Kamieniec Ząbkowicki měl být sídlem princezny Marianny. Nakonec sem jen dojížděla
Městečko Kamieniec Ząbkowicki leží na levém břehu řeky Nysy Klodzkej na malém návrší, které se zvedá nad někdejší obchodní stezkou, která tudy vedla do Vratislavi. Dnes je to malé městečko, jeho historie však sahá hluboko do minulosti.
Od 10. století probíhaly spory mezi Čechami a Polskem o nadvládu ve Slezsku. V jejich rámci český kníže Břetislav II. v roce 1096 dobyl a pobořil hrad Bardo, který stával u průchodu staré stezky do Vratislavi sedlem mezi dnešními Sovími a Rychlebskými horami. Aby zabezpečil severní část území pod správou českého knížectví, nechal severovýchodně od Barda vybudovat hrad Kamenec.
Ve druhé polovině 12. století se tato krajina dostala pod správu slezských knížat z rodu Piastovců. Na začátku 13. století vlastnil hrad Kamenec slezský šlechtický rod Pogarelů. Právě Vincenc z Pogarel přivedl do Kamence v roce 1210 augustiniánské mnichy z Vratislavi. Kvůli ekonomickým potížím a prý snad i úpadku duchovních hodnot byli augustiniáni z rozhodnutí biskupa Tomáše I., údajně proti své vůli, v Kamenci v roce 1247 nahrazeni cisterciáky z Lubiąże. Ukázalo se to jako dobré rozhodnutí, protože nový řád se zde velmi dobře etabloval a ve 14. století začal budovat rozsáhlý klášterní komplex. Zajímavé je, že v roce 1325 věnoval rytíř Jan Wustehube odkazem velkou část oblasti kolem Starého Města pod Sněžníkem právě Kameneckému klášteru.
Po rozdělení Slezského vévodství v roce 1248 se Kamenec stal součástí Vratislavského údělu a od roku 1278 součástí Świdnického vévodství. Od roku 1331 patřil Kamenec k nově založenému vévodství Münsterberskému. S ním se v roce 1336 dostalo Kamenecké panství i s klášterem pod správu českého panovníka, což následně potvrdil i polský král.
Mezi lety 1425 a 1428 byla vesnice a klášter opakovaně pustošeny husity. V následujících dvou stoletích byl rozvoj kláštera i obce výrazně pomalejší. Důvodem byla emancipace okolní šlechty, nepřízeň ze strany českého panovníka, který církvi příliš nefandil a také reformace v 16. století. Na tato nelehká období navázala třicetiletá válka. Po jejím skončení bylo území Kamence i samotná vesnice zcela zdevastováno. Podle dobových záznamů přežila válku, mor a další katastrofy jen asi třetina původních obyvatel městečka.
Teprve druhá polovina 17. století vedla k obnově kláštera i panství. Za opatů Augustina von Neudecka (1681–1702) a Gerharda Woywody (1702–1732) došlo k rozvoji hospodářství a díky čemuž se podařilo obnovit také klášterní budovy a zázemí. S tím rostl také církevní a kulturní význam Kamence pro širší okolí. V roce 1681 byl postaveno opatské sídlo, pivovar, pekárna, hostinec a nový statek.
V roce 1742 se však městečko v důsledku slezských válek stalo součástí Pruska. Po sekularizaci kláštera v roce 1810 byla velká část jeho majetku (archiv, knihovna a umělecké památky) převedena do Vratislavi. Kostel Nanebevzetí Panny Marie se stal katolickým farním kostelem.
V roce 1812 získala Kamenec manželka Viléma I. Nizozemského. Friederike Louise Wilhelmine Oranžská, která později panství předala své dceři, princezně Marianně, která se provdala za bratra pruského krále prince Alberta. Ta rozvíjí rozsáhlé projekty pro hospodářský i sociální rozvoj zdejší oblasti. A také zde staví svou soukromou rezidenci v podobě reprezentativního zámku. Díky Marianně Oranžské byla v obci postavena v roce 1835 první škola. Stejný rok zde začala výroba porcelánu.
Od roku 1874 měl Kamenec železniční spojení se Ząbkowicemi bylo a po po vybudování dalších spojovacích tratí se obec stala důležitým železničním uzlem. Do roku 1886 se město pyšnilo parním mlýnem, lihovarem, pilou, hostincem, mlékárnou, poštou, cihelnou a později i brusírnou skla. V roce 1872 se tehdejší Kamenz stal samostatnou vesnicí. Městská práva však obec získala až po spojení se sousedním Goleniowem v roce 1952, to už jako město dosídlené polskými přistěhovalci. Obnoveno byl město potvrzením práv v roce 2021.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Postavili jej augustiniánští kanovníci, kteří v Kamenci sídlili už od roku 1210. Existence tohoto románského kostela je doložena i historicky a to v letech 1216 a 1230. Stavba gotického kláštera začala v první polovině 14. století a zahrnovala i přestavbu kostela. Budovy byly dokončeny v roce 1350. Kostel byl několikrát poničen a opět opravován.
