Karel Urbánek v Tandemu

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví všechny Jan Rosák. Doufám, že jste se na naše společné setkání opět těšili, že jste zvědaví, kdo k nám dnes do Tandemu přišel. A já jsem rád, že pozvání přijal herec, jehož můžeme klidně nazývat jednou z legend českého divadelního umění. Vítám Karla Urbánka. Dobrý den.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že jsme připraveni ponořit se do zákrut vašeho života.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Karel Urbánek je pražský rodák, jestli se nepletu.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ano, sanatorium SANOPS.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste se narodil v SANOPSu?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
V SANOPSu, kde později umírali státníci, ano. A dokonce jsem se za to i styděl, protože když jsme byli v obecní škole a byly básničky o rodném kraji a rodné chalupě, tak já jsem napsal básničku o rodné chalupě a když se mě pak paní učitelka zeptala, kde jsem se narodil, tak jsem říkal v sanatoriu SANOPS na Smíchově.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rodný SANOPS.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ano. Zaslouženě se mi všichni začali hrozně smát. A já jsem byl takovej zaraženej, poněvadž jsem si říkal, mně je to líto, že nemám rodnou chalupu a rodnej kraj, že mám ten SANOPS. No, teď se vždycky, když jedu autobusem do Prahy, dívám nahoru a říkám, tak jo, před 80 lety 13. února jsem se tam narodil. Takže, máte před sebou skutečně takovýho starce, solitéra.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Osmdesátníka? Já vám gratuluju, opožděně tedy k tomuhle tomu gratuluju.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
K tomu už se negratuluje.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, říkáte, že ne?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ne, já jsem to zakázal i manželce a dětem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vzpomíná se. Zrovna teď je taková chvíle, kdy my rádi vzpomínáme na to dětství. To dětství jste, předpokládám, neprožíval někde tam na těch Malvazinkách. Tam jste se asi jenom narodil, že jo?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ne, ne, my jsme se stěhovali, dokonce v osmatřicátým roce jsme utíkali z Jablonce nad Nisou, Gablonz an der Neisse, do Hradce Králové, tehdy Könniggratz taky, jo. A tam jsem začal, ještě dodělával tu obecní školu a státní klasické gymnasium. Tenkrát se muselo říkat s S.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Gymnasium? 

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ano. No, kdybyste měl pana profesora Lukáše, kterej uměl asi 12 jazyků, tak vám dal dvě nedostatečné, jak se stalo. Jeden chlapec řekl gymnázium a Lukáš běsnil a říkal: "Barbare! Říká se S a krátké A, pamatujte si!" Gymnasium. Je to tak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a kam až vaše paměť sahá, vzpomenete si, pane Urbánku, čímpak jste jako kluk chtěl být? To já se dost často svých hostů ptám, protože někdy vyjde najevo, že se to potom strašně rozešlo od toho přání k opravdové profesi.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Vopravdu nevím a absolutně jsem si nemyslel, že bych byl herec, to ne. My jsme tenkrát začínali v rozhlase. To neříkám, abych se tady zalíbil, ale vopravdu v Hradci Králové v rozhlase. A tam byli 3 zaměstnanci v takovej vile a my študáci, ještě s jedním kolegou jsme tam dělali všechno, četli jsme to. Teď na tom hlase to není poznat, ale tenkrát jsem měl znělej, krásnej hlas, jsme tam četli všechny pořady, točily se tam činohry, živě, nic se nenatáčelo. Rekvizity pod tím.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tom už jste účinkoval? V těch činohrách?