Kostel sv. Michaela na Šířavě sloužil jako kostel farní i hřbitovní
Přerov je městem, kde byla odpradávna i farní správa. Některé kostely však město získalo po spojení s vesnicemi za svými hradbami a to je i případ kostela sv. Michaela na Šířavě.
Pro poutníky neznalé přerovské historie by se mohlo zdát, že tento chrám, stojící vlastně jen pár stovek metrů od historického centra Přerova, musel být jeho nedílnou součástí. To je však omyl. Kostel sv. Michaela je jedním z mála pozůstatků existence dlouho samostatné obce Šířava, která sice stávala v těsné blízkosti města, nicméně už za jeho hradbami a dlouho existovala jako samostatné sídlo.
Ještě na mapách z 19. století jasně vidíme, jak kostel stojí v severozápadním cípu někdejší trojúhelníkové návsi této vesnice, která sloužila do jisté míry jako předměstí Přerova, a také byla vždy spjatá s jeho vrchností. Tu v obci zastupoval fojt.
Samotný kostel sv. Michaela je co do svých počátků poněkud tajemnou stavbou. Podle některých historiků to byl původně malý kostelík nejasného stáří. Jiné prameny mluví o jeho založení ve 14. století Sulislavem ze Zástřizl.
Víme, že už v 15. století existoval kolem zdejšího kostela hřbitov. Z tohoto období existuje také první nepřímá zpráva o kostele, která mluví o dřevěné zvonici, která měla stát vedle kostelíka a na níž byl, v roce 1496 ulit zvon ke slávě sv. Michaela. Skutečně přímou zprávou o existenci kostela je pak informace Jednoty Bratrské z roku 1556 o pohřbení bratra Matěje Berounského do kobky u sv. Michala.
Když se však ještě o chvíli vrátíme, je jasné, že význam kostela musel být docela velký. Ke kostelu byly totiž mimo Šířavy přifařeny i obce Újezdec, Kozlovice, Želátovice, Moštěnice a také polovina Bochoře. Dokonce ještě v 19. století lidé z těchto vesnic platili desátek tamnímu kostelu.
Jak už první zmínka uvádí, kostel, v počátcích jistě katolický, v 16. století patrně využívala Jednota Bratrská. To však neplatí pro hřbitov, kde byli pohřbíváni Přerované bez rozdílu vyznání s výjimkou Židů.
Za třicetileté války až do roku 1647 prý v kostele sloužívali mše luterští pastoři z Valašska. Kostel byl dvakrát – v letech 1642 a 1643 – vydrancován švédským vojskem. Naštěstí jej však Švédové nezapálili, a tak mohl být opraven. Rekonstrukce byla dokončena před rokem 1682, kdy chrám dostal klenutý strop, dva oltáře, malou zaklenutou sakristii a dva zvony na dřevěné věži.
Další opravou kostel prošel v letech 1718 až 1722. Hlavní loď tehdy dostala půdorys kříže, což značí, že původní kostel byl patrně celý zbořen. Bohužel obvodové zdi neunesly klenbu a tak zdivo začalo praskat. Roku 1791 tak musel přerovský děkan nechat kostel opět přestavět, kdy stěny dostaly opěrné pilíře a klenby byly opět nahrazeny plochými stropy. Byla také postavena nová věž.
Kostel sloužil jako hřbitovní, ale až do roku 1861 zde byly slouženy pravidelné bohoslužby. Toho roku byl k chrámu přistavěn klášter Školských sester a kostel začal sloužit i jim. Do kostela chodili také studenti místního gymnázia a vojáci zdejší posádky. To už šířavský hřbitov neexistoval, přestalo se zde pohřbívat v roce 1832.
Velký požár Šířavy a východní části Přerova 17. srpna 1868 kostel zcela zničil, včetně zvonů a věže s hodinami. Zásluhou faráře Antonína Vychodila byl už následující rok kostel opraven a tehdy získal v podstatě současnou podobu. Přečkal i války a komunistický režim a dnes je jednou z mála památek této části Přerova, které připomínají nejstarší historii města a jeho okolí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
