Kurátoři Arcidiecézního muzea oprášili téměř zapomenutou tradici Božítělové posýpky

Božítělové posýpky - starou tradici připomněli kurátoři Arcidiecézního muzea|foto:Blanka Mazalová,Český rozhlas

„Vybrala jsem si pivoňky, líbí se mi i růže, takže použiji i je,“ tvoří svou posýpku Eliška Pecháčková. Kolem se batolí její dvouletý syn František. Ze zvědavosti přišla i Soňa Černá s manželem a dvěma dětmi. „Ta tradice nám mnoho neříká. Nás zaujalo, že se ta akce koná a že bychom o té tradici chtěli něco vědět,“ popisuje Černá.

Božítělové posýpky - starou tradici připomněli kurátoři Arcidiecézního muzea|foto:Blanka Mazalová,Český rozhlas

Neobyčejnost chvíle podtrhoval i fakt, že božítělové posýpky vznikaly v těsné blízkosti majestátní olomoucké katedrály svatého Václava. „Oslavujeme svátek těla a krve páně. Improvizovaná slavnost, která se koná již třetím rokem před arcidiecézním muzeem, souvisí s tradičními oslavami tohoto církevního svátku,“ pokračuje krátkým průvodním slovem kurátorka muzea Gabriela Elblová.

Božítělové posýpky - starou tradici připomněli kurátoři Arcidiecézního muzea|foto:Blanka Mazalová,Český rozhlas

„Jednou z forem oslav tohoto svátku byly velké městské průvody, které jsou v našich končinách známé až do čtyřicátých a padesátých let. Ještě naše maminky a babičky si pamatují průvody, v jejichž čele šla děvčátka s košíčky a rozhazovala okvětní plátky pivoněk a růží. Bylo to spojeno s oslavami konce školního roku a začátku léta. Ta tradice byla zrušena v komunistickém režimu,“ dodává kurátorka.

Tradici dodnes podle Martiny Potůčkové dodržují lidé v jižní Evropě, v Itálii nebo Španělsku. V Česku pak na jižní Moravě.

Božítělové posýpky měly nejčastěji tvar srdce nebo kříže. Kromě náboženské symboliky ale podle Martiny Potůčkové udržovala tradice i sousedské vztahy. „Nejen, že si lidé chtěli na boží tělo vyzdobit před domy, ale zároveň se navzájem navštěvovali a chválili si to,“ uzavírá kurátorka.