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ano, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste měl nějakou průpravu třeba z nějakýho ochotnickýho souboru?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ne. já měl dvě průpravy. Jednu na zámku v Miletíně u Stýblu, kam jezdili za války konzervatoristi a přijel tam Václav Lohniský, tehdy velice mladej a Láďa Reschling a tam jsme se seznámili. A voni mě vzali na jevišti a v tom jevišti jsem měl být porubanej kancem. Tam mě voblíkli, dali mi takový tepláky nebo co a oni v místech, o kterých jsem mluvil, měly díru. Nikdo to neviděl, všimli si toho v publiku a já dostal první potlesk na otevřené scéně. Ale já jsem opravdu začal v rádiu a mám na to strašně krásnou historku. Tam se tenkrát vydělávalo tím, že se rodinným příslušníkům, a dělá se to, myslím, i teď, listy do památníku a takový ty přání. Za 50 korun. A bylo Pepíka a my jsme byli s tím kolegou a neprozřetelně jsme si koupili lahvičku modrého Portugalu, protože jsme věděli, že tam budeme do půlnoci. A tak jsme si popíjeli a furt to šlo. Až přišel text a tam bylo, že babičku zdraví její trapiči ze Žiželic. A teď jsme si to podávali pod tím mikrofonem, až jeden to konečně vybreptal a dostali jsme se. Druhý den jdu po mostě a proti mně latinář a už z dálky na mě takhle ukazoval prstem, říkal: "Urbánku, Urbánku, co to včera bylo?" Já jsem říkal: Co se stalo? "No, v tom rádiu." Já jsem říkal: Vy jste to slyšel, pane profesore? A von říkal: "Jo, jo, jo, slyšel." A já říkám: Máte chodit dřív spát, to víte, my už jsme unavený.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak sourozenci ze Žiželic.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Trapiči. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trapiči ze Žiželic, tak to bylo to, čím se zapsal jako prvním, nesmazatelným dojmem Karel Urbánek do dějin českého rádia, tedy československého v Hradci Králové. No, to už jste nějak tušil, že by to mohl být základ pro vaši budoucí hereckou kariéru, nebo pořád ještě nikde nic?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
No, my jsme spáchali takovou věc s Karlem Petrem, kterej je a byl členem Národního divadla, operní pěvec ze třídy. A tenkrát byla soutěž na zpívání a recitaci. My jsme se přihlásili a oba dva jsme se dostali až sem do Prahy do ústředního kola a oba dva jsme byli druzí. Takže, od té doby jsem měl prostě puvoár na to říkat básničky. Začal jsem recitovat a začal jsem hrát v tom rozhlase hry a nějak mně někdo říkal, že bych mohl jít na konzervatoř z těch kolegů. No a tak jsem si z těch dvou her připravil takový monology s tím režisérem Blahníkem. My jsme to naštudovali a jel jsem do Prahy na konzervatoř. To bylo v roce 49. Přihlásilo se asi 350 lidí a stal se zázrak, poprvé vůbec v historii konzervatoře brali 60 lidí do prvního ročníku. A já jsem byl mezi nima. Takže, maminka, která měla pro mě připravený už bílý plášť, protože chtěla, abych byl doktor medicíny.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, vona začala hned bílým pláštěm, jo?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
No, jo, jo, jo. Nakoupila, pak mi to ukázala a tohle. Já jsem říkal, já jdu dělat zkoušky. "No, dobře, no tak kdybys je náhodou udělal, tak si buď tím komediantem, ale."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já chci doktora.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Já chci doktora. No, tak jsem to udělal a stal se zase zázrak. My jsme udělali zkoušky na konzervatoř, přijeli jsme po prázdninách do Prahy a byli z nás vysokoškoláci. My jsme první ročník Akademie múzických umění a my jsme první ročník. Můj ročník je Alenka Vránová, Jana Štěpánková, Láďa Brabec, Pepík Zíma, Petr Haničinec, já. Dokonce Renáta Olárová, ta potom odešla do Vídně a byla v národním divadle, snad tam hraje do dneška.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve Vídni?