Když (se) muži perou a mydlí, zažívají očistu?

Rvačka
Rvačka

V dnešním okénku si předvedeme další doklady toho, že čeština je plná všelijakých polozasutých připomínek starých časů. Že za obyčejnými slovy se někdy skrývají neobyčejné, nečekané souvislosti.

Je dobře známo, že pro skutečnosti a jevy, které jsou nějakým způsobem společensky závažné, existuje zpravidla hned několik anebo dokonce mnoho různých pojmenování.

Tak např. místo slovesa ukradnout můžeme podle kontextu a chuti říct štípnout, šlohnout, odcizit, čórnout, sbalit, nakoupit si za pět prstů a tak dále.

Podobně společensky exponovaným jevem jako kradení je i třeba to, že se někdo s někým veřejně fyzicky atakuje, že se s někým utká, že s někým bojuje, zápolí, že si lidi dají na budku, na frak, vjedou si do vlasů, prostě že se poperou. Směřuji samozřejmě k tomu slovesu poprat se nebo prát se.

V popředí tu jistě není nějaká představa čištění a zkrášlování – lidi se spíš umažou, pomačkají a potrhají, když se perou. Motivací je tu starý technologický postup užívaný při čištění šatů. Šaty se namočily do vody a pak se do nich bušilo speciálními plácačkami, aby z látky pustila špína. To co dneska udělá buben pračky, peřejníky a odstředivá síla, to dřív dělala pradlena plácačkou. Tloukla do mokrého prádla – a odtud vede cesta k tomu tlučení lidí, k boji. Pěstí, dlaní nebo čímkoli jiným.

Podobná metafora je přítomna i ve slovese mydlit ve významu „tlouct někoho“. Ve starší češtině je doloženo velmi podobné sloveso mědliti ve významu „lámat len“. Jak ukazuje třeba ta známá pohádka Jak Krtek ke kalhotkám přišel, stonky lnu setého se musely nalámat, aby se z nich dalo získat vlákno na výrobu lněné příze.

I v tomto případě tedy vidíme nějaký způsob uplatnění hrubé síly, který se pak dá přenést i na zápolení mezi lidmi. A také tady, ve slovese mydlit, vidíme jakousi žertovnou připomínku očisty.