Kompletní klavírní Smetana s Jitkou Čechovou na D-dur
Od pondělí 4. března ve všední dny v 19:30 hraje a představuje Jitka Čechová postupně všechny klavírní skladby Bedřicha Smetany. Na D-dur po-pá 19:30 (a také v 7:30 ráno).
Přátelé vážení a milí,
letošní Rok české hudby přináší výročí, které lze zažít v rámci jedné běžné lidské úsečky bytí maximálně jednou. Jsme svědky oslav 200. výročí narození našeho národního velikána – Bedřicha Smetany, skladatele, který tvoří pilíř naší kulturní pokladnice. Přestože žije v podvědomí každého Čecha, zůstáváme mu stále hodně dlužni. Díky zprofanovanosti jeho hudby i osobnosti v době socialismu nemá návrat do srdcí posluchačů snadný. Výroční rok 2024 a odkrytí mnoha zaprášených partitur by ovšem mohl výrazně napomoci ku znovuobjevení Smetanovy osobnosti a jeho nezastupitelné roli v české národní historii.
Na začátku mé umělecké dráhy by mě nikdy nenapadlo, že právě Bedřich Smetana bude svázán s mým životem tak pevně. Jest pravdou, že jeho hudba mě provází od útlého dětství, některé Smetanovy klavírní drobnůstky jsem hrála už v základní umělecké škole. Osud mě poté zavál na konzervatoři v Praze do třídy prof. Jana Novotného, klavíristy, který v té době dokončoval historicky v pořadí druhý souborný cyklus nahrávek klavírního Smetanova odkazu.
Tak, jako všichni, jsem v prvoplánu slýchávala Smetanovy polky, tance a pár drobnůstek z Črt a Lístků do památníku a netušila jsem, jakou šíři, pestrost a různorodost klavírní Smetana skrývá. To mě pochopitelně silně ovlivnilo a i díky několikerým účastem ve Smetanovské soutěži jsem mocně rozšířila repertoár z díla Smetany, který se tak zcela přirozeně stal neodmyslitelnou součástí mých klavírních recitálů. Studium v zahraničí a první koncertní putování po cizině mě utvrdilo v domněnce, že klavírní odkaz Smetanův není ani zdaleka součástí repertoáru světových pódií a že mu jsme hodně dlužni. Ráda jsem přijala roli propagátorky Smetanovy hudby a s hrdostí jsem na mnoha místech světa posluchače seznamovala s jeho klavírní hudbou vůbec poprvé. Krátce po absolutoriu jsem začala spolupracovat v komorním duu s violoncellistou Janem Páleníčkem, se kterým jsme v roce 1999 převzali - tenkrát spolu s houslistkou Gabrielou Demeterovou - žezlo Smetanova tria, založeného v roce 1934 klavíristou Josefem Páleníčkem, Janovým otcem. Další zářez sepjetí se Smetanou…No a vyvrcholením propojení s BS bylo oslovení nahrávací společností Supraphon s nabídkou novodobé souborné nahrávky kompletního klavírního díla dokončené ve výročním roce 2014. Což pro mě znamenalo několikaletý hluboký ponor nejen do díla BS, ale i do jeho životního příběhu.
Výše zmíněné mě propojilo s Bedřichem Smetanou opravdu hluboce. Když byla nahrávka hotova, měla jsem pocit jako by mě opouštěla blízká osoba. Ale následná skoro leckdy až misionářská koncertní činorodost na pódiích po celém světě mě ke Smetanovi a jeho originálnímu nadčasovému hudebnímu vyjadřování poutá nepřetržitě. Sice jsem mezitím hrála a natočila tunu jiného repertoáru, ale Smetana zůstává středobodem, který je se mnou již neodmyslitelně propojen.
Dovolte mi, abych vás provedla klavírním světem BS. Celý rozvoj Smetanovy umělecké osobnosti nasvědčuje jeho blízký vztah ke klavíru. Bedřich Smetana zhruba rok před smrtí napsal svému příteli Josefu Srbovi – Debrnovi o svých klavírních dílech, že „ sice z většího dílu už jen co upomínky pro mne samého cenu mají, ale v kterých se skrývá originálnost a z kterých nejoblíbenější skladby povstávaly až do nynějšku.“ Je patrno, že si je vědom bohatství svého klavírního odkazu a jeho nezastupitelné role v celku svého díla. Klavír mu byl od dětství celoživotním společníkem, sedal k němu ve chvílích radosti i smutku a svěřoval mu své nejniternější city. Především obsah děl a jejich emocionální náboj z nich činí nadčasové svébytně laděné dědictví. O nenahraditelnosti klavírního díla svědčí i fakt, že předjímá vše, co Smetana tvořil s vědomím společenského poslání, často jsou klavírní skladby jakýmisi předobrazy a prvotními koncepcemi velkých symfonických a operních kompozic. Klavír v životě Smetany představuje spojující niť celé jeho umělecké osobnosti. Skladby pro klavír jsou jeho prvními dochovanými kompozicemi a převažují v celé jeho tvorbě 40. a 50. let. Jen po roce 1862 následuje přestávka zasvěcená především tvorbě operní a celé řadě aktivit v pražském hudebním dění – v té době působil jako sbormistr, hudební kritik, dirigent, organizátor. Ke klavíru se vrátil po ohluchnutí až ve 2. polovině 70tých let 19. století.
Ráda bych Vám představila postupně tento poklad naší hudebně klavírní historie, pokusím se jednotlivá díla přiblížit z pohledu interpreta i zasazením do životopisného kontextu skladatele.
Vaše
Jitka Čechová
Na D-dur od 4. března po-pá 19:30 a 7:30.