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ve Vídni. A mezi náma byla taky rarita, se přihlásil, já nevím, proč to udělali, Ivan Daskalous z Bulharska. Tak to víte, učil se, učil se, ale s hraním to nemohlo mít nic společnýho, takže, dostal jako absolventskou roli roli cizince nevelikou, ale byl spokojenej, šťastnej. Jinak to byl výbornej kluk. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A které bylo vaše první angažmá? Pardubice?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ano, ano, ano. Východočeské divadlo Pardubice. Tam jsme přišli s Péťou Haničincem. Tenkrát bylo řečeno, že musíme jít na dva roky mimo Prahu do angažmá a pak se můžeme teprve vrátit.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abyste se zakalili takhle.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Já myslím, že to bylo dobrý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jasně. Tam se ohrál člověk.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
No a pouštěl nás do života pan profesor Otomar Krejča. A tak tak mluvil a řekl: "Do Pardubic půjde Haničinec, protože se tam narodil, tak aby se po letech vrátil zase domů a doprovodí ho Urbánek, protože je z Hradce Králové,aby na vlastní kůži poznal, co je to lokální patriotismus."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A poznal jste?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Poznal jsem. Byla to strašně krásná éra. My jsme totiž měli štěstí, protože od našeho příchodu tam byl jmenován ředitelem Karel Novák, známý režisér, který byl potom v Olomouci a potom v Déčku, dělal krásný divadlo. A dokázal to, co se nám zdálo, že mluví z cesty. V tu dobu tam moc lidí nechodilo do divadla a my jsme měli na začátku sezóny. Školení, von tam měl projev a říkal: "Do třičtvrtě roku tady bude vyprodáno a budou fronty diváků u pokladny." Tak jsme se s Péťou na sebe podívali a říkali jsme si nepřímo - ten se snad zbláznil. Nezbláznil. Do třičtvrtě roku byly fronty a bylo vyprodáno.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, herec Karel Urbánek začal svou kariéru ve Východočeském divadle v Pardubicích. Myslím si, že to byla docela hezká éra, hlavně výborný rozjezd. Zahrál jste si tam spoustu rolí, což by asi, kdybyste se dostal rovnou do Prahy, se vám nepovedlo. Ale nicméně do té Prahy jste se potom obloukem dostal. A víte, co mě zajímá? Ta zajímavá éra vaší kariéry a to bylo v Divadle Paravan, protože to nebylo jen tak normální divadlo, to bylo takové hodně novátorské.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
To bylo jedno z těch malejch forem a stalo se to náhodou. Já jsem v podstatě z Pardubic odcházel, se budete divit, my jsme se domluvili s Janem Otčenáškem, že v Praze založíme divadlo poezie. A tak já jsem dal výpověď a šli jsme do Prahy. Udělali jsme všechno, měli jsme dokonce pětiletej plán, ale nějak se to zvrtlo, já jsem se nechtěl Honzy ptát, proč a jak, někdo do toho zasáhl a divadlo prostě nebylo. A najednou jsem se ocitl takříkajíc na volnej noze a šel jsem takhle Národní třídou, někdo mě potkal a říká: "Co děláš?" Já říkám: Nedělám nic. "Ty už nejseš v Pardubicích?" Já říkám: Ne. "A nechceš jít k nám do divadla? Do divadýlka?" A to byl Paravan. Takže, před tím jsem hrál v Pardubicích Rui Blase a to bylo jeviště 16 metrů dozadu, široký, že jo, dlouhá vlečka, tam bylo všechno tohle. A najednou jsem přišel do Paravanu, kterej byl asi širokej, jeviště bylo asi široký takhle jako to vaše studio, takže.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, 5 metrů, ano.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Když jste rozpřáhl ruce, tak jste si vo zeď vodřel klouby. Ale byl tam J.R. Pirk tenkrát, jak se mu říkal J.R. Pirk, satirik. Napsal Trafikanta Jana a nalákali mě na to, že já jsem tam hrál 10 postav, 9 mužů a jednu dokonce ženu. A šlo to tak daleko, že jsem na tom získal i nabídku, dostal jsem velkou roli v prvním filmu takovým to. A ten Paravan.