Kožich coby tradiční lidový oděv, sociální status i fenomén
Žádné oblečení nevyvolává v posledních letech tolik vášní a animozit jako kožich. Přitom jde o tradiční kus lidového oděvu, který přežil od středověku dodneška, dostal se do spousty lidových písní a jeho zhotovení byl vždy složitý proces, který ovládali pouze skuteční mistři kožešníci.
Kožich stál tolik jako kráva. Od 18. století byla největší poptávka po kožiších beraních, kůže na ně se ale už tehdy vozily ze severní Itálie, Rumunska a Bulharska. Vždy měly srst otočenou dovnitř, a aby se zvenčí nešpinily, barvily se odvarem z duběnek na různé odstíny hnědi (odsud název dubeňák).
V 19. století se kožichy začaly zdobit výšivkami a koženými aplikacemi a vypadaly jako malované. Proto si je majitelé v dešti chránili a přehazovali přes ně plachty – ženy vlněné plédy, muži tzv. haleny s obřími límci nahrazujícími deštník.
Kožich z lišky si už tehdy mohla dovolit jen šlechta a bohatí měšťané a není divu, že kožichy byly vždy součástí dědictví. O kožiších a jejich historii připravila velmi zajímavou výstavu ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti tamní etnografka Marta Kondrová. A s ní ředitelem Slováckého muzea Martinem Šimšou natáčela Markéta Ševčíková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
