divadlo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili dětský role si hrál? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
No oni už to nebyly dětský, to už byly takový ...téměř. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jo jo jo. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
A potom teda jsem chodil na gymnázium, na Helichárnu, kde byl pan profesor Novotný, kde se hodně hrálo a 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je takový veliký podhoubí, herecký. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
No bylo to výborný. Já jsem chodil s Naďou Konvalinkovou, do třídy teda. Respektive do školy. S Honzou Hartlem a tak dál. A hráli jsme tam a bylo to bezvadný, bezvadný období, to bylo fakt super. No a pak jsem se hlásil na školu a teďko si vem, že já od pěti let se všema, co učili na škole, jsem prakticky denně byl ve studiu. Ať to byl pan Voska, pan Nedbal, pořád jsem s nima dělal nebo dabing nebo tohle. Cokoliv. A teď jsem tam přišel a pan profesor Nedbal říká: Prágříku, co tu děláš? A pan Voska říká: kdo za tebe dělá dabing, když děláš zkoušky? A já říkám: no tak já ježišmarja. A tak jsem dělal zkoušky a byla tam jedna, nebudu jí jmenovat, do dneška žijící, dneska paní, dříve to byla taková ...paní a tý se strašně nelíbilo, když jsme se právě bavili o humoru a já jsem zastával humor pánů Wericha a Horníčka. A to se jí nějak nelíbilo. No prostě nevzali mě. Takže když mě nevzali, tak pak jsem se pokusil ještě jednou udělat zkoušky na DAMU, taky mě nevzali. A pan profesor Sklenčka tenkrát za mnou přišel a říká: ježiš Jirko, to nemá cenu hele. Pojď sem, dyť stejně, podívej se na toho Hanzlíka, ten šel taky rovnou do divadla. Tenkrát bylo divadlo Za Branou. Já tě pošlu za panem Krejčou, řekni, že jdeš ode mě, ať tě vezme. No já hrůzu, pan Krejča, divadlo Za Branou, samý hvězdy. No ale tak jsem tam šel a pan režisér Krejča říkal: no tak když tě posílá Vojtík Sklenčků, no tak dobře, tak budeš tady jako "elef". No a tak jsem tam začal hrát, v Lorenzačovi, ve všech možnejch hrách. Což bylo děsně bezvadný a tenkrát, to je zajímavý, člověk vzhlížel k lidem, jako byl, já nevím, třeba Jirka Klem, Míťa Masopust, jako už k hvězdám. A vůbec mě tenkrát nedošlo, že vlastně akorát vyšli ze školy. Zatímco Honza Tříska, který byl tou hvězdou absolutní, tak tím, že jsme se znali z rádia, z dabingu, tak jsme si říkali ahoj Jirko, ahoj Honzo. Což zase nepochopili ostatní, že jo. Ale bylo to úžasný a projel jsem s nima i kus světa a hrál jsem i v divadle ....

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jejda. Já si myslím, že divadlo Za Branou, to byl možná pro tebe