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte a kterej to byl film?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Neobyčejná třída, teď to nějak vyšlo. A já jsem tam hrál takovýho zlýho profesora. A když to viděla moje dcera už před lety, tak řekla: "Táto, ty už v těchhle letech jsi hrál ty syčáky?" No a v tom Paravanu byla inkognito /nesrozumitelné/ Škvorecká, Pepík Škvoreckej, Ivan Vyskočil, tam dělali textappealy, že jo. Jakoubek psal muziku, měli jsme tam orchestr a hráli jsme a režírovali jsme. A taky napsal hru Jak jsem byl zavražděn. A já jsem tam hrál ředitele a jede Jirka Hálek, kterej je teďko v Činoherním klubu, tam hrál takovýho vedoucího. A mně se podebral prst a Liška, Martin Liška povídá: "Pojď, večer máme představení, to vypadá blbě, pojď, půjdeme do nemocnice." Tak mi to řízli a udělali mi takovou bandáž takhle. Já jsem to musel mít, jako když se ... No, já to nemůžu říct.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako když přísaháte.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ano, ano, to je dobrý, protože pointa je trošku jiná. A takhle jsem hrál, vodehrál jsem první půlku. Nic. Druhá půlka začala naší vzájemnou hádkou s tím Hálkem, ten mě nechal půldruhý minuty hrát a pak prásknul do stolu a povídá: "A vůbec, soudruhu řediteli, proč se pořád hlásíte?" Půldruhý minuty se nehrálo, já jsem byl vodbouranej. Pak jsem mu po představení říkal: Ty, já bych tě. Ty sis vypočítal tuhle chvilku. Tuhle jsem mu to říkal, tak se smál zase von, no. Ale bylo to 5 let krásný.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mezi klasiky českého humoru nás dnes zavede Karel Urbánek svým výběrem. Vzal to hned ze začátku abecedy skoro. Josef Bek. Pepíček, to byl opravdový, to byl démon.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ale výbornej.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fantastickej herec a výbornej člověk.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Výbornej člověk. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak na něj vzpomínáte?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
No, ohromně, všech pět P mu dávám, byl rozkošnej. A my jsme měli několik zážitků. Naposledy, když jsme se viděli v karlínským divadle, byla premiéra, on seděl u kraje uličky a já jsem šel a von z dálky na mě volá: "Karle, ahoj. Držíš pohromadě?" Já povídám: Držím, držím. "Tak na to nešahej, čoveče." To bylo jeho úsloví: "Držíš pohromadě? Tak na to nešahej." Ale krásná historka byla a myslím, že se to tady v nějakým studiu stalo, bylo 2. ledna a my jsme byli tři pozvaný na nějakej pořad: Pepík Bek, František Filipovský a já. A já jsem přišel dřív a Pepa už tam byl a Filipovský, ten chodil vždycky na poslední chvíli. A Pepa říká: "Počkej, počkej, jak já mu dám, že přijde pozdě, jak já mu dám." František vešel do studia a Pepa na něj: "Franto, Franto, neukazuj se mi. Ty jsi mně zkazil celýho Silvestra." A von říkal: "Proč? Co jsem ti udělal?" "Člověče, já jsem si na tebe vzpomněl a celej večer jsem přemejšlel, jestli už ti bylo 80 nebo teprve bude." 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to byl celej Pepíček. Tak si ho teď poslechnem.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herecká kariéra, myslím tím divadelní hereckou kariéru Karla Urbánka vrcholila, mám takový pocit po tom Divadle S. K. Neumanna, kde jste, v 65. jste tam zakotvil, že jo, a na dlouhou dobu.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Já jsem tam byl 26 let a moje žena 25. Já neznám druhej pár, kterej by v jednom divadle byl 51 let. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebyli to Skopečkovi?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Jo, možná, ano. No, tak jo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jste dva.