Každé dva měsíce potřebuje Miroslav Hýža nové boty

Proč? Protančí je. U tanečníka a šéftrenéra Tanečního klubu Olymp na tom není nic divného. Kupuje si boty se speciální koženou podrážkou, která nepoškozuje taneční parket.

Tanečnice ještě navíc mají chrániče kovových podpatků. V normálním tréninkovém procesu tanečníky nohy nebolí. Pokud jsou ve větším zápřahu, na soustředění nebo na soutěži, je to horší, to se pak o ně musejí začít starat. Třeba si je naložit do vany.

„Na druhou stranu se zase stane, že pokud nějakou dobu netančíme, nohy si o pohyb začínají říkat samy. Každý den musejí dostat svou dávku,“ říká Miroslav Hýža.

Do tanečních sálů a tělocvičen ho s sebou brali rodiče, zakladatelé Tanečního klubu Olymp v Olomouci Miroslav a Marie Hýžovi. Ze začátku to na nějakou velkou kariéru nevypadalo, protože malého Mirka bavil i fotbal.

Miroslav Hýža při tanci

Odříkaného chleba, největší krajíc, platí i v jeho případě. Už v juniorské kategorii získal třikrát domácí mistrovský titul. Hodně si cení i čtyř mistrovských titulů v kategorii družstev.Tančil samozřejmě latinu i standart, teď se zaměřil na tance standardní, do kterých patří waltz, tango, valčík, slowfox a quick step.

I v oblasti tance dochází ke stále větší specializaci, to znamená, že na každou skupinu tance je jeden trenér plus trenér pohybový.

„Talent poznáme všichni, ale my na ně ze zkušenosti moc nedáme. Důležitější pro nás je člověk, kterého to baví a který má vůli pracovat.“Začít s tancem je ideální v každém věku.

„Máme s naším klubovým trenérem pořekadlo, že naučíme tančit i strom. Opravdu si myslím, že se to naučí každý. Kdo vydrží a neuteče po prvních nezdarech, ten to zvládne,“ říká Miroslav Hýža.

autor: voj
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová