Kdo se bojí, ten nic nedokáže. Toho se držím a rvu se jako lvice, říká basketbalistka Michaela Matušková

13. září 2017
Basketbalistka Michaela Matušková

Z Lipníka nad Bečvou odešla Michaela Matušková do Hradce Králové za lepšími podmínkami. Ve svém rodném městě je známá nejen jako hráčka basketbalového oddílu Lipenské lišky, ale také hudebnice, zpěvačka, tanečnice a členka dětského folklórního souboru Maleníček. „Občas mi to chybí, tak si zpívám doma,“ přiznává Michaela s úsměvem. Ale basketbal vyhrál na celé čáře.

„Už když mi byl rok, tak jsem k Vánocům dostala basketbalový koš i s balónem,“ vzpomíná Míša. Oba rodiče, Markéta a Viktor Matuškovi, byli hráči basketbalu a později trenéři Lipenských lišek. Děda Jaromír Kohoutek působil jako trenér v neslavnější éře lipenského mládežnického basketbalu a následně jako rozhodčí. Basketbal má zkrátka v rodině.

Michaela začala trénovat, když jí bylo sedm let. „Ze začátku jsem rozhodně nepatřila k nejšikovnějším. Naši říkají, že jsem měla nohy do X, běhala jsem pomalu. Prý si tenkrát říkali, jestli jsem vůbec jejich,“ směje se Michaela při vzpomínce na svoje začátky. Tvrdý trénink a odhodlání ale přinesly své ovoce. V letech 2009 až 2011 se Michaela stala pokaždé nejlepší střelkyní žákovské ligy. Dokonce ve své věkové kategorii držela rekord v nastřílených bodech na jeden zápas: 63 s Krnovem.

Přesun do Hradce Králové v patnácti letech vůbec nebyl jednoduchý. Stýskalo se jí po rodině a pro spoluhráčky v dresu Sokola Hradec Králové byla zpočátku nechtěnou konkurencí. Musela si zvykat i na jiné trenérské vedení. Díky své píli a houževnatosti zvládla Michaela jak studijní povinnosti, tak přechod do dorosteneckého družstva a poté nástup do reprezentace České republiky U16.

Michaela Matušková na mistrovství světa dívek do 17 let, 2014

Jsem pravou rukou trenérky

Na mistrovství Evropy 2013 skončily druhé, prohrály jen se Španělskem. O rok později na mistrovství světa skončily čtvrté a obrečely to. Ale: „Přece jenom, kdo může říct, že je čtvrtý na světě? Málokdo!“ Tak hodnotí zpětně Michaela jeden z největších reprezentačních úspěchů. Nejraději vzpomíná na Evropskou olympiádu mládeže v Utrechtu 2013, odkud přivezla zlatou medaili.

Před třemi lety Michaela z dorostenecké ligy přerostla do ženské ligy. Hraje za Sokol ZVU Strojírny Hradec Králové. „Mým úkolem je řídit hru, určuju, jaké akce se budou hrát a podobně. Většinou jsem pravá ruka trenérky, takže se s ní domlouvám, co se bude hrát,“ vysvětluje Míša svou současnou herní úlohu se zdravou dávkou sebevědomí. „Můj taťka říkává, že kdo se bojí, ten nikdy nic nedokáže. Toho já se držím. A rvu se jako lvice,“ uzavírá Michaela Matušková.