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Pro mě to byla i záchrana od vojny. Protože já jsem byl povolán a na zkoušky na vojnu a nemohl jsem si vymyslet chorobu, tak jsem řekl, že tedy se pomočuju. Ano, a oni samozřejmě řekli jo, tak to vás musíme přezkoušet ve vojenský nemocnici. A jak to děláte na zájezdech a já už nevěděl, říkám, beru si pytlíky igelitový a takovýdle. Takže jsem byl pozvanej na psychiatrii a tam byla taková mladá paní doktorka. Říká co děláte, já říkám, teď jsem v divadle Za Branou. Říká potřebuju tři lístky. To se vážilo zlatem pomalu tenkrát, sehnat lístek. Já říkám no samozřejmě, není problém. Dostala tři lístky a ona byla tak hrozně hodná, že to zapomněla nahlásit tý vojenský správě a oni mě nepozvali na přezkoušení. A tím pádem, když jsem byl podruhý zvanej k odvodu, teď už to můžu říct, že jo. Tak vlastně podle i tehdejšího zákona byl prošvihnutej termín a ten nějakej, hodnosti neznám, co byl za tam v tý komisi vojenský, říkal soudruhu, bohužel my vás nemůžeme vzít na vojnu. Prošvihl se termín. A já měl takovou radost, že mě začali týct slzy blahem a on mě chytil, jak se ty soudruzi brali takhle kolem hlavy a říkal nic si z toho soudruhu nedělej, dyť třeba tě vezmou k policii nebo něco takovýho. No bylo to úžasný. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem původně chtěl říct, že divadlo Za Branou se pro tebe stalo vlastně takovou tvojí DAMU a teď koukám, že se stalo i záchranou brzdou, aby si nemusel na vojnu. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzpomenete si ještě, co říkal můj dnešní host, herec Jiří Prágr, když dělal zkoušky na DAMU a ptali se ho, jaký má rád humor. Tak už tehdy řekl Miroslava Horníčka. Já myslím, že to se asi ten tvůj vkus nezměnil moc viď? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Nezměnil a takhle dobrej humor mám rád jakejkoliv. Záleží i na tom, jaký je počasí, někdy mám strašně rád humor samozřejmě třeba Vladimíra Menšíka.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to když prší nebo když svítí sluníčko? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Když jsem úplně rozladěnej, tak mám rád třeba Vladimíra Menšíka nebo Vimr - Černoch a takovýhle, to jo. Ale jako tak, abych si sedl a byl absolutně v pohodě a přitom se chechtal a něco mě to dávalo, já prostě miluju Miroslava Horníčka. To je pro mě humor, kterej je laskavý, moudrý, neubližuje a je to moje krevní skupina taková, to mám rád. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych ještě k tomu přidal, že to je humor ne ten prvoplánový. Jak on sám říkal, že dává posluchačům a divákům ten bonbon zabalenej. Oni si ho teprve rozbalej. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
A to je právě to krásny. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak souhlasíš, že si teď dáme.

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Jestli to je možný, velice rád. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zabalenej bonbonek od Miroslava Horníčka a naší laskaví posluchači si ho teď mohou rozbalit. 

Miroslav HORNÍČEK, herec
--------------------
Já jsem jednou byl ...já se tam léčím už, jak říkám, 32 let nebo kolik. A vynikající primář Karel Kubát, kterej už bohužel zemřel, tak mě měl vždycky v péči a jednou, to už jsem tam byl asi osmej rok nebo nevím, říkal hele, jseš dost starej, abys věděl, co ti dělá dobře. Tak si objednávej vždycky u vrchního ve Svobodě, léčebnej ústav, co chceš a když ti něco bude dělat zle, tak mě to ohlaš. Takže já byl jedinej z pacientů, ke komu chodil vrchní Mirek Dvořák s jídelním lístkem a já vždycky řekl Mirku, dejte mi tohle. Já jsem neříkal dejte mi tohle. Mezi náma byla taková hráz a vždycky říkal: já bych chtěl husu s knedlíkem a se zelím jo. A on mě pak přinesl bramborovou kaši nebo něco podobnýho. Ale denně jsem si žádal husu. A ob jeden stůl takhle seděla lázeňská taková baba, která těžce nesla, že já si vybírám, zatímco oni mají čísla, že, diety. A ta vždycky syčela u stolu.... a týden to vydržela s tím syčením. Pak už jí to nestačilo, tak mě zastavila cestou, když jsem šel ven od stolu a oslovila mě typicky takovým tím jejich to. Mistře, říkala, mistře, jakou to máte dietu, že si vybíráte? Já jsem říkal, milostivá paní já nevím, já nevím číslo diety. Ale pan primář řekl, teď už mu dejte všecko, o co si řekne. Ona jenom potom sledovala tu mojí agónii. Jestli se ještě pohybuju. A těhle těch historek mám několik a tady tím nebudu zdržovat. Já myslím, že to je kulturní večer. Já jsem byl jednou v podezření, že mám Bechtěreva. Já jsem normálně hrbatej. Když jdu, tak to já vím už od svý puberty jsem takovej. A tatínek byl taky takovej, taky v Plzni. To byl taky Plzeňák. A mě zkoumali páteř rentgenologové a jiní ti gologové a dostali snímek že jo mé páteře. A říkali mi, to bylo ve vojenské nemocnici ve Střešovicích, čili co doktor, to plukovník nebo já nevím, co všecko, že jo. A poslali mě zpátky, aby mě ještě udělali nějakou část páteře, že je u mě podezření na Bechtěreva. Tak já jsem tam šel a tam stáli samí takový v bílejch pláštích, ale v podstatě důstojníci, že jo. A já říkám, prosím vás, pan doktor ten a ten mě posílá, že mě máte udělat ještě tady rentgen téhle části, protože je u mě podezření na Brežněva. To bylo dávno v letech, kdy jako tohleto nebylo, nebyla legrace, že jo. A oni říkali, prosím? Já jsem říkal, pan doktor říkal, že je u mě podezření na Brežněva. A oni říkali: neříkal na Bechtěreva? Já jsem říkal: jo, já si ty ruský jména pletu. 

