Kosov okouzlí malebnou krajinou i bohatou historií. Na konci 19. století také vstoupil do literatury
Krásná krajina v okolí láká dnes do Kosova hlavně chataře. Je to však obec s pozoruhodnou historií, která vstoupila i do jednoho literárního díla.
Počátky Kosova souvisí s osídlováním krajiny kolem hradu Hoštejna. První zmínka o vesnici pochází z roku 1360, kdy byl součástí držav hradu Hoštejna, jehož tehdejšími majiteli byli synové Jaroslava ze Šternberka, bratři Zdeněk a Smil. Zdálo by se, že obec stojí v odlehlé lokalitě poměrně vysoko v kopcích Zábřežské vrchoviny. Ve skutečnosti však přes obec procházela tzv. hradská cesta spojující město Zábřeh s hradem Hoštejn. Není jisté, zda cesta existovala už v počátcích obce nebo zda vznikla až po roce 1464, kdy se Kosov stává, stejně jako celé hoštejnské dominium, součástí zábřežského panství.
Faktem ovšem je, že hradská cesta byla intenzivně využívaná ještě na počátku 20. století a dodnes je z velké části v terénu znatelná. Část je značená červenou turistickou značkou.
Krajina kolem Kosova byla v minulosti patrně mnohem více obydlena než v současnosti. Podle některých historiků stála nedaleko dnes už zaniklá osada Dvořiska a na spojnici mezi Kosovem a Drozdovem stávala také osada Strejcov. Dodnes ji připomíná les stejného jména vypínající se nad údolí řeky Březné. Od roku 1568 však je již prokazatelně tato ves pustá. Podle nepřímých důkazů byl Kosov zřejmě postižen válečnými útrapami již za česko-uherských válek, které také mohly vést k zániku některých obcí kolem.
Pozoruhodné je, že přestože od roku 1464 patřila obec zábřežskému rodu Tunklů, o dva roky později se v písemných pramenech objevují sestry Eliška a Alena s přídomkem z Kosova. Patrně zde tedy existoval nějaký svobodný dvorec, který vlastnily a možná i obývaly.
Rod Steidlů vlastní rychtu dodnes
V poměrně klidných letech 16. století obec vzkvétala. Zábřežský urbář uvádí v roce 1585 v Kosově 17 usedlých rodin. Mezi nimi byl i zákupní fojt, jehož jméno se však nedochovalo. Prvním známým rychtářem v obci byl v roce 1618 Václav Vaniorek po němž rychtářský úřad zdědil patrně jeho syn Jakub. Poté se rychtáři v Kosově střídali až do roku 1666, kdy rychtářství zakoupil Hans Steidl z Tatenice za 600 moravských tolarů.
Od tohoto roku drží rod Steidlů rychtu s krátkou výjimkou na přelomu milénia až doposud. Současná rychta je pozoruhodné stavení, které začal v roce 1834 budovat Ignác Steidl. Dodnes se zde dochovaly původní dispozice selského domu, které současní majitelé obnovují a rychta se tak stává i kulturním a historickým středobodem dění v obci.
Pamětní deska nedávno odhalená na rychtě připomíná, že právě zde pobývala rodačka z Mikulovic na jižní Moravě a v Praze tvořící spisovatelka Růžena Svobodová (1868 – 1920). V červnu roku 1894 pobyla tři týdny v Kosově a z jejich zápisků vznikla kniha s názvem V odlehlé dědině, která vyšla nejprve v literárním časopise Rozhledy a v roce 1898 jako kniha. V díle popisuje tehdejší stav obce a také jejího okolí.
Téměř výhradně česká obec Kosov byla přifařena do Zábřeha. Za třicetileté války část vesnice zpustla, velmi rychle však byla obnovena. V roce 1771 zde žilo už 333 obyvatel. Od roku 1860 do dokončení v roce 1871 budovali místní obyvatelé kapli, která byla později zasvěcena Sv. Janu Nepomuckému. Již od roku 1810 byla v Kosově také škola.
Zemědělství v horské krajině nebylo s to uživit všechny zdejší obyvatele a tak se v Kosově postupně rozvíjely domácí řemeslné výroby, přadláctví, tkalcovství a také domácí výroba násad k nářadí, košťat a další produkce. Postupně část zdejších obyvatel docházela za prací do okolních průmyslových center, zejména do Zábřeha. V roce 1902 zde byla zprovozněna také družstevní mlékárna v budově dnešního obecního úřadu.
Kosov má kromě rychty ještě dochované některé původní selské domy. Najdeme zde také několik pozoruhodných sakrálních památek, včetně malé kaple u tzv. Blažkova statku. Od hřbitova je překrásný rozhled do okolní krajiny a zdejší krajina má nevšední půvab, který rozhodně stojí za to vidět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
