Jožka Šmukař: O českou a moravskou lidovou písničku strach nemám

Jožka Šmukař pochází z moravské vinařské rodiny, a proto není divu, že k lidovým písničkám a vinařství našel vztah už v dětství, patří to podle něj k sobě. „Hudba a víno jsou spojené nádoby. Když naši předkové vyráběli víno, tak se scházeli ve sklepích a tam se vymýšlely a zpívaly písničky. My jsme v mládí ve sklípku nepili, ale hlavně jsme se tam učili zpívat.“

Do vinaření pronikl Jožka Šmukař už jako dítě. Jeho děda i tatínek byli vinaři, a tak musel pomáhat při péči o vinohrad a výrobě vína, i když ho to zpočátku příliš nebavilo. Později je plně zastoupil. Dnes víno už jenom vyrábí, protože po srdeční příhodě před několika lety musel těžkou fyzickou práci na vinohradě omezit. „Dělám víno jako jeden ze svých obrovských koníčků, aby se na něm moje dušička podepsala. Přesně vím, odkud své hrozny mám. A vše probíráme při setkáváních s kamarády vinaři, tam je totiž to nejkrásnější, že se říká pravda,“ přibližuje svůj vztah k vinařství Jožka Šmukař.

Moravanka a Moravěnka

Brzy po ukončení hotelové školy nastoupil Jožka Šmukař do kapely Moravanka a stal se v roce 1981 profesionálním zpěvákem. Byla to pro něj obrovská škola, protože do té doby dělal muziku hlavně srdcem a musel se hodně učit. S úctou a obdivem vzpomíná na zakladatele Moravanky Jana Slabáka. „Tenkrát to bylo, jako kdybych nastoupil do kapely Karla Gotta. Moravanka měla vyprodané sály, hráli jsme dvojité koncerty a jezdili na turné do zahraničí. Jan Slabák byl úžasná osobnost, kočíroval kapelu jako jeden chlap, proto měla takové výsledky.“

V roce 1985 někteří muzikanti, včetně Jožky Šmukaře, Moravanku opustili a založili si vlastní kapelu s názvem Moravěnka. Ta si po nějaké době také získala velkou přízeň publika. Jožka Šmukař je přesvědčený, že to byl pro příznivce dechovky přínos, protože obě kapely byly báječné: „Tvorba Moravěnky byla taková jemnější. Nebyl to ale žádný trucpodnik, jak to tenkrát na několik lidí mohlo působit. Z původní kapely nás tam bylo dost a myslím, že to nikomu neuškodilo. Tehdy ty kapely byly na stejné úrovni. Každá měla svoje obdivovatele a svoje posluchače, někteří chodili na koncerty všech.“

Cimbálovka, nebo dechovka?

Ve svém profesním životě se Jožka Šmukař věnoval jak cimbálovce, tak dechovce. Které z nich dává přednost nyní? „Začínal jsem u cimbálu, potom jsem se dostal k dechovce a dělal jsem ji asi 25 let. Teď posledních 15 let dělám to, co mi jde ze srdce. Cimbálovka je totiž přímější a dokáže tohle vykouzlit. Mám rád oboje, ale teď dávám přednost jí,“ přibližuje muzikant, kterému se lidové písně staly osudem.

O jejich budoucnost se Jožka Šmukař ani v současné době nebojí. „O českou a moravskou lidovou písničku je postaráno dobře. Lidé stále mají zájem ji slyšet. A pokud se týká jižní Moravy, jižních a západních Čech, tak tam o to strach vůbec nemám. Pokud tam budou učit na hudebních školách takoví lidé, jací tam jsou, tak to s těma děckama dělat budou a oni to potom ponesou dál.“

V audiozáznamu pořadu si dále můžete poslechnout, co nového Jožka Šmukař připravuje a jaké překvapení chystá pro Jiřinu Bohdalovou.