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Jsme druhý, to je taky hezký, jsme na bedně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je stříbrná, to je krásný. Ale, pozor, myslím si, že stejně bohatá kariéra vaše nese tučný podtržený nadpis rozhlas, rozhlas, myslím, pro vás, pane Urbánku, hodně znamená, že jo.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Znamená a představte si, že první pohádku v rozhlase jsem slyšel v roce 1938. Bylo to O zatoulaném medvíďátku a dokonce znám melodii: Smutně chodím po lese, maminko, čekám, jestli se ozve se, maminko. Rozkošný to bylo, rozkošná pohádka, hudbu určitě napsal Vilém Prokop.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ten psal vždycky k pohádkám.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Vo něm je krásná historka, jak v šestce seděli u studia a někdo tam měl zapnutý muziku Dvořáka nebo Smetany a pili kafíčko a říkal: Ježíš, to je krásná muzika. To už jsem napsal nebo teprve napíšu? A tahle pohádka měla nakonec obsazení a do dneška si pamatuju, ať se nikdo neurazí: kráva - Lída Holmanová, kanec - Antonín Zíb. A od té doby v naší rodině byl Zíb tím, a já jsem mu to ovšem stačil ještě říct, protože jsme se tady setkali při práci, tak se smál podobně jako vy. A k tomu rozhlasu. To víte, rozhlas byl všechno tenkrát. Nebyla televize. Tenkrát jsme v 38., někdo mi říkal, že v Americe mají malý kino, který budou mít doma, budou se moct na do dívat. A my jsme v rozhlase poslouchali hokej. Pamatuju si, že tenkrát bylo veliký utkání Československo - Švýcarsko. My jsme u toho seděli asi ty 2,5 hodiny a dopadlo, že jsme vyhráli 1:0. Josef Laufer, vynikající ten. Potom byly Černý hodinky, myslím v pět hodin odpoledne byly takový pořady krásný, ve čtvrt na tři Vladimír Dvořák uváděl Karla Vlacha a byly básničky. A právě kanec recitoval často v poledne v neděli.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kanec Zíb.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ano, kanec Zíb.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vy jste potom začal aktivně v rozhlase taky, když přeskočím pár let samozřejmě, hrát a taky režírovat ale. 

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ano a taky jsem udělal hlasatelskou zkoušku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako hlasatel.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Jo. já, když jsem šel do Prahy, tak jsem byl takovej nenasytnej, tak byl nějakej konkurz, tak jsem se přihlásil a pak mi došlo, ještě tu mám schovaný, že jsem udělal zkoušky a že se můžu přihlásit jako hlasatel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nedělal jste to?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Ne, no, protože jsem už byl na škole a tohle. Když jsem právě přišel do toho Paravanu, tak jsem se při nějaký příležitosti poznal s lidma z rozhlasu z mládežnickýho oddělení. Jirka Kafka byl autor pohádek, tomu jsem točil pohádky o Hopsálkovi a Hvízdálkovi. To byly krásný pohádky a kdo to uváděl, byl Dáda Hrubý. Pamatujete si na něj?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
A vo něm jde nejhezčí vtip, příhoda. Dáda Hrubý byl takovej, mluvil /nesrozumitelné/ a tohle, ale ohromnej kluk. A von byl v Holešovicích a tam na té křižovatce jsou dvě hospody. A von to střídal, jednou šel do tý po představení, jednou do tý druhý. A najednou začal chodit do tý jedný jediný. A hostinský mu říká: "Pane Hrubý, nezlobte se, mně do toho celkem nic není, ale proč vy chodíte najednou pořád ke mně, proč to nestřídáte, jak bylo vaším zvykem?" A von říká: Neptejte se. Já jsem tam jednou byl u toho druhýho a pohádali jsme se a já jsem se neudržel a já jsem mu dal facku. Ten se na něj tak podíval a říká: "Ale, pane Hrubý, tu facku jste dal mně."