moderátor
--------------------
To jste měl možná štěstí, že vám neřekli: pane Horníček, kdo má podezření na Brežněva, toho posíláme do jiných ústavů. Ne do lázní. 

Miroslav HORNÍČEK, herec
--------------------
Ne, já bych ještě, jestli dovolíte, zakončil jednou historkou. Já jich mám několik o těch lázeňskejch babách. Ale jedno, já tam jsem vždycky v červenci, v červnu, v červenci. A jednou jsem tam byl na jaře a byl jsem tak jarně opálenej. Mě vždycky to jarní sluníčko opálí víc než to letní, na to už nechodím. Tam se bojím černý díry. A byl jsem tam nějak v dubnu. A šel jsem chodbou lázeňského ústavu Svoboda a proti mě šla taková lázeňská dáma. Já ji neznal, já ji viděl poprvé v životě. A ona vycenila chrup až k uším a povídá ježiš, mistře. Kde jste se nám tak krásně opálil? Já říkám, milostivá paní, jenom na ksichtu, prdel mám bílou. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mít ve studiu jako hosta v Tandemu herce Jiřího Pragera a nepopovídat si o dabingu, tak to by byl velikánský hřích, protože Jirka Prager je opravdu v dabingu jaksi velikým jménem a jak jsem vám tady v úvodu říkal, všechna ta slavná jména amerických a jiných cizích herců, tak kdyby promluvili jiným hlasem, tak by se asi leckdo divil. Já třeba teď zrovna jsem nedávno viděl znovu ten film Mr Bean, největší filmová katastrofa, kde ty namlouváš toho jeho parťáka

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Peter MacNicol. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tak to si myslím, že, to je přímo prostě jako pro tebe stvořený. Anebo viděl jsem nedávno Rain Mana, kde si ty namlouval Dustina Hoffmana zase mistrovsky. Prosím tě, to ti dala průpravu pro ten dabing už ty tvoje začátky u mikrofonu ...a podobně? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Určitě. Ta průprava tam je, akorát slovesná. Že člověk umí zacházet s hlasem a takovýhle věci. Ale co se výrazu týče, tak já měl štěstí, že jsem natrefil v tý době, kdy jsem začínal, na fantastický režiséry, jako byla Irena Skružný, Blanka Nováková a později fantastický K.N.Valo a jeho dcera Olga Valo. Ta mě dala asi nejvíc. Protože tam už u nás byla taková souhra, že jsme točili třeba Shakespearovy hry ze společnosti, z jejich společnosti shakespearovský a já jsem vůbec nechápal, kde ti angličtí herci dýchají. To byly monology na stránku a oni furt jeli. Já jsem ,vůbec nepřidejchávali a tak. A tam třeba bylo zajímavý, že mě stačilo, když jsem říkal, prosím tě, Olino, já tady hle v tom výraze nevím, a ona se tak zadívala a řekla: já bych chtěla, aby to bylo takový trošku buď bledě zelený, možná malinko do modra. Ale budeš se divit, ale já jsem věděl, co tím chce říct. Takže takhle to fungovalo mezi Olgou Valo a mnou. To bylo úžasný. Já jsem byl vždycky absolutně nadšenej a taky když se podíváš, tak výsledky jsou naprosto dokonalý. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou dokonalý, zrovna to chci říct, nadšení jsou i diváci a taky naštěstí to ocenila i porota třeba. V Přelouči, v roce 2001 si získal hlavní cenu Františka Filipovskýho za nejlepší mužský herecký výkon. Pak si byl ještě několikrát nominován na tuhletu cenu. Za co to tehdy byla, ta 2001 konkrétně? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
2001 to bylo za Al Pacina, za film Insider - muž, který věděl příliš mnoho. Ale musím ti říct, že když jsem byl naposled nominován na cenu Františka Filipovského, tak to bylo za Vzestup a pád Třetí říše, kdy jsem daboval Hitlera.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tedy promiň, daboval jsi herce, který 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Daboval jsem herce, který..

