Karel Barták: Když jsme po 20 letech konečně pochopili evropskou integraci, musíme se zasadit o její budoucnost
Před 20 lety provedla Evropská unie historický krok, když se rozšířila o deset nových zemí, tedy provedla takzvaný velký třesk. Nováčkové se ale nestali plnokrevnými členy EU okamžitě. Některým to trvalo chvíli, jiným déle, a někteří mají problém dodnes. Také Česko našlo své místo v evropském klubu teprve nedávno, přestože mu členství po celou dobu prospívalo.
Teď jde o to, aby se zapojilo také do rychlých a zásadních změn, které EU čekají pod vlivem ruské agrese na Ukrajině i rostoucí světové konkurence.
Čtěte také
Napřed jsme strašně chtěli „zpátky do Evropy“. Pak jsme začali mít pocit, že „ta Evropa“ o nás moc nestojí, protože si kladla podmínky a vymýšlela překážky. Tak jsme začali hrát namyšlené floutky, takže jsme leckoho „v té Evropě“ rozladili.
Když jsme po čtyřech letech intenzivního vyjednávání dodělali konečně všechny úkoly, a vyjednali si na summitu v Kodani v prosinci 2002 podmínky členství, začali jsme okamžitě žehrat na to, jak jsme vyšli z maratonu jednání oškubaní.
Pak přišel Dublin 1. května 2004: Premiéři a prezidenti 15 stávajících a 10 vstupujících zemí se účastnili jímavé a prosté ceremonie, která byla, 15 let po pádu železné opony, definitivní tečkou za studenou válkou a umělým rozdělením kontinentu. Také jsme měli radost, zároveň v nás však hlodala pochybnost, zda to nakonec muselo takto dopadnout.
Konstruktivní členství
Přeci jen jsme byli od počátku nejlepší, měli jsme, v souladu s přáním kancléře Helmuta Kohla, vejít do vybraného klubu Evropské unie už dávno, a to ve společnosti Polska a Maďarska. Takhle se v desetihlavém zástupu tak nějak „rozpouštíme“.
Čtěte také
O pět let později v roce 2009, na nás připadlo jako na druhou „novou“ zemi předsednictví v Radě EU. Ujali jsme se ho s kostkou cukru na štítu, protože my se nejenže „nerozpustíme“, ale navíc to té Unii „osladíme“.
Po pár měsících jsme dopustili, aby padla vláda; předsednictví bylo v troskách a jeho dojezd zachraňoval úřednický kabinet a hlavně sekretariát Rady EU.
Proč tento nářek při výročí tak slavném? Protože jsme valnou část svého 20letého působení v EU do jisté míry promarnili. Protože jsme se stali z hlediska institucí EU a mnoha vlád nesrozumitelnou, divnou zemí, se kterou se a priori nepočítá, která se drží nepochopitelně stranou. Buď remcá, nebo trucuje.
Nepatří ani do „tvrdého jádra“, které usiluje o posouvání integrace vpřed a její prohlubování, ale ani mezi vyvrhele odvracející se od základních hodnot, jakými se postupem času kvůli mocenské převaze populistů staly Maďarsko či donedávna Polsko.
Čtěte také
Pro poslední roky toto postesknutí naštěstí už neplatí. Při druhém předsednictví v roce 2022 se Česko v mimořádně obtížném zahraničněpolitickém i ekonomickém kontextu blýsklo nejen konstruktivním přístupem a vysokým nasazením, ale také schopností dosahovat užitečných kompromisů.
Svědčí to konečně o hlubokém pochopení jak složitých témat, tak odstínů v názorech na ně a umění je překonávat a slaďovat. Naučili jsme se to. A ejhle, vidíme, že se s námi najednou počítá.
Připomeňme si proto svou rozpornou zkušenost letos naposledy. A pusťme se do fáze konstruktivního členství, kdy budeme mluvit do toho, jak bude Unie vypadat, kdy ji budeme formovat, budeme umět nacházet dobré kompromisy s ostatními a společně přemýšlet o budoucnosti této integrace, která není ani automatická, ani věčná. Ale která je zároveň pro prosperitu našeho kontinentu a naší země jedinou možností.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