Na začátku 18. století byl kostel zbarokizován a znovu vysvěcen v roce 1722. Oltářní obrazy Nanebevzetí Panny Marie a Nejsvětější Trojice jsou od Michaela Willmanna, zatímco obrazy oltářů sv. Benedikta a sv. Bernarda jsou od Johanna Christopha Lischky.
Po požáru v roce 1817 byl klášterní kostel opět přestavěn. Klášterní budovy však byly z velké části zbourány a dodnes se zachovaly jen základy. V jediném zbývajícím křídle kláštera, tzv. prelátském, sídlí od roku 1992 pobočka Vratislavského státního archivu
Ke katolickým kostelům v Kamenci patří i Nemocniční kaple sv. Rodiny postavena kolem roku 1898 spravovaná řádem sester Boromejek.
Evangelický kostel
Po přičlenění k Prusku se začala v někdejší baště katolické církve prosazovat i evangelické náboženství. Evangelická škola byla slavnostně otevřena v roce 1848. Evangelický kostel v Kamenci nechala postavit princezna Marianna Oranžská v letech 1882 až 1885. Kostel byl postaven na místě původního hradiště ze 12. století a zasvěcen Nejsvětější Trojici. Byl postaven podle návrhu Ferdinanda Martiuse. Stal se centrem evangelického děkanátu, která v roce 1869 spravoval devět farností v okolí. Dnes kostel slouží jako výstavní síň a zázemí prohlídek Kameneckého zámku.
Zámek Marianny Oranžské v Kamenci
Když po své matce zdědila v roce 1838 rozsáhlé panství na Ząbkowicku, rozhodla se princezna Marianna Oranžská vybudovat si zde reprezentativní sídlo. Základní kámen paláce byl položen 15. října 1838 a 20. dubna 1839 byla zahájena stavba rezidence. Zámek vyprojektoval architekt Karl Schinkel, po jehož smrti se realizace plánů ujal jeho žák, mladý architekt Ferdinand Martius. Princezna Marianna však neustále zasahovala do návrhu paláce a měnila i ty nejmenší detaily.
Zámek se čtyřmi nárožními věžemi je architektonickým skvostem Dolního Slezska a nejlepší ukázkou novogotické architektury. Celkem v něm bylo přes sto místností, palácová kaple a dva mohutné sály. Největší ze sálů nazývaný též jídelní, byl vyzdoben dvěma obrovskými freskami s motivy Svatby v Káni Galilejské a Baltazarova hostina.
Stavba paláce byla dokončena 33 let po jejím zahájení 8. května 1872, nicméně dokončovací práce na budově i na vybavení interiéru pokračovaly až do roku 1902. Na počest nového paláce byl uspořádán velký ples.
Jen pro zajímavost, ekonomové spočítali, že jeho cena odpovídá cca ceně tří tun zlata. Paradoxně, Marianna Oranžská si svého paláce příliš neužila. V roce 1845 opustila svého manžela a začala žít se svým milencem a osobním tajemníkem Johannesem van Rossum. Byla vyhnána od dvora a nakonec i ze země. Uchýlila se tehdy do obce Bílá Voda na Jesenicku. Dne 28. března 1849 bylo její manželství rozvedeno. V Prusku směla pobývat vždy jen jediný týden v měsíci a během svého týdenního pobytu zde byla nucena hlásit se na policii.
Zámek předává svému synovi Frederickovi Wilhelmovi Albrechtovi, nicméně stále dohlíží na stavbu. Zúčastnila se i jejího otevření, nikdy v něm však nepobývala. Zemřela 29. května 1883 na zámku Reinhartshausen v Německu, který koupila.
Potomci její rodiny na zámku v Kamenci žili až do roku 1945, kdy z obav před blížící se frontou uprchli. Zámek byl vypleněn a zpustošen. Navíc zde 22. ledna 1946 vypukl požár, který dokonal dílo zkázy.
V roce 1986 byla budova pronajata soukromé osobě na 40 let. Naštěstí se v roce 2012 podařilo obci získat budovu zpět a zahájit rekonstrukci. Od května 2013 je opět přístupná turistům.
Opatská zahrada
Přestože zdejší klášter je z velké části ruinou, část byla zachována a k ní přilého i barokní Opatská zahrada. Je to krásné místo plné zastavení a pozoruhodných zákoutí i uměleckých děl.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
