Kovářov nabídne krásné výhledy i zachovalou vápennou pec

4. květen 2022

Drobné obce ležící v severní části Bouzovské vrchoviny mají nevšední poetiku. Otočeny jsou většinou k jižnímu slunci, ale nabízí také pozoruhodné výhledy směrem k severu, na Jeseníky i do kotliny Moravy. To je i případ Kovářova, malebné vesnice mezi Hvozdečkem a Slavětínem, která se může pochlubit bohatou historií.

Kovářov leží na svahu vrcholu Kamenice, otočeném mírně k severozápadu, při staré cestě vedoucí od Slavětína směrem k hradu Bouzovu.

Vesnice vznikala podél této cesty patrně někdy na počátku 14. století. První zmínka o obci totiž spadá do roku 1376, kdy ves přináležela k panství v Bílé Lhotě. Do konce 14. století se část pozemkového majetku obce stala vlastnictvím Kuneše ze Zvole.

Jednalo se konkrétně o dva lesy, Lom a Skály. Tato jména jsou velmi zajímavá. Podle nich se dá dedukovat, že už v té době se v okolí těžil kámen, pravděpodobně vápenec, který byl využíván jako stavební materiál.

Pohled z Kamenice na sever a západ

V té době se vápno pálilo patrně starou metodou, tedy přímo v lese, kde se vápenec narovnal do velké hromady, ta se obložila dřevem, které se zapálilo a mohutně se topilo. Výsledné vápno pak bylo po dohoření ohně vybráno a dále zpracováno.

Přestože Kovářov leží na dohled od Bouzova a dnes je vesnice také součástí velkého územního celku se sídlem v městečku Bouzov, vrchnost se od roku 1481 přestěhovala do Chudobína. Tehdy se novým majitelem obce totiž stává držitel chudobínského statku Jan Zoubek ze Zdětína.

Jeho dědicové a další držitelé statku si pak předávali také Kovářov a to až do roku 1622 kdy evangelík Bernard Bukůvka z Bukůvky musel prodat pod nátlakem chudobínské zboží Adamu Bestovi z Vrchlesu. Vrchnost se pak měnila poměrně často, osada však už zůstala součástí zdejšího panství až do zániku vrchnostenské správy. Tehdy připadla k litovelskému politickému okresu.

Kaple

Kromě těžby vápence bylo hlavním zdrojem obživy obyvatel Kovářova zemědělství. Pěstovalo se zde žito, len a v pozdějších dobách také brambory. V roce 1790 měl Kovářov 21 domů a 119 obyvatel. Už poměrně brzy, v roce 1831 byla ve vesnici zřízena škola, kam ale docházel externí učitel. Vlastního učitele a novou školní budovu pak obec měla od roku 1848.

Počet obyvatel rostl postupně. Na přelomu 19. a 20. století zde podle sčítání lidu žilo již 181 obyvatel ve 33 domech. Několik velmi dobře udržovaných zemědělských usedlostí v obci najdeme dodnes a svědčí o bohatství zdejších sedláků. Mimo to jsou dalšími památkami Boží muka při vjezdu do obce směrem od Slavětína a také kaple sv. Jana Nepomuckého uprostřed obce. U ní stojí pozoruhodný kříž s krásnou reliéfní výzdobou.

Boží muka směrem k Slavětínu

Další památku, tentokrát technickou a v ne moc dobrém stavu, najdeme na kraji lesa pod vrcholem Rachava, napravo od cesty směrem ke Hvozdečku. Kruhová vápenná pec byla postavena pravděpodobně kolem roku 1925. Stavba z lomového kamene se šamotovou vyzdívkou byla v provozu několik let. Využívala vápenec z nedalekého lomu a dřevo, které poskytoval okolní les. Svažující terén byl zpevněn kamenem z lomu a byla tak vytvořena rampa pro dopravu vsázky.

Pro zjednodušení dopravy byly z lomu k vápence položeny kolejnice. Plné vozíky z lomu byly na laně přes kladku spuštěny samospádem a jejich pomocí byly prázdné vozíky dopravovány zpět. Výroba vápna v takové peci byla sice levná, ale pořádně namáhavá. Pracovali zde dva pecaři, další čtyři zaměstnanci těžili v lomu vápenec. Pálení trvalo asi 4 dny a pálilo se zhruba 4krát do měsíce. Po vypálení rozváželi povozníci vápno zákazníkům v okolí.

Kamenice

A ještě jednu pozoruhodnost nemůžeme pominout. Když vystoupáte k vysílači na vrchol 489 m vysokého kopce Kamenice nad obcí, naskytne se vám jeden z nejkrásnějších výhledů na Jeseníky i do zmiňované kotliny Moravy. Když budete mít štěstí na dobrý výhled, zaručeně zde strávíte více času, než byste původně plánovali.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová