Josefová po letech ožívá alespoň pro turisty
Je až neuvěřitelné, jak hodně vysoko v horách bydleli a hospodařili lidé. To je myšlenka, která mě provázela po celou moji cestu po stopách zaniklé osady Josefová nedaleko Branné, do které si vás dnes dovolím pozvat.
Josefová se rozkládala východně od Branné v údolí potoka Hučava v nadmořské výšce téměř 800 metrů. Pokud se sem rozhodnete vydat, jsou dvě možnosti cesty. Ta první vede po zelené turistické značce přímo od Branenského nádraží „hore kopcom“ do osady Přední Alojzov a pak do údolí Hučavy. Druhá možná cesta vede po lesní silničce z Františkova, což je osada po toku řeky Branné proti proudu řeky.
Pokud se vydáte po zelené turistické trase, pak nemůžete příchod do Josefové přehlédnout. Už kousek před vstupem do areálu bývalé obce najdete pod cestou pozoruhodné skály. Nebylo by na tom nic neobvyklého – třeba skála Pasák kousek odsud je mezi turisty proslulá. Ovšem tyto skály, s výškou kolem 25 metrů, jsou mnohem divočejší. I když také tady můžete horolezce občas potkat. A mimochodem, právě lezci skálám říkají Kámen Čarodějnic.
Kousek dále po cestě najednou projdete jakousi branou. Právě před ní vás překvapí štětový chodníček. To vstupujete do Josefové, kde zrovna v době natáčení budovaly Lesy České republiky naučnou stezku věnovanou obci i lesní železnici, která tady svážela dřevo z hřebene. A právě ona brána je vlastně mostem bývalé železnice, tedy svážnice, která z prudkého svahu stahovala dřevo do údolí. Tady se pak dřevo sváželo do Františkova a nahoru se pak vytahovaly prázdné vozíky.
Od někdejší manipulační koleje vedla pod Josefovou příkrá, 100 metrů dlouhá trasa přímo proti kopci. Připomíná kolejové lanovky, jako třeba tu na pražský Petřín. Překonávala výškový rozdíl 49 m. Trať svážnice byla tříkolejnicová se samočinnou výhybnou o délce 25 m uprostřed. Vozíky byly vytahovány a spouštěny lanem bržděným speciálním vrátkem. A jako protizávaží sloužili také manipulační dělníci, kteří ve vyhýbně nastupovali do prázdného vozíku a vlastní vahou brzdili vozíky.
Za mostem, který je také obnoven, pak začíná někdejší osada Josefová. Tedy to, co z ní zbylo. Za jejím vznikem stojí sklárna, kterou na místním potoce nechala lichtenštejnská vrchnost postavit kolem roku 1732. Stopy po ní jsou dnes už nejasné. Víme však, že když sklárna v roce 1789 zanikla, lidé už odsud neodešli a založili osadu s názvem Neujosefsthal (Nové údolí Josefovo).
Byla to vlastně činžovní osada: majitelé vrchnosti platili poplatek za své pozemky a stavení. Podle dobových údajů měli tehdejší obyvatelé k dispozici asi 2 hektary orné půdy, pastviny a dále možnost využívat bohatství lesa. Někteří docházeli do práce do sklárny, která našla nové sídlo ve Františkově na místě zrušeného hamru.
Po válce byla Josefová podobně jako další osady vysídlena, opuštěná stavení byla v 60. letech likvidována armádou. Do dnešních dnů přečkala jen hájovna na nejvyšším místě obce. Ještě před pár lety byla Josefová místem, kde jen rozpadající se základy připomínaly zkázu vesnice. Dnes se však situace mění: základy školy byly opraveny, opravuje se i někdejší cesta, po níž vede značka do Branné; objevily se zde nové mosty a také zchátralý kříž a Boží muka jsou opravena. Zůstane tady ale pořád ticho, rušené jen šuměním lesa v korunách starých smrků a také voda potoka kdesi dole pod vesnicí. Ta odsud po staletí odnášela kmeny pokácených stromů. Avšak osudy lidí, ty jsou tady stále vepsány doslova do kamene.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
