Kostel v Kokorách postavili místní vladykové. Ten původní v 19. století nahradil nový, prostornější

9. březen 2018
Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kokorách

Kokory leží na frekventované cestě spojující Olomouc s Přerovem. Naštěstí duchovní centrum obce v podobě zdejšího chrámu, připomínané už velmi dávno v minulosti, stojí stranou od hluku aut na malém návrší na severovýchodním okraji vesnice.

Oblast Kokor byla osídlena už od doby bronzové, nejstarší písemné zprávy o vesnici pak pocházejí z roku 1279. O existenci kostela v obci se dozvídáme v nepřímé zmínce mladší téměř o sto let, kdy se vladykové z Kokor hlásí o patronátní právo. Do té doby máme zmínky o přifaření Kokor do Přerova, což by potvrzovalo Kokorské jako zakladatele farnosti i chrámu.

Kokorští z Kokor byli s kostelem a jeho duchovní správou propojeni i ve smyslu pokrevním, neboť první známý kněz Racek měl být synem zdejšího zemana a i jeho následovník byl zřejmě příslušníkem tohoto rodu. Kokorští byli katolíky, nicméně víme, že za jejich držby vznikla v obci početná skupina příslušníků Jednoty bratrské, kteří zde měli dokonce svůj sborový dům.

Kostel, o němž dobové prameny mluví jako o románsko-gotické stavbě, sloužil farnosti až do počátku třicetileté války, kdy farnost zanikla. Když došlo v roce 1628 k její obnově, byly do ní postupně přidávány i vesnice z okolí, takže nakonec měl kokorský kněz na starosti 11 vsí. Zajímavé je, že letopisci v této době, ale i v době těsně před Bílou Horou mluví o působení polských kněží v Kokorách, s nimiž prý měli do obce přijít i někteří krajané osídlovat opuštěné statky. Některá polsky znějící v příjmení nesou jejich potomci dodnes.

Kostelní areál v Kokorách

Kostel však svému významu rozhodně neodpovídal. Mimo klenutého kněžiště měl podle dobových zápisů malou loď s rovným stropem, do které se vlezla s bídou polovina farníků, a zbytek byl nucen stát venku. Už v roce 1789 měl být postaven nový chrám, ale kvůli prusko-rakouské válce k tomu nedošlo.

Na počátku 19. století však už byl stav původního středověkého kostelíka neudržitelný, a tak místní rozhodli o stavbě nového chrámu. Původně mel být nový kostel ještě větší, než je ten současný, nicméně období napoleonských válek budování moc nepřálo, a tak se museli místní obyvatelé spokojit s podobou i velikostí kostela, kterou vidíme dnes.

Schody na hřbitově připomínají místní rody

Nový chrám si zachoval přibližnou východo-západní orientaci, má obdélníkový presbytář a přistavěnou sakristii. Vybavení pochází z doby jeho stavby, najdeme zde však některé sochy pocházející patrně ještě ze starého kostela a také pozoruhodnou památku v podobě zvonu Ježíš Kristus z roku 1527, který je dílem hranického konváře Václava. Zajímavá je také zdejší křtitelnice. I ta byla ještě ve starém kostele, pochází z roku 1771 a je vytesána z místního kokorského vápence.

Kryté schodiště je dnes také muzeem místních selských rodů

Kolem kostela byl a dodnes je hřbitov, který bylo stejně jako chrám nutné bezpečně zpřístupnit. Proto zde byly postaveny původně dřevěné kryté schody. V první polovině 20. století byly tyto schody postupně nahrazeny 60 kamennými stupni, které věnovaly jednotlivé rodiny, jejichž jména nesou schody dodnes. A tak se i kryté schodiště stalo památným místem zdejších selských rodů. Přežily naštěstí i období komunistické likvidace všeho, co připomínalo dávné sedláky.

Kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a slouží nejen obyvatelům Kokor, ale i Žeravic, Lhotky, Čelechovic a Lukové. Ze hřbitova je pěkný výhled na Kokory i do nejbližšího okolí.