Jsem lovcem zážitků, říká cestovatel a fotograf Jaroslav Čikl

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jaroslav Čikl s červenou kytkou - Sumatra, Národní park Gunung Leuser, údolí řeky Sembelang. Květina se jmenuje Raflesie, je to parazit na určitých druzích lián, má v průměru až jeden metr, páchne po shnilém mase a opylují ji mouchy

Na svých cestách se nejen kochá krásou exotických scenérií. Je také člověkem, který hledá souvislosti, a proto není divu, že často upozorňuje posluchače svých cestovatelských zážitků třeba na pronikající civilizaci, která přináší pokrok i zkázu. Bere totiž zvířatům přírodu a domorodým lidem tradice a původní hodnoty, se kterými byl jejich život šťastný.

Jaroslav Čikl navštívil spoustu oblastí doma i ve světě. Za svůj největší fotografický úlovek považuje focení orangutanů na Sumatře v divočině, tedy v jejich přirozeném prostředí, což není až tak obvyklý a dostupný zážitek.

Podařilo se mu fotit i zubry divoké v Bělověžském pralese. Jezdili do Běloruska tři roky, než se jim povedlo vystopovat první stádo.

Díky organizované myslivosti ještě v našich lesích potkáte zvěř

Jaroslav Čikl patří mezi členy Mysliveckého spolku Náměšť na Hané. A vnímá, že myslivci bývají často u široké veřejnosti na pranýři kvůli tomu, že střílejí zvěř. Na příkladu poznatků ze svých cest ale dokumentoval to, že organizovaná myslivost, která zahrnuje nejen hony, ale především celoroční starost o zvěř v daných honitbách, nestojí za úbytkem zvěře v našich lesích.

Jaroslav Čikl při focení divokých zubrů v běloruském národním parku Bělovežskaja legenda

Za tím podle něj mnohem více stojí naši zemědělci, kteří rozorávají i poslední remízky na polích, ve kterých měli úkryt zajíci či bažanti, lesáci o zvěř v lesích také příliš nestojí, protože jim dělá škody na porostech.

Na svých cestách, například přes Balkán nebo po střední Americe, se Jaroslav Čikl o myslivost také zajímal, a zjistil, že nikde tam neexistuje organizovaný lov. Kdo má pušku, střílí. A tím pádem zvěř například v lesích na Balkáně téměř nepotkáte.

Poprvé v džungli nevidíte nic

Jaroslava Čikla fascinuje divoká džungle. První dojem z ní je, že vstoupíte do zeleného šera a nevidíte nic. Až si oči zvyknou, začnete teprve zjišťovat, jak živo tam je a že je džungle nejbohatší ekosystém. Neskutečný vodní svět se vám například otevře před očima, když navštívíte džungli v Amazonii.

anzanie, kráter Ngorongoro,kolem procházela lví smečka a starý samec si lehl do stínu džípu jedoucího za námi

To množství zvířat, stromové a liánové tunely a hlavně řeka Amazonka, která vám vyrazí dech. Fascinující je i život zdejších indiánů, kteří žijí v domcích na kůlech, muži loví ryby, ženy udržují políčka manioku a kukuřice, ale většinu času tráví společenským životem. Dělají si ze sebe legraci, povídají si, baví se a jsou v pohodě a šťastní.

Tygr ussurijský si vás buď vybere, nebo ne

Krásu přírody objevoval Jaroslav Čikl také na Dálném východě. Subtropická tajga totiž nabízí mimo jiné také možnost setkání se vzácným tygrem ussurijským. Ten dokonce po několik dnů sledoval stopy skupiny Jaroslava Čikla napříč tajgou. Tygra samotného ale nespatřili. Místní lidé říkají, že pokud tygr chce, abyste ho viděli, tak ho uvidíte a pokud nechce, tak ho neuvidíte. A hochy z Evropy zřejmě tygr vidět nechtěl.

Jaroslav Čikl u tabule s medvědem - Polsko, pohoří Biezczady, údolí řeky San

Jaroslav Čikl ale s láskou vypráví také o přírodě u nás. Třeba o lesích v okolí Náměště na Hané, kde dokonce objevil vzácnou rostlinu. Jakou? Dozvíte se, když si poslechnete jeho povídání.

Slon na cestě - silnice přes Národní park Walawe, Srí Lanka, slon indický se chladil ve stínu stromu a blokoval provoz na cestě. Všechna vozidla včetně motocyklisty musela počkat až pojede velký náklaďák, schovat se za něj a tak slona objet
autor: zos
Spustit audio