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozhlasové pohádky, rozhlasové hry, to je velice významná kapitola nejenom tedy historie rozhlasu, ale taky v životě mého dnešního hosta Karla Urbánka. Ale, pozor, taky seriály. Vy jste byl u toho, když se tvořil, myslím, že to byl vůbec první seriál v historii rozhlasu Jak se máte Vondrovi. A to mělo renomované autory taky. Už zmíněného pana Otčenáška třeba.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Pan Otčenášek a pan Marek, ty dělali prvních 20 dílů. Sešli jsme se tady dole v rozhlase, dávali nám francouzskej koňak, já jsem nevěděl vůbec, o co jde, přišlo mi to podezřelý. A k Honzovi přišla paní sekretářka, přinesla mu lejstra a říkala: "Pane Otčenášku, mohl byste mi podepsat tu smlouvu na těch 20 dílů?" On říkal: "No, samozřejmě. Máte pero?" Podškrábnul to, sekretářka odešla. Já povídám, Honzo, a ty už víš něco, o čem budeš psát. A von říká: "Nevím, ale to přijde, neboj se. Teď se napijeme a to přijde." Přines snad za čtvrt roku těch 20 dílů a jeden hezčí než druhej. Rovněž u pana Marka, že jo. Ten jako scénárista byl vynikající.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzpomenete si na to obsazení ještě u Vondrových?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
No, samozřejmě, že si vzpomenu. Manželka - Jiřina Švorcová, Marek Eben - můj syn, Slávka Špánková - moje dcera.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slávka, jo, Hozová?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Hozová, Špánková tenkrát. Bylo to moc krásný točení. Hodně se to poslouchalo a mám z toho zase historku, ale mimo rozhlas. Mám chalupu v jižních Čechách a Franta, můj soused, přijel a říká: "hele, nejel bys s náma do Mutěnic na meruňky? My to máme slíbený, přivezeme si a budeme mít meruňky." Tak jsme vyjeli, šofér, on a já. Přijeli jsme do Mutěnic, ještě synek, který paní, nebudu jmenovat. A vona najednou poslouchala a říká: "Ježíkriste, vy máte podobnej hlas, jako má ten Vondra." Já jsem říkal: Kdybyste se nezlobila, to jsem já. "Ježíši." Tak začala slivovicí. My jsme šli na ty stromy, ona stála pod náma s demižónem bílého vína. Já jsem říkal: Milostivá paní, nechte toho, vždyť my spadnem, než to natrháme. "Ne, ne, ne, to vydržíte." Tak jsme vydrželi, natrhali. Přišli jsme k ní, přišel manžel a říkal: "tak co jsi jim dala na uvítanou?" A vona říkala: "No, slivovičku." "Ježíšikriste, ty nevíš, že máme tu světovou meruňkovici?" No, pili jsme tam tři dny, bylo to tvrdý. Vrátili jsme se s demižonem, lehli jsme si na náves, všem, kdo šli kolem, jsme dávali. A Franta na rozloučenou řekl větu vět: "Pane Bože, děkuju ti, že u nás ty meruňky zrajou jenom jednou do roka."

