Kostel v Rokytnici zažil i nespravedlivé odsouzení zdejšího kněze

20. listopad 2019

Vysoká štíhlá stavba uprostřed návsi je dominantou Rokytnice u Přerova. Pozoruhodný kostel Sv.  Jakuba patří k nejstarším stavbám v obci i přesto, že byl mnohokrát upravován.

Rokytnice je opravdu letitá vesnice. Už od nejstarších ob osídlení Hané tudy procházela důležitá komunikační spojnice. „Hradská cesta“ spojovala údělné hrady Přerov a Olomouc a je historicky doložena už v roce 1086, kterážto zpráva je považována za vůbec první zmínku o obci.

Vstup do kostela zdobí sochy sv. Pavlíny a sv. Rozalie

Jak tomu bylo s církevními stavbami v Rokytnici v nejstarších dobách, bohužel nevíme. Už v roce 1353 je však zdejší kostel poprvé zmiňován v historických pramenech. Za iniciátora stavby můžeme považovat jednoho z prvních známých šlechtických majitelů Rokytnice - vladyku Heřmana. Podrobnosti o podobě tehdejšího chrámu však skryl čas. Přesto máme na starý rokytnický kostel dodnes viditelnou památku. A vlastně, hned dvě. Přímo u vchodu do současného kostela jsou zazděny náhrobní kameny pánů Václava a Půty z Ludanic. V roce 1437 se tento rod stal majitelem panství rokytnického a vlastnil jej nejdéle ze všech držitelů až do roku 1574. Právě Václav a Půta byli posledními vládci panství mužského pohlaví.

Vraťme se ovšem do historie kostela. V roce 1764 chrám vyhořel a obec a vrchnost musely přistoupit ke stavbě chrámu v současné barokní podobě. Vznikla vysoká jednolodní stavba s polygonálně ustoupeným presbytářem. V průčelí je dominantou stavby mohutná, vysoká kostelní věž, završená barokní bání s lucernou. Ke vstupu vede mohutné schodiště. V první polovině 19. století byla postavena budova nové fary.  V roce 1860 byla totiž obnovena místní farnost, která zanikla za třicetileté války.

Kostel vévodí celé návsi

Osobnosti kněží rokytnické farnosti jsou také zajímavé. Pozoruhodný osud měl však zejména jeden ze zdejších farářů, jehož osud vyšel na světlo teprve nedávno, na základě spisu, náhodou zapomenutého na americké ambasádě. Onou osobností je kněz František Petrů, který nastoupil na zdejší faru ve válečném roce 1943. Rodák ze Slopného u Vizovic byl vysvěcen v roce 1935 a nejprve působil v Kokorách. Až do roku 1949 bylo jeho působení bezproblémové, jenže v osudném roce se provinil proti státu. Tak alespoň klasifikovaly úřady přečtení pastýřských listů, v němž se čeští biskupové ohrazovali proti zasahování státu do záležitostí víry. Okamžitě byl vyslýchán a hrozil mu rok vězení. Místní věřící se však shromáždili před farou a rozhodli se svého kněze bránit. Veřejná bezpečnost se zalekla srocení a tak nechali kněze na pokoji a spokojili se jen se sepsáním protokolu.

V červenci 1949 však František Petrů přečetl na žádost farníků další dva pastýřské listy a místní komunisté jej okamžitě udali. Přitížil si ještě kázáním proti civilním sňatkům, byl obviněn z velezrádného chování a zatčen. Pozoruhodné je, že podpisovou akci za jeho propuštění organizoval dokonce i jeden ze členů místního výboru KSČ Florian Potůček.

Kostel zdobí náhrobní kameny pánů z Ludanic

Nebylo to však nic platné. Ve vykonstruovaném monstrprocesu bylo v roce 1950 odsouzeno celkem 20 obyvatel z okolí k vysokým trestům. Pana farář dostal nejvíce – 15 let. Nejprve seděl na Mírově, později byl převeden do Leopoldova. V roce 1960 byl propuštěn na základě amnestie. Po propuštění pracoval František ve stavebnictví ve Zlíně. Nakonec mu úřady vrátily i tehdy nezbytný státní souhlas, a stal se opět duchovním správcem. Nejprve ve farnosti Bánov, později v Březnici u Zlína. Zemřel v roce 1997.

autor: kbz
Spustit audio