Kašna na zábřežském Masarykově náměstí je svědkem dějinných přerodů už od roku 1829

Centrálním motivem je postava ženy lijící ze džbánu vodu do kašny. Na podstavci je znázorněn erb města Zábřeha a letopočet. O osobě autora kašny ani o podrobnostech její stavby není nic moc známo.

Kašna stojí uprostřed náměstí (nenechme se mýlit jeho současným uspořádáním, kdysi byla součástí plochy náměstí i dnešní ulice procházející kolem). A právě tady se odehrávalo vše důležité v dějinách města. Tak například v roce 1848 se právě někde tady vybubnovávalo, že se ruší poddanství knížeti Lichtenštejnovi. V roce 1866 se právě okolo kašny vřítili do města první dva důstojníci pruského vojska, které pronásledovalo prchající Rakušany už od prohrané bitvy u Sadové. Následovaly je stovky a tisíce dalších vojáků, kterým museli měšťané poskytnout zázemí.

Pramen přivádějící vodu do kašny se skrývá dodnes kousek od prastarého dubu u cesty na Račici|foto:Miroslav Kobza,Český rozhlas

O pár let později právě u kašny bubeník zase oznamoval, že jeho apoštolské veličenstvo nařídilo svým národům vstoupit do války proti Srbsku a později i tragické ztráty těch, kteří do války nastoupili, včetně skonu stařičkého mocnáře. Právě u kašny se sešel hlouček českých obyvatel města, aby oslavil vznik samostatné, Československé republiky, o které přinesl zprávu drážní telegraf 29. října roku 1918.

Po dvaceti letech se kolem kašny zase shromáždili zábřežští Němci. Jejich volání po připojení k údajné tisícileté říši, kterou sliboval muž s knírkem, bylo vyslyšeno. A tak se kašna zdobila prapory s hákovým křížem, zvedaly se pravice a opět se nám z té doby dochovalo pár fotografií.

Když do města přijížděla Rudá armáda, vítali je lidé jen tak na ulicích, o pár let později se však den osvobození opět u kašny vítal. A stejně tak první máj, kdy se mávalo k tribunám a slibovaly se lepší zítřky. Snad jediný rok to byly sliby upřímné, v roce 1968, kdy mnozí věřili, že se něco změní. Jenže, za pár týdnů se prohnaly Zábřehem polské tanky a bylo zase po všem. Jen když naši porazili ruské hokejisty, někteří důstojníci ze zábřežských kasáren demonstrativně oběhli kašnu v oslavách vítězství.

Uběhlo dalších dvacet let a kolem kašny se opět děly věci. Když studenti dovezli z velkých měst zprávy o stávkách a demonstracích, pomalu se lidé přestali bát i v Zábřeze. Mluvčím Občanského fóra se stal dentista Miroslav Macek, který právě z kašny promlouval k lidem na náměstí. To jej vyneslo až do pozice poslance a později místopředsedy federální vlády.

Ve svobodném městě se opět začaly pořádat slavnosti i na náměstí, i když jarmarky byly obnoveny ještě za totality. Slavil se zde Mikuláš a další svátky. Zjara roku 1998 se na kašně opět mávalo vlajkami. Bylo to v neděli, brzy ráno a nakonec i ženská postava na kašně dostala dres se jménem Jaromíra Jágra poté, co jsme vyhráli olympiádu v Naganu. Už o rok později se zde podepisovala petice „Děkujeme, odejděte.“

I nyní se kašny občas demonstruje, občas něco podepisuje, občas proti někomu nebo něčemu protestuje. Žena z kašny se na to dívá s očividným nadhledem. A stále chrlí vodu, bez které by nebyli ani dobyvatelé, ani utlačovaní. Už od roku 1566 sem přitéká z míst pod prastarým dubem a odnáší vše co je potřeba smýt. Jak typické pro místo, kudy procházejí dějiny.