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chviličku bude hostem dnešního Tandemu herec Karel Urbánek. Ale možná bych jedním dechem mohl říct vlastně taky autor, spisovatel. Vy jste napsal knihu Vyznání o životě. Tak zatím jenom jedna. Ale už jste za ni získal nějakou cenu. Chystáte se psát něco dalšího?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Tak musím psát, protože si musím něco k důchodu velikému přivydělat, jinak prostě, jak mám heslo: stárnu, blbnu a chudnu. Takže, píšu, to je poslední věc, která mi zůstala. Já jsem v těch jižních Čechách, už jsem se odstěhoval z Prahy. Ale jestli můžu, já bych vzpomněl pár lidí ještě kolem rozhlasu. S Karolínou Slunéčkovou jsme hráli vždycky tatínka a maminku. A jednou přišel, byl pozvanej bulharskej režisér a měli jsme dialog s dítětem, holčičkou, byla takováhle, tej to dávali všechno takhle dohromady, jak dají ty mikrofony. A já jsem šel za asistentkou a povídám: Poslouchej, řekni panu režisérovi, ať dá jenom jeden mikrofon a spustí to. Tak byla vyděšená, my jsme si voba dva klekli, holčičku jsme si vzali mezi sebe a votočili jsme to. A bulharskej režisér byl v sedmým nebi, protože s něčím takovým se nesetkal. Jednou jsem dělal tady v rozhlase s panem profesorem Nedbalem a byla to hra o dvou hercích, takže vo pauze jsme šli, dali jsme si kafíčko a já říkám, pane profesore, ale vy jste za ten svůj život měl těch žáků, viďte. A von říkal: "No, Karlíčku, a co už je jich mrtvejch." A pak František Kovářík, bylo mu 90. Konečně herec, na kterýho vzpomínám, kterej byl starší, než jsem teď já. Přišli jsme na Vinohrady do rádia, bylo mu 90 let a vobrátil se na mě, když jsme zůstali sami dva ve studiu a říká: "Proboha, pane kolego,abyste si nemyslel, já jsem si vo tu roli neřekl, víte. Ale voni mně zavolali. A když je vám 90 let, tak to přece nemůžete vodmítnout, to je prostě vyznamenání. Jenom bych vás prosil, až bude zelená, abyste mi mávnul, já už tam tak špatně vidím." No a tak jsme to vodehráli. A nakonec se se mnou rozloučil taky s větou vět. Povídá: "říkejte vždycky pravdu, lež se těžko pamatuje." 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je chytrý.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
A poslední, Bohoušek Záhorský. Točili jsme Vondrovi a on byl nějak po mrtvičce. A přišel, tam dole jsem seděl v křesle, většina Vondrů se točila tady v Karlíně. Jsem seděl a najednou jde pan Záhorskej, chudák trošičku táhl jednu nohu za sebou, došel až ke mně a říká: "To je pohled, viď. Já, kterej jsem vždycky byl takovej nóbl, tady jsem měl vždycky nějakou kytičku, teď tahám za sebou tu nohu. Chlapče, kdybych měl odvahu a sílu, tak snad spáchám sebevraždu."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, vážně?

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Vážně. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak abychom ale neskončili tak smutně. Já si myslím, že tahle ta vaše poslední slova svědčí o tom, že, jak jsme se vrátili k tomu rozhlasu, že rozhlas je opravdu vaše veliká láska, pane Urbánku.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
A abysme neskončili tak smutně, tady byl pan režisér Červinka. S tím jsme točili jednou 20 dílů něčeho. Na těchhle schodech, on šel seshora, já šel nahoru, a nechal jsem ho přejít a pak povídám: Pane režisére, prosím vás, já mám jednu prosbu. Můžu to říct nahlas? A von říká: "Jo, Karle, řekněte." Co jsem vám udělal, že u vás nedělám? Von chvilku zůstal stát a pak řekl: "ježíšikriste, tohle mi řekne a já ho mám 5 neděl před vočima."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, jak říkám, vidíte z toho, že rozhlas je opravdu velká láska Karla Urbánka. A dneska jste byl tedy v rozhlase jako host, nikoliv jako herec, spíš jenom jako herec, který vzpomíná. Děkuju vám za vaše vzpomínání, za váš čas, za vaše.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
A já se musím omluvit. Vždycky jsem měl dyšnej hlas, ale to, co ze mě jde teď, to je žalovatelný. Ale je to jenom proto, že už nezkouším ráno, nehraju, mlčím, poslouchám, no a pak to takhle vypadá. A to jsem si na vás koupil i takový pastilky, říkal jsem té paní magistře ve Strakonicích říkám, dejte mi něco, já mám v rozhlase mluvit a já se obávám, že ten hlas ze mě vůbec nevyjde.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že můžete paní magistře klidně říct, že pastilky zabraly. Docela to šlo, vážně.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Tak děkuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.

Karel URBÁNEK, herec
--------------------
Na shledanou.