Kostel ve Smečně ukrývá nejstarší varhany ve střední Evropě. Za jejich krásu vděčíme Rudolfovi II.

16. duben 2019
Česko – země neznámá

Smečno je menší město nedaleko Kladna ve Středočeském kraji. Místní kostel Nejsvětější Trojice působí na první pohled nenápadně, ovšem milovníci hudby v něm ocení především unikátní renesanční varhany. Jde o nejstarší varhany ve střední Evropě a vděčíme za ně majitelům zdejšího panství - Jiřímu Bořitovi z Martinic a jeho manželce, Elišce Bruntálské z Vrbna.

Díky svým kontaktům zadali výrobu varhan nejlepším stavitelům své doby a podle způsobu provedení je zřejmé, že varhany postavil někdo z předních varhanářů samotného císaře Rudolfa II.  Když byl kostel v roce 1587 vysvěcen, byl tu už tento nádherný nástroj zabudovaný. Každoročně se v kostele koná Smečenský varhanní festival a varhany zní i během pravidelných bohoslužeb.

Celý interiér původně gotického kostela zdobí zajímavé renesanční stavební prvky. Nejpůsobivější jsou oratoře, které jsou po obou stranách hlavní lodě. A pak jsou tu unikátní renesanční varhany. Majitelé zdejšího panství byli zcela jistě na tento krásný nástroj velmi hrdí. Ačkoliv to nebývalo zvykem, nechali umístit své erby přímo na varhanní skříně.

Ve své době šlo o unikátní nástroj

V 16. století ještě nebylo běžné, aby měl každý kostel varhany. A ty smečenské byly navíc na svou dobu unikátní i z výtvarného hlediska. Celá skříň varhan je bohatě zdobená, převládá na ní červená a zlatavá barva, a varhany mají ve skříni zabudované i různé okrasné římsy. Na levém křídle varhan je velký obraz s postavou sv. Kryštofa. Ačkoliv se během 19. a 20. století často původní varhany přestavovaly, varhany ve Smečně se jako zázrakem dochovaly v původním stavu. Bohužel se ztratila boční okrasná křídla, kterými bylo možné celý nástroj uzavřít.

Za 400 let své existence se varhany dočkaly pouze jedné změny. V 18. století byl nástroj rozšířen a byl k němu přistavěn barokní positiv se samostatným manuálem. Při rozsáhlé rekonstrukci varhan v roce 1999 byly ale oba nástroje rozděleny a dnes je možné na ně hrát zcela samostatně. Menší barokní nástroj má subtilnější zvuk. Je zabudovaný do zábradlí kůru a většinou se využívá pouze k doprovodu zpěvu. Vzniká tak zajímavý efekt.

Oba nástroje mají manuály (klaviatury) proti sobě a varhaník je může nejen střídat, ale při troše dovednosti na ně i hrát zároveň. Cenný je ale především původní renesanční nástroj. Většina jeho rejstříků se dodnes dochovala a díky tomu je zvuk varhan stále identický jako před 400 lety.

 

Spustit audio