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
...nevypadalo teď tak divně. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
To režíroval, to český znění měl pan Schánilec a bylo to taky výborná spolupráce. Ale zajímavý na tom bylo, že já jsem byl měsíc předtím nebo uplynul měsíc, kdy já měl operaci hlasivek. A teď mě na tohleto povolali. A teď já nevěděl, tak jsem volal do Motola, jestli to můžu vzít. A pan doktor říkal: řvi normálně, řvi přirozeně jako Hitler a nemůže se s nima nic stát, s těma hlasivkama. Nejhorší je, když 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bral garanci za svou práci. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Ano, ale říkal právě, nejhorší je, když se hlasově šeptá, to je největší záhul na hlasivky anebo když člověk, já nevím, dělá papouška třeba. V pohádce a dělá .... něco takovýhleho. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dyť i Jiřina Bohdalová říká, že si úplně odrovnala....Křemílka a takhle. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Ano, to je nejstrašnější na hlasivky. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chtěl jsem se Jiřího Pragera, mého dnešního hosta, zeptat taky na chvíle, kdy mu nebylo do zpěvu, ale kdy opravdu nesměl dokonce zpívat, protože po operaci hlasivek se mohl domlouvat se svým okolím jenom prostřednictvím cedulek, tak to je teda opravdu pro dabéra pěkný. Zvlášť pro dabéra tvýho ražení, protože ty kromě té ceny, kterou jsi dostal jako nejlepší mužský dabér v roce 2001, tak jsi ,jestli se nepletu, taky při ceně Miroslava Moravce v síni slávy. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Ano. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jseš taky rytířem českýho dabigu. Co to je rytíř českýho dabingu vlastně? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Obec Sedonice udělala si cenu Mirka Moravce, kterýho jmenovala jako krále českého dabingu a Valinu Zavadskou jako královnu českého dabingu. A poté, když bohužel Mirek Moravec zemřel, tak v té tradici chtěli pokračovat a tak udělali rytíře českého dabingu, což za a do tý síně udělali Aťku Janouškovou a mě, protože vlastně pro ty děti a já za Krtečka, ona včelku Máju, a pak ještě prince udělali a princeznu dabingu v tý Sedlnici. Tam to bylo naprosto úžasný, to je fantastický lidi, je to u Ostravy, byl to jeden z nejhezčích mých zážitků tam. A jmenuje se to tam taky, tomu říkají Sněženkové království, protože to je lokalita, která, když kvetou sněženky, tak tam jich je tolik, že to vypadá, že je nasněžíno. To je absolutně všude bílo. A to je jenom tam. Jo takže, tohle to tam bylo úžasný. A chtějí v tom vždycky po dva roky, vždycky ob rok jako pokračovat. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, který z těch herců zahraniční provenience filmové, televizní, je ti vůbec nejbližší? Ke komu máš nejblíž, do koho si myslíš, že si tak nějak pronikl i jako do jeho naturelu? To je otázka, viď? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
To je otázka. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, že máš rád asi všecky, hele. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Jako nejjednodušší mě přijde, kterýho teda opravdu 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Od boku. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
No od boku ne, ale jako má i ten takovej ... to je Danny de Vito. Dustin Hoffman, ten to má už složitější. Al Pacino, ten je úžasněj, protože málo otvírá pusu a svým způsobem si hraje po svým. Tímhle tím způsobem a pořád, v každým filmu má rakovinu nějakou a Peter MacNicol, miluju, úžasnej šílenec. No toho jo. A nejtěžší schyzofrenický natáčení - Woody Allan. Kterej nepoužívá nikdy post synchron. Všecko jede na kontaktní kameru, takže. Dokonce oni nemají scénáře. Oni nevědějí, oni mluví jenom na téma. Když točí teda originál ten film, že jo. Takže řekne třeba: půjdeš šroubovat žárovku a ona pálí a mezitím se pohádáš s manželkou. A oni na to téma jednou. No a teď to dabuj. Kdy on, kterej je absolutně s nervama trop a ..... strašně koktá a ... a teď aby to mělo smysl, aby to mělo poentu. No hrozný, to je příšerný. To je nejtěžší, co vůbec může bejt. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je herec Jiří Prager. Mimochodem střihnul sis taky pár rolí ve filmu. Myslím teď i jako svou tváří. Jestli se nepletu, začínal jsi Dvojí svět hotelu Pacifik, to jsem si přečetl a Můj brácha má príma bráchu. Vzpomínáš na to ještě? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Jo, ale jeden film jsem měl zajímavej. Jako ty filmy, no některý byly úplně úděsný. Představa, že by to vytáhli z trezoru odněkud dneska. Pro mě nejstrašnější, co jsem kdy dělal, byl, já nevím, jestli budu mluvit. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zkus to!

