Kniha Den byl pro mě krátkej nabízí poutavé autobiografické vzpomínky romské spisovatelky, pěstounky a pedagožky Olgy Fečové
Den byl pro mě krátkej – takový název má autobiografická kniha Olgy Fečové, která měla křest 5. září v Kampusu Hybernská. Tento název zároveň vystihuje nezměrný elán a neutuchající činorodost této ženy, která se starala o děti ulice, pro něž založila hudebně-divadelní soubory v několika městech, působila jako asistentka pedagoga, pěstounka i jako členka Českého helsinského výboru.
Knihu s podtitulem Paměti hrdé Romky si chtěla Olga Fečová darovat k 80. narozeninám, kterých se ale bohužel nedožila. Byla z hudební rodiny, a tak na křtu její knihy nechyběly písně jejího manžela Jozefa Feča v podání jejich dvou dcer a vnuků – i když se jim sedm měsíců po smrti maminky a babičky nezpívalo vůbec lehce. Jak vzpomíná dcera Erika Fečová, díky manažerským schopnostem maminky projeli kus světa – a to s rodinou kapelou Romane romňija.
„Naši chlapi pořád hráli ve vinárnách a tím, že u nás v rodině spousta holek umí hrát na nástroje, tak jsme si vždy vystačily samy. A mamku napadl geniální nápad, že z nás udělá ženskou kapelu. Ale my jsme si z ní dělaly legraci, myslely jsme si, že je to vtip, a ono ejhle – za tři neděle jsme měly být na Primě.“
Ukázku z kapitoly Byla jsem nejstarší dcera přečetla před křtem herečka Pavlína Mattiová.
„Jako nejstarší ze sourozenců jsem částečně převzala roli rodičů, kteří byli přes den v práci. Řešila jsem drobné dětské prohřešky a rozmíšky, které mezi sebou bratr se sestrou měli, snažila jsem se je vychovávat, ochraňovat a dělala pro ně všechno, co jsem mohla. Od šesti let jsem zvládla vařit, prát, ve všední dny jsem vedla domácnost, no, měla jsem to v povaze jenom pracovat, pomáhat a na sebe jsem čas neměla.“
Při takovém zápřahu od dětství na školu tolik času neměla, i když rodiče důraz na vzdělání kladli. Mnohé však dohnala v pozdějším věku, jak vzpomíná její dcera Ludmila Fečová.
„Maturitu udělala v pětašedesáti a řidičský průkaz v šedesáti.“
Kniha Den byl pro mě krátkej vyšla v koedici nakladatelství Paseka a Kher. Šéfredaktor nakladatelství Paseka Jakub Sedláček ji označil za výjimečnou.
„Je samozřejmě výjimečná především osobností autorky. My v Pasece se snažíme vydávat knížky, které promlouvají o lidské svobodě, které jsou výrazem jedinečných lidských příběhů a v této chvíli se nám dostal na stůl rukopis díky nakladatelství Kher, které s námi tu knihu vydalo, jenž byl jedinečný nejenom tou zkušeností, ale také stylem vyprávění.“
Olga Fečová nosila výrazné květované šátky a své vzpomínky zapisovala do květovaných sešitů, které důvěrně poznala hlavní editorka knihy Lenka Jandáková.
„Spolupráce začala na podzim 2019, kdy se paní Olga Fečová zmínila před mým kolegyněmi Karolínou Ryvolovou a Janou Habrovcovou, že píše paměti. Jana Habrovcová si je přečetla a řekla: ‘To určitě musíme vydat!’ Nejdřív jsme začali číst rukopis a zjistili jsme, že jsou tam místa, která bychom potřebovali dovysvětlit, rozšířit a tak to vzniklo. Olinka chtěla původně psát nejstarší historii o své rodině na Slovensku, o svém dětství, a postupně jsme navazovali a rozšiřovali knihu i o tu její cestu v Praze, o založení Čhavorikaňi luma v Neratovicích. Díky této charitativní činnosti se stala známou osobou.“
Ruku k dílu přiložila i druhá editorka knihy romistka Jana Habrovcová.
„Můj přínos bych shrnula tak, že jsem dělala různé rešerše, protože život Olgy byl tak pestrý a široký, že byla spousta dalšího materiálu, který jsme nechtěli nechat ležet ladem. Takže i když se ne úplně všechno objevilo v knize, tak nám přišlo hodně zajímavé se do těch věcí podívat, naposlouchávat si různé věci, nakoukávat různá videa, číst s ní rozhovory. Podařilo se nám najít i hodně zajímavé materiály, které se týkaly jejího tatínka Michala Demetera, který byl prvním učitelem paní docentky Mileny Hübschmannové, našli jsme i krásné fotografie...“
Kniha obsahuje také zajímavý doslov romisty Zbyňka Andrše, který vyprávění Olgy Fečové zasazuje do kontextu dějin Romů v Československu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.