Karel Barták: Evropská unie je sice nemohoucí, ale vlastně za nic nemůže
Od káhirské konference nikdo nic nečekal a také se nikdo ničeho nedočkal. Potvrdilo se jen to, co všichni věděli – že se patová situace na Blízkém východě nebezpečně vyhrotila a nikdo v podstatě neví, co s tím.
Po několikáté odložený vpád izraelské armády do pásma Gazy a jeho neustálé bezprostřední očekávání vyvolávají až nesnesitelné napětí nejen v Izraeli a okolí, ale v globálním měřítku.
Čtěte také
Ukazuje se, že očekávaný masakr Palestinců se může stát rozbuškou k většímu konfliktu, a také podnětem pro teroristické útoky nejen proti Izraeli, ale i Spojeným státům a Západu obecně. A to zejména v zemích, které mají významné muslimské menšiny a už v minulosti byly zamořeny islámským radikalismem, jako jsou třeba Francie, Belgie, Německo, Británie nebo Švédsko.
Izrael zajisté nemůže nechat bez trestu šílené řádění teroristů z Hamásu ze 7. října, které předčilo i ty nejhorší představy o krvavé bestialitě džihádistů. Mezinárodní společenství ho však tlačí k umírněnosti, protože se obává, že jeho odveta bude, jako vždy velmi nevyvážená – dosud to obvykle bylo zhruba sto mrtvých Palestinců za jednoho Izraelce.
A krev palestinských civilistů padne na hlavy nejen Izraele, ale celého Západu stojícího na jeho straně, a na dlouhou dobu zhatí jakékoli usmíření s arabským světem. Na káhirské konferenci se dobře ukázalo, jaká propast dělí evropské a umírněné arabské režimy.
Rozkolísaný světový řád
Nabízí se samozřejmě otázka, proč jen málokdo takový výbuch předvídal. Všichni – Izrael, Spojené státy, Evropa, ale i arabské země, ty okolní i ty vzdálenější, se zdály být se situací v Gaze spokojeny.
Čtěte také
Ačkoli znalci místních poměrů dlouho varovali, že toto přelidněné vězení pod širým nebem se stále více podobá přetopenému kotli, nikoho nezajímalo, jak tam žijí ty dva a půl milionu lidí, z čehož jsou polovina děti. Jaké mají podmínky k normálnímu životu a jaké perspektivy. Dlužno podotknout, že žádné.
Řekl bych, že jsme tady u kořene problému. Většina obyvatel Gazy jsou běženci vyhnaní ze svých vesnic při vzniku Izraele v roce 1948. Nikdy se jim nedostalo spravedlnosti. Egypt s nimi nakládal podobně jako Izrael, tedy bezohledně a přezíravě.
Židovský stát pak dlouho zavíral oči nad růstem vlivu Hamásu, protože vítaným způsobem oslaboval jednotu Palestinců, reprezentovaných do té doby jen Organizací pro osvobození Palestiny. Hamás tehdy Palestince oslabil.
Čtěte také
Evropská unie se dlouho stavěla za takzvané řešení dvou států, tedy původní rozhodnutí OSN z roku 1948, podle něhož měl vedle Izraele vzniknout také palestinský stát s hlavním městem ve východním Jeruzalémě.
Mluví o tom oficiálně dodnes, ačkoli všichni vědí, že Izrael vytvořil zabíráním půdy okupovaných územích situaci, která znemožňuje vznik čehokoli, co by se státu podobalo. Tak si Evropané, zejména bývalé koloniální mocnosti Británie a Francie, hojili svědomí aspoň tím, že financovali provoz palestinské samosprávy a platili za dodávky potravin a dalších potřeb do pásma Gazy.
Po zuby vyzbrojený Izrael je určitě schopen zničit základny Hamásu v Gaze. Nezabrání však vedlejším obětem z řad civilistů, z nichž mnozí se buď z radikalismu obětují, nebo budou použiti jako lidské štíty.
Operace v Gaze dál rozkolísá světový řád, už narušený ruskou agresí na Ukrajině, pomůže Putinovi a prohloubí nedůvěru stále vlivnějších zemí velkého jihu vůči Západu. Umocní nebezpečí teroristických útoků a křehkost západních demokracií vůči vlastní rasistické krajní pravici. Čas pro spravedlivá řešení už dávno vypršel. Rozhodnutí, která přijdou, nemohou být než více nebo méně špatná.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
