Kapras, kouknou. Na onikání Karla Vlacha jsem si musel zvyknout, vzpomíná kapelník Dalibor Kapras
Hudba Orchestru Karla Vlacha provází už několik generací. V čele orchestru stojí od roku 2004 Dalibor Kapras. V legendárním big bandu je celkem už 45 let. „Začínal jsem s velkou trémou.“ Má rád i ticho?
Orchestr Karla Vlacha je na české popové a swingové scéně od roku 1939. Pravidelně s ním vystupovali Josef Zíma, Yvetta Simonová či Pavlína Filipovská. A právě oni symbolicky předali žezlo mladší pěvecké generaci.
„Mám z toho obrovskou radost. Stejně jako jsem měl pokoru k paní Simonové, Milanu Chladilovi nebo Jitce Zelenkové, která s námi zpívá dodnes, tak zrovna takovou úctu mám k nové generaci, jako je Václav Noid Bárta, Tereza Mašková, Hanka Holišová, Tomáš Savka nebo Radka Fišerová. Jeden je lepší než druhý. Lidsky i muzikantsky nám to skvěle funguje a já cítím snad ještě větší pokoru, že s naším legendárním big bandem zpívají takto mladí lidé s obrovským talentem.“
Kapras, kouknou
V orchestru působí už úctyhodných 45 let. „Tenkrát to pro mě byla obrovská čest. Začínal jsem tam s velkou trémou. Vůbec jsem netušil, že se mi jednou podaří před orchestr postavit, a dnes už ho vedu přes 20 let. Byl to můj velký sen a jsem moc rád, že se splnil.“
Do orchestru vstoupil jako trumpetista a dodnes s úsměvem vzpomíná na první setkání se zakladatelem. Tradovalo se o jeho přísnosti, spravedlnosti a onikání. „Ano, slýchal jsem: Kapras, kouknou. Karel Vlach nám všem onikal a já si na to ze začátku nemohl zvyknout. Mluvil takhle se všemi, akorát s jedním trombonistou si tykal. Na moje gusto byl ale docela tolerantní, i když na druhou stranu jsem si nikdy nedovolil přijít na zkoušku nepřipraven.“
Pokora neslábne
Tréma se dostaví pokaždé, když se před koncertem postaví do čela tělesa. „Je to strašná zodpovědnost. Držíme tradici po panu Vlachovi a panu Dřevikovském – bubeník začne znělku, já do ní po šestnácti taktech vcházím na pódium, ukloním se a ukážu kapele nástup. I když jsem před lidi šel už nesčíslněkrát, ta pokora k divákům i muzikantům, aby koncert dobře dopadl, ve mně pořád vyvolává obrovský respekt. S množstvím odehraných koncertů to vůbec neslábne.“
Vedle hlavního tělesa vede ještě menší formaci Septet Plus Orchestra Dalibora Kaprase. „Přimělo mě k tomu to, že když volali pořadatelé, často měli pro velký big band malé pódium. Založil jsem proto septet, který existuje už 27 let. Tehdy jsem oslovil Marii Rottrovou, jestli by s námi nechtěla zpívat, a od té doby s ní hrajeme. V septetu hrají muzikanti z Orchestru Karla Vlacha, který ale u mě má vždycky absolutní přednost.“
A protože ho celý život provází hudba, v soukromí vyhledává klid. „Mým velkým koníčkem je myslivost, strašně rád chodím do lesa. Téměř vůbec nestřílím, ale doprovází mě pes. Když si sednu na posed na nějaké krásné místo s výhledem na Krkonoše a je tam ticho, to je pro mě největší relax.“
V čem se snaží navazovat na legendárního Karla Vlacha? Jak mu důvěrně říkala Yvetta Simonová? Jak se hodnotí správný nátisk na trumpetu? Proč se obává o budoucnost orchestru? Poslechněte si v rozhovoru s Alex.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
