Jsem fotografka díky Martině Navrátilové. Asi o tom neví, říká Helena Rytířová

Helena Rytířová chtěla být od malička architektkou. Po roce 1968 ale prý prakticky ztratila šanci na odborné vzdělání, když emigrovala půlka její rodiny. Čas od času dělala fotomodelku, přála si ale být na druhé straně fotáku. Sen o velkém fotoaparátu se jí splnil až v 39 letech.

„Můj muž Zdeněk Rytíř stavěl od roku 82 nahrávací studio a všechny peníze, které se vydělaly, šly do studia. I všechny síly. Na foťák vůbec nepřišla řeč. Jednou k nám přišel Mirek Navrátil, tatínek Martiny Navrátilové, náš milý soused, a stěžoval si. Říkal, co mu ta Martina udělala: ‚Chtěl jsem foťák a poslali mi nějaký s výměnnými objektivy, chce to po mě záludnosti jako clonu, čas. Vůbec to neumím, chtěl jsem automat. Nechceš ho?‘ A já říkám, že ano, prosím. Prodal mi ho za strašně příznivou cenu a dodnes ho mám schovaný, protože je to úžasný foťák se skleněnými objektivy. A pak jsem začala zběsile fotit. Čili jsem díky Martině vlastně fotografka. Asi o tom neví.“

Čtěte také

Další profese se na Helenu Rytířovou nabalovali vlastně poměrně přirozeně. Když se se svým mužem Zdeňkem rozhodli, že spolu začnou žít, starala se o všechno v domácnosti, zatímco on psal a vydělával. Nikdy údajně nezaplatil složenku nebo nešel na třídní schůzku. Když onemocněl, měl plicní ventilaci, nemohl mluvit ani chodit, byla u něho jeho žena 24 hodin denně. Ve volných chvílích začala psát kuchařky.

„Z místnosti jsem mohla ještě chodit do kuchyně a takového ateliéru, kde jsem jídlo fotila. Vařím nesmírně ráda, to mě nikdy nezatěžuje. Vařím dvakrát denně teplá jídla, vždycky jsem to tak dělala. Skloubila jsem touhu po focení s vařením a naučila jsem se fotit svíčkovou. Není to tak lehké. Udělala jsem i kuchařku, asi 260 stran mých receptů, které jsem věnovala svým dětem. Ale vyšla a měla docela úspěch. Pak jsem dostala zakázku na další čtyři kuchařské knihy. Udělala jsem je, ale pak nastala doba, kdy jsem od mého muže už nemohla z místnosti, už to bylo nebezpečné, nebyl schopný se dovolat pomoci. Takže jsem seděla u něj a šlo o to, abych si udržela zdravý rozum. To není nadsázka, to je prostě fakt. Tak jsem si říkala, že zkusím psát nějaké novely nebo něco, abych si zaměstnala hlavu. A napsala jsem knížku Život byl pes, knížku o psovi, který se jmenoval Život.“

Helena Rytířová, Jan Rosák|foto: Jana Kudláčková