Jiří PRAGER, herec
--------------------
To byl film o vojácích, kteří se chtějí zúčastnit poslední Spartakiády. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to je hezký téma. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
No to bylo, to bylo něco úžasnýho.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A mělo to jméno nějaký? 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Mělo to jméno. Kdybys mě zabil, tak si nevzpomenu, ale zas tam byla úžasná parta lidí. Našeho velitele dělal Láďa Mrkvička, Batulková hrála jeho milenku. Já hrál děsnou svini, Kocourka vojína. No bylo to úžasný, ale bezvadná parta, bezvadná. Točilo se to v benešovskejch kasárnách. A my měli kostýmy, že jo. No kostým vojáci. V tý době, za těch soudruhů lampasáků, co to bylo, když samozřejmě sis dal s klukama tu panáka, tu trošku vínka mezi záběrama se hráli karty. A hergot, já mám hlad, tak my jsme měli vyčleněno, že smíme chodit do důstojnický kantýny. A teď jsme šli přes ten buzerplac s Jankem Drbohlavem třeba a pásek přes rameno a najednou šel nějakej ten, já nevím, generál nebo co. A říkal: vy neumíte zdravit? A teď se člověk na něj podíval a říkám, dyť já vás neznám, co bych vás zdravil. No to byly průšvihy, to bylo něco strašnýho. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrý. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Ale pak se mě podařilo, že jsem skutečně dostal možnost a točil jsem s panem, s PANEM režisérem Františkem Vláčilem film Albert, což ovšem bylo pro Slovenskou televizi, kdy hlavní roli měl hudebník a všeuměl Jaro Filip a skládal pro paní Hegerovou. Bohužel už také není mezi náma. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tady dělal s Lasicou, Satinským.

Jiří PRAGER, herec
--------------------
S Lasicou, Satinským a to. My jsme se strašně skamarádili právě na tomhle filmu, protože hned první den, když jsme se potkali, já jsem si četl knížku a strašně jsem se chechtal a oni ho líčili, toho Jaro Filipa, kterýho jsem moc neznal, neznal vůbec vlastně. A jak jsem se smál, tak on něco řekl takovýho jako, abych se nepodělal, čehúne podělanej. A já jsem mu na to řekl: ať tě nalíčej na hezko, ty vošklivej dráteníku nebo drotáre. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle hezky jste se počastovali no. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Takže jsme se hned seznámili a on se začal chechtat a říká: co to čteš? Já říkám podívej se na to. To je knížka vedlejší příznaky Woodyho Allana. A on se začal taky chechtat, my jsme si to četli a od tý chvíle jsme byli největší kamarádi a obsazení tam bylo hvězdný teda. A točilo se to tenkrát v Leningrad, že jo, dneska Petrohrad. Bylo to úžasný, úžasný. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takovýhle zážitky má ze své kariéry můj dnešní host, herec Jiří Prager. Jirko, já se moc těšim, až se někde zase potkáme. Třeba ty o tom ani nebudeš vědět, protože já si tě vychutnám zase v některé z rolí tvých oblíbených herců, kterým propůjčuješ svůj skvělý podmanivý hlas. Jirko, moc ti děkuju za dnešní povídání a za návštěvu. 

Jiří PRAGER, herec
--------------------
Já děkuju, Honzíku a děkuju všem posluchačům na trpělivost. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ahoj.